Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Krimi
  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Akční

Recenze (305)

plakát

OA (2016) (seriál) 

Škoda, že se takových ujetých seriálů netočí víc. Ono, když si čtu recenze zdejších hodnotitelů, tak mně to přesvědčuje o tom, že i když se lidi koukají na ten samej seriál, tak každej vidí úplně něco jinýho, což je přesně tenhle případ. I když mně to tak složitý nepřipadalo a náramně jsem se bavil, tak někteří dobrodruzi to fakt nepochopili, což  jsem se přesvědčil v jejich napsaných recenzích. Ona je totiž pěkná blbost hodnotit celý seriál po první sérii, která má ještě k tomu otevřený konec. To je něco jako, kdyby jste otevřeli jogurt nepromíchali ho, začali ho jíst a to nejlepší by vám zůstalo na dně, ale vy byste to nezjistili, protože byste to ani nedojedli a předčasně byste ho vyhodili a pak byste ještě všude chodili a rozhlašovali, že to je ten nejhorší jogurt na světě. Přiznávám, že tento seriál není pro každého a že to chce značnou dávku trpělivosti, ale když se přes to všechno překousáte a zkousnete pár těch teplejch momentů, který jsem automaticky přeskakoval anebo jsem přivíral oči jako, že je nevidím, tak vám potom všem přeskakováním v různých časových dimenzích zůstane huba otevřena a vy si řeknete, že jste udělali dobře, že jste se na tento seriálový počin vydrželi dívat až do konce. První série byla taková něco jako rozjezdy pro hvězdy a my jsme se seznamovali s životním příběhem hlavní hrdinky, která to v životě neměla jednoduché a která tento svůj příběh vypráví pěti vyvoleným po kterých bude něco v budoucnu potřebovat. Pro někoho je tato ženština blázen, pro někoho vizionářka a pro někoho hrdinka. Příběh v první sérii nám toho moc nenapoví, protože to si musíme počkat do druhé série, která se rozjede na plné obrátky a musím se upřímně přiznat, že vždycky, když už jsem si myslel, že vím o co jde, tak mně tvůrci pěkně vyvedli z omylu a musel jsem si počkat až do konce, kde bylo skoro vše zodpovězeno. Některé díly druhé série mi silně připadali jako některé díly mého oblíbeného seriálu Městečko Twin Peaks, protože ty různé někdy až fantasmagorie můj mozek prostě najednou nepobral, ale když jsem si počkal až do konce, tak jsem si to puzzle plné různých rébusů, hádanek a nejasností krásně pospojoval a myslím si, že by vůbec neškodila ještě jedna série na vyjasnění pár drobností a nezodpovězených otázek, které jsem tam nedohledal anebo je taky dost možný, že jsem je v té přemíře nadpřirozených událostí nějakou nešťastnou náhodou přehlédl. Je pravdou, že to má občas pomalý tempo a že se zdá, že jsou tam nějaký ty věci navíc, ale to k tomu přece patří, zblbnout nějak toho diváka, aby si myslel, že všechno je to jinak než to vypadá a nééé to všechno naservírovat v prvních dílech a vyžvanit tu pointu třeba hned na začátku. Nenadávám lidem, kterým se to nelíbí, na to mají plné právo, ono to opravdu není pro každého, je to možná jen pro určitou skupinu lidí, ale aby tady nějakej retardovanej dement s IQ houpacího koně s miliony body na zdejší databázi psal po dvou dílech, že tohle se může líbit jen retardovardovanejm dementům, tak to teda potěš koště a upřímně takových intelektuálů z pomocné školy upřímně lituji. Za nevšední a myslím si, že i ojedinělý zážitek ve kterém jsem se na chvíli ocitl v zajímavých paralelních světech musím dát zasloužených 90% a doufám, že se dočkáme možné třetí série. Nikdy neříkej nikdy!!!

plakát

Ochránce (2021) (seriál) 

