Šedý kamion červené barvy

Čo sa stalo ani sám nechápem. Podľa mňa prehnane šialený cestovný film, ktorému som okrem Todorovićovej postavy nič neveril. Ukradnutý červený kamión, stopovanie, tehotná rockerka, ktorá je dobrá v maľovaní, farboslepý chronický zlodej s malou inteligenciou, ale veľkým pudom sebazáchovy, šialený kňaz, drsní pohraničníci, to sú kladné momenty scenára. Lenže hádky okolo hranice vedúcej cez strom, chaos na kolotočoch, samozvaní novodobí zbojníci alebo lepšie povedané blázniví samozvaní páni svojho kraja, desný úvod až po scénu so stopovaním, chlapík s mŕtvolou, to sú podľa mňa desné omyly filmu, ktorý mi nič veľkého nedal. Útek z Juhoslávie, kde sa schyľuje k vojne našťastie postavám vychádza a záver hodnotím chválitebne. Takisto chyba s tou snahou ísť do Dubrovniku, to akosi nedávalo zmysel. Z tohto filmu mám dosť prázdny pocit, akoby nič nepovedal, tá absurdnosť nebola dôveryhodná. Opäť sa tu vyskytli správy, ktoré však hlavná postava rýchlo ruší, akoby povedala toho už bolo v podobných filmoch dosť. Alkohol, drogy, nadávky, sex, vraždy však pretrvávajú. Hudba nič moc, našťastie dej nie je dlhý, aj keď by sa dal všelijakými absurdnosťami predĺžiť, urobiť zaujímavejším a predĺžiť tak v skutočnosti nie veľmi dlhú cestu. Našťastie preto, lebo v tejto krátkosti nič poriadne nezačal, nepovedal, nezaujal, neoslovil a zvaľovať všetko na absurditu je zlé. Som celkom rád, že film s takýmto scenárom netrval príliš dlho a že skončil skôr, lebo mi už začínal vadiť. (23.07.2012)

"Proč řídíš v ponožkách? Líp cítím pedály". Emotivní road movie slalom po balkánsku, asi tak jsem to cítila. Dvě osůbky, které neměly zrovna na růžích ustláno se jednoho dne rozhodnou, že už mají všeho dost a tradá třeba do Dubrovníku, kam možná Gavran zrovna neměl namířeno, ale Suzana mu nedala na výběr, protože si tam potřebovala vyřešit své problémy. A že se kolem nich schyluje ke konfliktu, který bude znamenat velkou změnu pro celou jejich zemi, je nakonec ještě víc popohání jet a zmizet někde v dáli. Láska a válka ruku v ruce je tady podaná místy silně bizarně, absurdně a bláznivě, ale mělo to v sobě něco, co mě drželo sedět s tou dvojkou v kamionu až do konce. Ty úsměvné chvilky střídaly trochu smutnější, ale celkově jsem byla mile překvapená jejich smyslem pro humor, kterého jsem se zprvu obávala. Jedna z posledních vět mě rozesmála skoro až k slzám a jejich tanec u vody s dálkovým osvětlením hořících seníků neměl chybu. Gavrane se Suzano, držím vám palce, bylo mně s vámi celkem fajn, tak vám posílám čtyři hvězdičky. (10.10.2015)

Zábavné a jednoduché road-movie z prostredia bývalej Juhoslávie, kde je niekoľko fakt zaujímavých postáv (napr. farár, ktorý ide zachrániť starý dub), je vydarenou komédiou, či skôr satirou obdobia, keď sa tam začínala občianska vojna. Film má skvelý záver, ktorý som síce trochu tušil, ale o to viac ma v tomto prípade potešil. (19.11.2006)

Nemôžem si pomôcť, ale filmy o bývalej Juhoslávii, o vojne v nej, o následných zmenách a živote v rozdelených krajinách, na to sa veľmi rád pozerám. Tobôž v prípade, keď je samotný príbeh pojatý vtipne, s nadsádzkou a zaujímavo. Sivý kamión mi ulahodil z každej strany. Na ústredné duo sa veľmi dobre pozerá, vzájomná chémia je nepopierateľná, a tak nie je dôvod na nespokojnosť. Zbožňujem to ich: Do pičky materinej :D (11.06.2008)

Šedý kamion červené barvy je naprosto klasickou ukázkou balkánského filmu se všemi jeho klady, ale bohužel i spoustou neduhů. Jednoduchá záplatka zasazená do počátku štěpení Jugoslávie je tu pouze prostředkem k vyprávění příběhu, na jehož počátku se setká charakterově nesourodá dvojice a cestou napříč měnící se krajinou potkává šílené figurky a ještě šílenější situace. Ona šílenost však není ztělesněním třesknuté zábavnosti, ale spíše hořkého humoru, který je reflexí nadcházející černobílé doby. Celé se to však nese v intencích místní tvorby a příliš nepřekvapuje. Komplexně snímek působí jen díky využití prvků roadmovie, což je žánr, u kterého je pouhé toulání po krajině očekávatelné a odpustitelné. Červený kamion se pak stává průvodcem, jakýmsi nemluvným pozorovatelem, kterého všechny strany tolerují, takže dokud je to potřeba, snadno vybruslí z každé komplikované situace, aniž by si poškrábal lak. (24.11.2013)