101

D.A. Pennebaker natocil 101 vic jako dokument, nez zaznam klasickeho koncertu, za coz bych se vubec nezlobil, pokud by se ale zameroval mnohem durazneji na samotnou skupinu. Kdykoliv jsou zakulisni rozhovory primo s aktery, hned je to super napr. Alan Wilder (ma oblibena ex-DM persona) demonstrujici sve soundbanky na klavesach. Takovych momentu zde bohuzel moc neni a vetsinu dokumentarni casti tak tvori pohled na bandu nesympatickych fanousku, coz ma absolutne nulovy interest-factor. Jakmile ale cela party dojede do Pasadeny a DM zacnou hrat live, hned je to velka parada. Zatim stale mladi, plni elanu, nezdrogovani, s Wilderem... neni to jeste uplny vrchol Depeche Mode (Violator ani Songs of Faith and Devotion v te dobe jeste neexistovali), ale byli ve vyborne forme, pomalu uz se k vrcholu blizili a ze 101 je to citit. 7/10 (20.07.2012)

Ty 4* jsou za koncert, dokument do hodnocení nepočítám, protože už jsem ho viděl hodně dávno a vim, že mě to tenkrát moc nebavilo. Koncert je to však dech beroucí, na kapelu, jejíž podiová prezentace se v té době v podstatě opírala téměř jen o osobu frontmana Davea Gahana, protože ostatní členové většinu koncertu trávili skoro nehybně za klávesami, přišlo téměř 70 000 lidí. Proč tedy jen 4*? Nechápu, proč není záznam úplný tak, jako je tomu na audio cd, takhle to má jen cca 50 minut, přitom ve skutečnosti hráli přibližně dvakrát tak dlouho. Druhý drobný nedostatek, který však jen potvrzuje výše vyřčené, spočívá v tom, že minimálně 80% času je v záběru zpěvák. Ne že by mi vadil, výkon předvádí skvělý, i přesto bych však uvítal častější záběr na ruce a tedy hru Alan Wildera tak, jako je tomu třeba na koncertním záznamu z Hamburgu 1985. (30.06.2006)

V osmdesátých letech jsme se s depešáky s nezájmem minuli, ale o dvacet let později se něco změnilo. Tedy z jejich strany to nebylo, stále mne ignorují, ale mě z nějakého neznámého důvodu začali bavit. Nestal se však ze mne jejich nekritický fanda, který by dával bůra čemukoliv, kde se kapela objeví. V tomto případě tři hvězdy znamenají 60%, což je přibližná doba, po kterou hrála hudba. Bez hudby jsem se prostě v některých pasážích solidně ponudil. Jakýkoli zaznamenaný koncert DM zkrátka považuji za lepší než je tento dokument. (19.11.2013)

V březnu roku 1988 se v Praze náhodou objevili Depeche Mode. Proč náhodou, protože původně měl vystoupit Chris Norman ze skupiny Smokie, který onemocněl a koncert zrušil. Jako náhradu nabídl Normanův manažer Depeche Mode. A tak se do Sportovní haly v tehdejším Parku kultury a oddechu Julia Fučíka sešlo 13000 fanoušků DM. Lístek stál 150 korun. O lístky byl velký zájem, prý až čtvrt milionu, koncert se uskutečnil 11.3.1988, tzn. tří měsíce před legendárním 101. koncertem ,který je dokumentem o kapele,ale i jejich fanoušcích,kteři s nimi projíždějí skrz USA na jejich turné Music for the Masses Tour, doplněn písněmi z tohoto turné v USA.Písně nejsou jen z legendárního koncertu z Passadeny Rose, ale je to mix sestřihů z různých míst turné.Za mě 100% i když jsem tam nebyl. (30.10.2020)

101 hodnotím jako koncert hlavně, který je dost v pohodě, odsejpá a setlist je také dobrý, ale škoda, že je stopáš zkrácená na necelou hodinu oproti dvojcédečkovému albu. Dokument je pro opravdové fandy DM, kteří budou hltat zákulisí této skupiny. Navíc na DVD najdete i klip k živé verzi Everything Counts, což potěší. (27.07.2011)