Už jsem si říkal, co se asi stalo s idolem dívčích srdcí Lukášem Culíkem Vaculíkem, jehož plakáty visely v nejedné komůrce pubertálních dívek tehdejší Československé socialistické republiky? Tento pohledný, modrooký chlapec, co se zapsal do podvědomí jako puberťák, co si honí svůj Vítr v kapse, aby se později naučil mýt výlohy se svou Láskou z pasáže a za nedlouho poté pranýřoval učně ve Třetím patře, aby se nato mohl znovu sejít se svým věrným druhem Sagvanem Tofu se kterým si honily své větry v kapsách, jakožto dvojnásobní přátelé organizovaného zločinu, kteří dělaly bejkoviny v nezapomenutelných komediích , které známe pod názvem Kamarád do deště. Po revoluci to sním šlo trošku z kopce a to asi proto, že asi nasedl do jednoho špatného tanku v nesprávném Tankovém praporu, ale spíš asi proto, že chtěl vyšetřovat porevoluční škandál s přízviskem Nahoty na prodej a to asi neměl dělat, protože pak už jsem o něm skoro neslyšel a to až do té doby než jsem zhlédnul tento seriál. V tomto seriálu už nehraje žádného potrhrlého puberťáka, ale ani studenta, to už by v jeho věku ani nešlo. Místo studenta se stal elegantní, prošedivělý učitel, který dokonce získá titul„Zlatý Amos", což je pocta, která je každoročně udělována nejoblíbenějšímu učiteli v České republice. Po udělení této ceny dostane nabídku od Ministerstva školství, kde by měl eventuelně zastávat nově vytvořenou funkci, tzv. ombudsmana, který by měl řešit problémy, jak učitelů, ale i žáků a celkově všechny problémy, které se týkají školského oboru. Tuto nabídku přijímá a tak začíná koloběh problémů a šetření v různých mediálních kauzách, které jsme mohli zaregistrovat v denním tisku, jak bulvárním, tak i v tom normálním, jestli nějaký takový vůbec existuje ??? Lukáš Vaculík, který zde hraje postavu Aleše se fakt snaží, aby vyhověl všem zúčastněným stranám, aby bylo učiněno spravedlnosti zadost, ale vypatlaní scénáristé z něj, ale i z nás diváků v některých dílech dělají Hurvínky a to nechci urážet tuto loutkovou postavičku, ale chci tím říci, že přepisování faktů, aby jim to sedělo do konceptu jejich trapné propagandy by jim nesežral ani ožralý Bulhar v rýžovém poli, který hledá svojí ztracenou manželku. Jednotlivé případy nebudu rozepisovat, ať si každý udělá obrázek sám, ale musím říct, že s kvalitou jednotlivých dílů to bylo jako na horské dráze. No prostě jeden díl byl lepší a druhej zase horší. Některé špatné díly drželo nad vodou jen to, že byl vybrán překvapivě kvalitní casting, což normálně o českých snímcích poslední doby nepíšu, ale bylo to tak. Samozřejmě zde byli herci a herečky, kteří hrát neumí a své role doslova přežvejkávají jako dobytek na poli a se svým hraním by mohli tak maximálně prodávat párky v rohlíku na nějakým tom rockovým koncertě, kde by je naštěstí nikdo neslyšel. Nebudu psát, kteří to jsou, ale spíš napíši, že Lukáš Vaculík neztratil skoro nic, co měl v těch osmdesátkách, teda asi kromě toho mládí, to samý Jenda Čenský, který si zde své dělání, dělání přebral do novodobého skoro až mafiánského hávu. To samé jsme zde viděli skvělého Miroslava Vladyku, kterého si pamatuji z role učitele Karfíka, tuto roli si zde zopakoval i když tady povýšil a zahraje si zde ředitele školy a také nesmím zapomenout na učitelku jedné školy, kterou si zde zahrála Veronika Žilková. Oba dva posledně jmenovaní se již v osmdesátkách setkali v kultovním seriálu na nedělní dopoledne nazvaném My všichni školou povinní. Dál to nemá cenu rozepisovat, ale jako celek to fungovalo i když tato bonboniéra měla mnoho druhů příchutí, tak po ochutnání všech bonbonů musím říct, že se mi to líbilo a proto dávám zasloužených 75%.

plakát

Záhada vyvoleného (2002) (TV film) 

Je pravdou, že se tento snímek některým mudrlantům nebude líbit a to možná z více důvodů. Prvním důvodem je zajisté dlouhá stopáž, druhým důvodem je amatérské podání s přílohou levných kulis a za třetí je to zajisté minimum sci-fi prvků, které se tam objevili jen v některých pasážích a to jen letmo. Já jsem tyto aspekty nebral v potaz a celý tříhodinový film jsem si užil. Před zhlédnutím tohoto snímku jsem si totiž přečetl vše potřebné, zejména to, že je to německý televizní snímek a tak jsem nečekal nějaké zázraky, protože je to televizní snímek dělaný pro televizi, takže ten rozpočet asi není takový jako kdyby to dělala americká velkoprodukce novodobých hollywoodských, intelektuálních skvostů. To, že se tam objevilo minimum sci-fi prvků jsem také překousl, herecké výkony byly také koukatelné. Němce hrál blonďatý, modrooký árijec a židovku hrála nosatá slečna. Takže vše bylo v pořádku. I když z eventuelního mísení těchto dvou ras by asi Papá Hitler neměl radost a nejspíše by se i nerudně obracel v hrobě, ale kdo ví, co plánoval jeho vrchní experimentátor doktor Mengele, já myslím, že jeho další pokus bylo zkřížit slona s tučňákem. Takže v tomto zajímavém televizním díle se setkáme s německým studentem archeologie, který svou nemotorností objeví kostru člověka starou přibližně dva tisíce let kdesi v izraelské poušti. Jde o to, že vše nasvědčuje tomu, že ta kostra a věci, které byli nalezeny poblíž této kostry nemůžou být z té doby a tak se rozjede nelítostný souboj, ve kterém se více zájmových skupin doslova mydlí hlava, nehlava a náš student archeologie společně s líbeznou nosatou dívkou se do tohoto koloběhu zamotají, tak že nevědí, jak se z toho vymotat. Jedinou cestou, jak z toho asi ven je najít kameru, která asi bude někde v nějakém úkrytu a nikdo neví kde. A v tu chvíli se stáváme svědky napínavých, vydíracích a naháněcích manévrů plného násilí a krve, tak jak to mají milovníci akčních thrillerů rádi. Samozřejmě je to vše zahaleno v televizním hávu, takže nikdo nemůže očekávat žádné extra speciální triky, ale pro milovníky konspiračních příběhů, které sahají až do daleké minulosti to zajisté bude příjemné zpestření posledních letních dnů tohoto inflačního roku. A i když zde někteří všeználci píší, že pointa byla jasná již v první půlhodině tohoto dobrodružství, tak já se musím přiznat, že já jsem si také myslel, že jsem uhodl pointu v první půlhodině, ale jak už to tak bývá, trochu jsem se spletl a proto jsem byl trochu překvapen akčním závěrem. A i když to pro mnohé byl podprůměrný televizní snímek se stupidními dialogy a minimální akcí, tak já musím konstatovat, že pro mně to byl překvapivě více méně spíše mírně nadprůměrný film, který mně nenudil a musím se také přiznat, že netrpím žádnou germanofobií jako někteří zdejší kverulanti a že vše beru s nadhledem zkušeného a nestranného diváka a proto dávám nestoudných, ale podle mně zasloužených 70%.

plakát

Broken (2017) (seriál) 

Dokážu si představit, že se asi všem potenciálním budoucím divákům této britské televizní minisérie tento propletenec příběhů z římskokatolického prostředí nebude líbit a že tomu někdo může dát dokonce i odpad, ale mně to pobavilo a podotýkám, že člověk nemusí být duchovně založen, aby to, co se tam děje pochopil. Začal bych tím, že hlavní story se točí kolem kněze Michaela Kerrigana, kterého překvapivě skvěle zahrál Sean Bean. Bacha, neplést s Mr. Beanem, protože všichni víme, jaké nekalosti dělá Pan Fazole v kostele. Překvapil mně výkon tohoto britského herce, kterého jsme viděli v roli Boromira v nezapomenutelném fantasy filmu Pán prstenů: Společenstvo Prstenu, zejména protože v této roli překvapivě neumřel. Ano, je to tak, tento herec do dnešní doby zemřel už pětadvacetkrát a to jak na filmovém plátně, tak i na televizních obrazovkách a je doslova magnetem pro budoucí filmové a televizní producenty, kteří si vybírají postavy, které se v jejich snímcích nedožijí zdárného konce. V této televizní sérii si zahrál obyčejného kněze, který řeší v obyčejných příbězích problémy obyčejných lidí, což není tak úplně pravda, jelikož ty příběhy nejsou vůbec obyčejné a náš kněz už vůbec není obyčejný, protože se mu vracejí jeho démoni z minulosti dávné i nedávné. Do kostela, který se nachází v jedné z nejchudších anglických čtvrtí severní Anglie za ním chodí jeho nešťastné ovečky jako slepičky do kurníku, kde je náš Otec představený vyslechne a kde si musí občas připadat jako vrba u potoka. Protože jsou některé problémy zahnány až do extrémů, tak ani náš reálný kněz neví, co si počít a začne dělat chyby, které se mu sešrotovávají v hlavě a vytváří se mu pak v hlavě bublina plná bludů, které by mu záviděl i Freddy Krueger známý to škodič z veselých filmů z přízviskem Noční můra v Elm Street. A i když se přesně nedá napsat o čem to je, tak bych to popsal asi pár větami tak, že když má člověk problémy, ať už je věřící či nevěřící, tak se obrátí na věci či lidi, které mu jsou ochotni pomoci. Někdo se uchýlí k pár sklenkám motavého moku, někdo si vezme nějaký ty pilule po kterých vidí slony, bulhar to řeší tak, že nastartuje svoji tříkolku a vydá se na magistrálu v protisměru a někdo zajde do kostela pokecat s místním sympatickým knězem, který mu vždy neporadí tím správným směrem, kam má vést jeho další život. Za zajímavé a reálné nakouknutí do sondy obyčejného kněze a jeho oddaných oveček musím dát známku skoro nejvyšší a to je pocitově zasloužených 90%.

plakát

Nejsilnější hlas (2019) (seriál) 

Po excelentních výkonech  v hollywoodských kasovních trhácích ve kterých jsme mohli vidět novozélandského jinocha Russella Crowea jako byl statný otrok Maximus v historickém filmu Gladiátor anebo ostřílený lukostřelec Robin Hood ve stejnojmenném filmu přichází první větší role v televizním seriálovém mikrokosmosu, kterou vystřelila americká televizní společnost Showtime a o které musím říct, že mně mile překvapila. V obou těchto filmech jsme mohli vidět poctivě vypracovanou postavu tohoto hollywoodské superborce, který otevřeně říká, že nesnáší Hollywood a jeho celkovou mašinérii. A proto mi tento oscarový herec doslova vystřelil oko svou změnou vzhledu a to zejména tloušťkou jeho panděra v této televizní minisérii ve které předvedl postavu, která je nazývána nejsilnějším hlasem Ameriky a je to doslova nechutně se potící stárnoucí plešatějící basťoch, kterej má rád tučná jídla, miluje svou rodinu, zejména svou manželku a který si občas odskočí zaskotačit s nějakou tou dobře vypadající kolegyní ze svého týmu pohledných, kancelářských myšek. Zejména dbá na jejich dentální hygienu a to zejména z důvodu jeho neutuchající obliby vysávacího procesu, kterou tyto zneužívané děvy museli podstoupit. Po pravdě řečeno jsem o tomto smradlavém dědkovi nikdy neslyšel i když samozřejmě televizi FOX znám a to hlavně díky nekonečnému animovanému seriálu Simpsonovi, ale tento příběh není ani tolik o této televizní společnosti, ale spíš o tomto darebákovi, kterej už od sedmdesátých let byl šedou eminencí republikánských prezidentů a který se nikdy netajil tím, že by chtěl založit a vést nějakou tu republikánskou zpravodajskou televizi, což se mu podařilo v roce 1996, kdy se dostal do čela nově vznikající FOX News, která se stala nejsledovanější zpravodajskou TV v USA, což byla zásluha hlavně tohoto hemofilního hromotluka, který když někde viděl volnou díru, tak jí hned musel zalepit tím svým slizkým, páchnoucím, přírodním barvivem. Už od začátku svého vůdcovství v této mediální společnosti začal brnkat na pravicovou strunu, ve které znal akordy ze svého bývalého pracovního života ve kterém si udělal mnoho důležitých politických konexí. V každém díle jsme mohli vidět nějakou tu důležitou globální či americkou událost na kterou jeho televize reagovala většinou vymyšlenými a nepodloženými fakty, které měli uchlácholit a dalo by se říct i obelhat voliče pravicového spektra, kteří většinou volí Republikánskou stranu. Ono po pravdě řečeno mně se moc nezdá, že by Demokratická strana byla levicová, ale v tom americkým Saigonu, kde se dennodenně americkým občanům lže je to asi pravda i když asi jen poloviční. Samozřejmě tento intrikán provozoval své kulišárny i ve svém osobním životě a proto jsem se po celou dobu sledování tohoto televizního díla náramně bavil a kromě urážení demokratických politiků jako byl Obama a šaškování povedeného komika Donalda Trumpa jsem se dozvěděl mnoho faktů ze zákulisí televizního zpravodajství, které řídil dosud nezmíněný Roger Ailes pod vedením jeho mediálního magnáta Ruperta Murdocha, který nad ním dlouhou dobu držel ochrannou hůl. Za fantastický výkon Russella, ale i Naomi Watts a dalších dobře vybraných protagonistů musím dát známku největší a to je jasných 100%.

plakát

Černé zrcadlo (2011) (seriál) 

Musím se přiznat, že čím dál tím víc, co jsem se prokousával záživnými sériemi tohoto originálního televizního seriálu z britské produkce, tak šla postupně kvalita sérií značně dolů a u páté série mně chvílemi dokonce přepadávala až černočerná tma ve které jsem byl nucen ochutnávat všemožně barevné dorty někdy až zalité nechutně teplou polevou, která i když zchladla, tak mi po strávení zůstala nechutná pachuť v puse. A nebylo to z toho, že by ty příběhy nebyly kvalitní, ale bylo to z toho, že ta buzoidní propaganda zakrytá všemi barvami mírových sil tohoto světa mi pěkně zkazila kvalitní zábavu za málo peněz. Všechny epizody byly s vědecko-fantastickým podtextem, které se odehrávají v přítomnosti nebo v nedaleké budoucnosti a musím přiznat, že skoro všechny ty příběhy měly něco do sebe a bystřejší diváci se dokonce mohli poučit o určitých nebezpečích, které by se eventuelně mohli v budoucnosti stát. I když by se mohlo zdát, že příběhy na sebe nějak nenavazovaly, tak si zajisté všímavější publikum všimlo, že jisté náznaky propojení zde byly, ať už v narážkách na minulé či budoucí díly či ve vystavěných věcech nebo logech, které jsme mohli také vidět v jiných dílech. Kvalita dílů byla kolísavá a hodně záleželo na tom, jak komu sedne ten daný herec či herečka, protože někteřé prototypy těchto umělců se prostě do této budoucí reálné či nereálné fantasmagorie podle mně nehodí a totéž by se dalo říct o některých špatně vybraných filmových lokacích, kde se proháníme po britských vidlákovech, kde to vypadalo jako ze sedmdesátých let minulého století i když děj se odehrával kdesi v budoucnosti. To už záleží na úhlu pohledu, kdo si jak čeho všímá a jestli je takovej hnidopich jako já, kterej ve všem hledá nějaký ty mouchy. Celkově tento televizní počin doporučuji a to zejména z důvodu originality a také z důvodu ponaučení se a vyvarování se z eventuelních budoucích chyb ke které se naše technologicky zfanatizovaná civilizace přechyluje a to vše díky všem různým chytrým hračičkám, díky kterým budoucí generace hloupne, aniž by o tom věděla. A ještě musím dodat, že kdyby nebylo těch barevnejch a teplejch žvástů, na který heterosexuální bělouš jako jsem já není vůbec zvědavý a poslední dobou jsem na ně dost alergický a které mně vůbec nezajímají, tak bych možná dal i známku největší. Ale bohužel, petržel, díky těmto vnucovacím slabinám musím dát zasloužených 70%.

plakát

Černé zrcadlo - Nenávist národa (2016) (epizoda) 

PRO VŠECHNY MILOVNÍKY I NEMILOVNÍKY SPOILERŮ UPOZORŇUJI, ŽE V TÉTO RECENZI JE VĚTŠÍ MNOŽSTVÍ POZNATKŮ Z TOHOTO TELEVIZNÍHO DÍLA, TAKŽE BY HO NEMĚLI ČÍST BUDOUCÍ DIVÁCI, KTERÝ TENTO DÍL NEVIDĚLI!!! Musím se přiznat, že většinou nepíši o jednotlivých dílech seriálů, ale jelikož tato epizoda měla skoro devadesát minut, tak vyjímka potvrzuje pravidlo. V tomto napínavém emotivním včelím dobrodružství jsem se doslova přišpendlil na pohovku společně se svou věrnou kamarádkou Včelkou Májou a její mentorkou tetou Kasandrou a zajisté taktéž i s jejich souputníkem, tak trochu zabržděným trubcem Vilíkem, který vysosal pár medových dobrot a ještě před začátkem promítání usnul. Jediná teta Kasandra pochopila o co jde a tak skoro od začátku epizody posmrkala nejméně tucet kapesníků. Včelka Mája jen nevěřícně kroutila hlavou a devadesát procent času se tlemila jako Bulhar při návštěvě zrcadlového bludiště. Ono totiž základním problémem tohoto poselství, které se týká tohoto užitečného hmyzu je priorita přežití, protože i když si to mnoho lidí neuvědomuje, tak my včely potřebujeme a oni nás ne. Bez nich nebudou opylované rostliny a následně všechna zvířata, která tyto rostliny jedí. Už i Albert Einstein prý jednou řekl, že když vymřou včely, lidstvo je přežije o čtyři roky. Což se naštěstí v tomto díle nestalo, protože globální katastrofu a všeobecný chaos nahradily robotické náhražky, které nahradily vše důležité. Dalším globálním problémem, který nám chtěl tento díl naznačit je zajisté různé očerňování, nadávání, vyhrožování dokonce i smrtí a další nekalé činnosti, kterými jsme svědky na dnešních sociálních sítích. Já naštěstí nejsem součástí žádné sociální sitě, tedy kromě zdejší filmové databáze a to jen z důvodu lásky k filmům a už vůbec bych nekritizoval něčí názor, ať už je jakýkoliv. Tato epizoda mně velice zaujala také z důvodu její kriminální zápletky ve které jsem pocítil i pár hororových momentů. Celkem inteligentní vyšetřovatelky, které byly slušně zahrané se snažily přijít na kloub opakujícím se sebevraždám, které si do jistého momentu nebyly schopny vysvětlit. Futuristický svět v tomto televizním snímku byl zajímavě podán a poselství našeho pachatele bylo uspokojivě vysvětleno a nebojím se říci, že i pochopeno a v jistém ohledu i někomu otevřelo oči. I když je nutno podotknout, že se pro velkou věc musí občas něco nebo spíš někdo obětovat a je velice výstižné zde citovat jedno machiavellistické přísloví, kde se říká, že účel světí prostředky. Nakonec mého příspěvku mi nezbývá než souhlasit s jedním mým oblíbeným uživatelem Trevorem, pro kterého je tento díl jeden z nejlepších tohoto seriálu, což je i pro mně a proto dávám zasloužených 100%.

plakát

Dark Winds (2022) (seriál) 

Při sledování této americké kriminální série jsem se vracel do svého dětství, kdy jsem měl ze všeho temné větry a tak jsem si na zahradě mezi slepicema postavil indiánské týpí a doslova jsem začal tančit s vlky. Oni to teda nebyly zrovna vlci, ale různé kozy, husy, prasata a další pro člověka důležitá hospodářská zvířátka, ale o to nešlo, šlo o to, že jsem se mezi nima plazil se svým lukem a vytvořil jsem si vlastní řeč, kterou jsem vypozoroval od náčelníka Apačů, takzvaného Vinnetoua, který byl v té době doslova všude. Nejdříve se všichni bavili mými excesy, ale když už ta moje letargie trvala moc dlouho, tak si říkám, že jsem měl možná štěstí, že jsem žil v takzvané normalizaci, protože v dnešní době by se mnou rodiče asi rychle mazali k nejbližšímu psychiatrovi, což se v té době nestalo, protože se tyhle blbosti neřešili a stačilo to vyřešit pár fackama a z Vinnetoua se ze mně rázem stal spořádaný občan první kategorie. V tomto rozmanitém díle, které produkoval úspěšný scénárista a spisovatel George R.R. Martin a neméně úspěšný režisér a hollywoodská superhvězda Robert Redford se podíváme do jedné indiánské oblasti, které se chybně říká rezervace v období začátku sedmdesátých let. V indiánských oblastech si místní indoši žijou vlastním životem a snaží se zachovávat kulturní dědictví svých předků. Někdo tyto hodnoty ctí tak, že se stal majitelem kasína, někdo pase kozy, někdo pase něco jinýho, někdo vykrádá banky celkem originálním způsobem a někdo se snaží sloužit svým vrstevníkům jako pan spravedlivý a stane se poctivým policistou. A tím začíná náš příběh ve kterém uvidíme několik roztomilých vraždiček, trošku toho tajemna, samozřejmě několik těch padouchů, neschopnou FBI, nevyřčené hříchy z minulosti a pro mně i uspokojivý konec. Lokace této televizní minisérie byla vybrána taktéž podle mého gusta, protože zde vidíme podobné lokace jako v mém oblíbeném Breaking Bad a ještě oblíbenějším Volejte Saulovi. Jóó, Nové Mexiko je Nové Mexiko a tento příběh do něj perfektně zapadá. Kdo si chce zavzpomínat na staré dobré indiánské časy, tak přesně pro toho je tato oddechová záležitost a to mi potvrdí devět z deseti indošů, kteří se u nás na pavlači každý pátek scházejí na pravidelném potlachu, kde společně probírají různá témata za doprovodu hlasité hudby a vykouření nejedné dýmky míru. Teda myslím si a doufám, že jsou to indoši? Za milé překvapení v těchto uspěchaných časech dávám zasloužených 90%.

plakát

Vyrobeno v Dagenhamu (2010) 

V tomto příběhu se podíváme na konec šedesátých let do anglického vidláckého městečka Dagenham, které se nachází nedaleko Londýna a ve kterém je místním buranům ještě vidět sláma zpoza uší a kde na svých botech nosí velké množství voňavého hnoje. Ale i do tohoto města přišla průmyslová revoluce a to v podobě nadnárodní společnosti Ford, jehož zakladatel modrooký fešák Henry Ford byl věrným milovníkem a podporovatelem knírkatého pána ze srdce Evropy, který byl všeobecně znám jako milovník všeho lidského pokolení. Příběh začíná v továrně, kde veselé a usměvavé paničky dagenhamské šijí sedadla a různé doplňky do aut pro toto korporátní monstrum. Jsou to ženy všech věkových kategorií a jelikož jim je asi trochu vedro v té nevětrané kobce, tak si vždy sundávají svrchní oblečení, že jim pak zůstávají jen podprsenky a další nezbytné artefakty, aby nezůstaly v podobě, jak je pán Bůh stvořil, což se zajisté líbí mnoha deviantům, kteří tyto filmy vyhledávají, což zajisté není můj případ. Jelikož jsou tyto ženy nespokojeny s pracovními podmínkami a s polovičními platy, které jsou okecávany vedením již zmiňovaného korporátu tím, že je jejich práce nekvalifikovaná. Tímto mužským šovinistickým gestem udeří hřebíček na hlavičku a tím okamžikem se tyto mírumilovné ženy vzbouří a začnou stávku, která přihlížející diváky u televizních obrazovek nejenže pobaví, ale i poučí a to hlavně v tom, že když si myslíš, že s tebou tvůj zaměstnavatel zametá jako s koštětem, tak si to nenech líbit a vem do ruky krumpáč a vraž mu ho do hlavy. samozřejmě to myslím obrazně a určitě nikoho nenabádám, aby to takto udělal, ale i když si může zdát, že tento snímek je feministicky zaměřen, tak opak je pravdou, protože jak v tomto snímku uslyšíme, tak takzvaná britská generace Swinging Sixties uspořádala v šedesátých letech neskutečných 26000 stávek zejména proti nezaměstnanosti a znárodňováním podniků. Jak to asi dopadlo je každému jasné, ale jak k tomu došlo a že skoro nikdo z mužského pokolení mimo pár vyjímek je nebral vážně a to je vážně zarážející a dalo by se říct, že až do nebe volající. Na jejich stranu se nakonec přidala i tehdejší ministryně zahraničí Barbara Castle, která teda měla pěkně proříznutou pusu a která tím pantem, když něco zavelela, tak padala omítka ve všech okolních místnostech a o které jsem slyšel fakt poprvé a už vůbec jsem netušil, že byla jedna z nejdéle sloužících poslankyň britského impéria. Poučný a zároveň zábavný film, který některé z nás donutí přemýšlet o věcech, které hýbou tímto světem a které se dají změnit zábavnou formou, jak nám to předvedly tyto dámy z anglického venkova a proto dávám zasloužených 70%.

plakát

Prezidentské volby (2012) (TV film) 

To, že s politiky netančím a to, že nejsem angažovaný v žádné politické straně, to je jedna z těch věcí, co mám na sobě rád a jsem na ní právem hrdý, ale to neznamená, že se o politiku nezajímám a že nemám svůj názor. Když jsem viděl tento televizní snímek o amerických prezidentských volbách, které se uskutečnili v roce 2008 a ve kterých vyhrál demokratický kandidát Barack Obama, tak jsem myslel, že je to snad špatnej vtip a to hlavně z důvodu výběru kandidátky na víceprezidentku, která se jmenovala Sarah Palin, která kandidovala za Republikánskou stranu společně s budoucím kandidátem na tento post Johnem McCainem. Na tom by nebylo nic divného a zajímavého, až do té doby než se této intelektuálky, která dokonce měla post guvernérky státu Aljaška nezačali ptát na politické otázky v diskuzních televizních pořadech. Od té doby jsem měl hubu otevřenou, že mi do ní snad za tu dobu než jsem se vzpamatoval vlítlo nepřeberné množství sympatického hmyzu. Ona totiž ta dáma nevěděla o politice, hlavně o té zahraniční skoro nic a její odpovědi mně několikrát tak rozesmáli, že bych do kolonky filmového žánru připsal žánr komedie, protože tato žena mlela takové nesmysly, že kdyby vyhrál McCain a nedej Bože by umřel a ona by nastoupila místo něj jako prezidentka USA, tak néé, že by možná vyvolala třetí světovou, ale možná i nějakou tu intergalaktickou válku. V tomto televizním snímku se podíváme do zákulisí těchto prezidentských voleb, kdy skupina vybraných politických stratégů narychlo vybere tuto charismatickou ženu do role víceprezidentky, aniž by tušili, že její znalosti historie, zeměpisu a dalších školních předmětů jsou na úrovni žáka druhého stupně základní školy a to kdo ví, jestli. Tento příběh natočený podle skutečnosti mně opět přesvědčil, jak je politika falešná záležitost a jak se lidi nechají oblbnout falešným úsměvem této blbky, která sice dobře vypadala, vychovávala pět dětí, krásně mluvila nacvičené fráze, ale nedej Bože, když se jí někdo zeptal na otázku, kterou neměla připravena v konceptu. To pak padala perla za perlou a americké média měla zase o čem psát. Fakt nechápu, jak se tato retardovaná osoba, která možná trpěla nějakou duševní poruchou mohla dostat tak vysoko na politickém žebříčku. Ono totiž asi stačí dobře vypadat a plkat nacvičené fráze, které lidi chtějí slyšet a kterým ten dotyčný vyloženě nerozumí jako to bylo řečeno v tomto filmu, kdy tato politická kreatura poslouchá citát jejího vzoru Ronalda Reagana, který řekl v osmdesátých letech, že stromy způsobují znečištění ovzduší takzvaný smog. No prostě perla za perlou, to se musí vidět. Na to, že to byl televizní snímek, tak mně překvapilo velké množství hollywoodských hvězd v čele s brilantní Julianne Moore, která si zahrála již zmiňovanou Saru Palin a která jakoby jí z oka vypadla. a samozřejmě nesmím zapomenout na skoro vždy skvělého Woodyho Harrelsona, který se své role politického stratéga ujal s patřičnou grácií. Za politické drama u kterého jsem se nečekaně pobavil dávám zasloužených 80%.

Reklama

Reklama