Yin zhong

Tomuto gore snímku sa občas pred pôvodný názov nalepí titulok DEVIL FETUS 2. A teda každý, kto MO TAI ( čiže DEVIL FETUS ) videl, musí aspoň z časti súhlasiť, že tu ide o voľné prerozprávanie tohto príbehu. Je skvelé, že sa ázijský tvorcovia neboja ukázať ,,to pravé orechové,, a je skvelé, že triky a masky niesu na infantilnej úrovni, ale s vatou okolo toho všetkého, si však rady dať nevedia. YIN ZHONG je hororovo hustý, ale dramaticky slabý kúsok východnej strašidelnej kinematografie. (30.07.2016)

Musím uznat, že kromě mírného zvolnění po začátku, kdy se rozvíjejí vztahy mezi postavami, tenhle film opravdu hrne jednu morbidní scénu za druhou. To klobouk dolu. Na druhou stranu se ale vnucuje námitka, že je to celý snad až moc béčkový, čímž potom trošku trpí atmosféra. Jenže, co se týče triků, koukněte na rok výroby (tady je uvedeno 83, já jsem našel 86, čemuž věřím víc) a v tý době se to většinou všechno (až na pár výjimek) dělalo pěkně pomocí gumy. Jen si vzpomeňte na starej Evil Dead. No a pokud vezmete v úvahu, že horror je v zásadě spíš béčkovej žánr, tak tahle námitka myslím odpadá. Nemluvě o tom, že v Hong Kongu je to úplně běžnej přístup v podstatě u libovolnýho žánru. Kdo má pár filmů z týhle oblasti (a tý doby - nevim, jak je na tom současnost) nakoukanejch, bude se mnou zajisté souhlasit. Prostě to buď přijmete, nebo ne. Každopádně se už teď těším na druhé shlédnutí, což je myslím dostatečně pozitivní štempl samo o sobě. (27.09.2011)

Ázia, v tomto prípade priamo Hong Kong, to je úplne iná filmová kultúra než tá americká či európska, na ktorú som zvyknutý. Iný kraj, iný mrav. To, čo funguje v našich zemepisných šírkach, sa javí nepodstatné na ázijskom kontinente, a naopak. A o tom to je! Rôznorodosť kultúr a tradícii sa prejavuje. Škoda len, že vďaka čoraz väčšej globalizácii sa rozdiely pomaly stierajú. Pomerne brutálny japonský gore-shocker “The Rape After“ (Yin zhong), to svoje HK čaro ešte obsahuje. Temnota, mystéria a tajomno – tri základné zložky, ktoré budujú atmosféru strachu cez tmavé, chladom presiaknuté zábery modrej kompozície, charakterizujú pocit budovaného strachu. Slušné gore efekty, ázijská bizarnosť, nepríjemnosť, a tá VEC (žeby Carpenter trocha inšpiroval), udávajú rytmus inak bežného démonického béčka so zombie vyvrcholením. Revenge horor s odkazom – “neusiluj o potrat, vypomstí sa ti to“; prípadne “embryo neinhaluj, nepáľ, astmu tým nevyženieš, ale zlého ducha do domu týmto omylom privedieš“. Kuchárku “Varíme s embryom“ nebrať! To radšej Novotného a jeho pomazánky. (30.03.2011)

Tenhle hongkongský horor má jednu z nejhustších atmosfér co jsem v podobných filmech viděl. Čistá esence prokletí, zla a zániku, všudypřítomná bizarnost a pocit jako při té nejhorší noční můře. Hongkongský zaklínací horor se zde mísí s bizarností, blízkou Lynchově Eraserhead (toto přirovnání jsem zaznamenal na IMDB a musím s ním souhlasit). Interiéry jsou temné jako v nejtemnějším podsvětí a i scény z běžné reality zde působí tak tísnivým dojmem, jakoby stále bylo někde něco špatně. Podobný kontrast čiré temnoty a stejně tak ponuré reality mne kdysi podobným způsobem dostal při sledování Barkerova Hellraisera. Parádní maskérské a vizuální zpracování je samozřejmostí. Pro hodně diváků bude zřejmě velkou zatěžkávací zkouškou už hned samotný úvod, ve kterém je Shu Ya na návštěvě u svého postiženého bratra. Tady to asi určitě pár lidí vypne s rozhodnutím film nikdy nespatřit. Ještě že jsem tenhle film neviděl někdy v dětství, býval bych skončil někde v nervovém sanatoriu a tiše slintal na zamřížované posteli. Jeden ze zapomenutých klenotů obskurní hongkongské horror kinematografie. (05.05.2010)

Tŕnistá je cesta priaznivca žánru desu a hnusu, ktorý sa necháva, tak ako ja, inšpirovať pri výbere tunajšími hodnoteniami. Nie je to prvý raz, keď som si zadovážil titul zabalený v peknej červenej farbičke s vysokým percentuálnym priemerom a po zhliadnutí pocítil trpké sklamanie, i keď pripúšťam, že vždy sa jednalo, rovnako ako pri tomto filme, o titul, ktorý mal len pár hodnotení. K filmu stačí bez úskokov a tyranie na rovinu napísať, že ide o krásnu ukážku lacného braku, ktorý jednak nie je desivý a o nejakom budovaní atmosféry taktiež môžeme hovoriť iba vo veľmi ironickej rovine. Zvlášť prvých 30 minút sa snímka akoby nevedela naplno poddať žánru, ktorý má byť v jej prípade dominantným, až na pomerne zručnú zahajovaciu scénu, ktorá mi navodila očakávania spôsobené sledovaním raných expertov na inakosť a anatomické deformácie (Lyncha a Cronenberga). Je to jediná scéna, ktorá obsahuje nepríjemnú, tiesnivú auru neznáma. Vrcholom však mohla byť sekvencia so zhoreným ženským telom, v ktorom sa nachádza stále živý plod, vtedy sa opätovne manipuluje s divákovou fantáziou a vzťahom k bizarným predstavám, no jej vyústenie je tak stupídne, že si tvorcovia odo mňa vyslúžili iba ďalší uštipačný úsmev (nie, Eraserhead je skutočne iná liga). Zvyšný materiál je už len hlúpučký a naivný zombie chaos, v ktorom sú scény ako trhanie uší alebo smrť na latríne opätovne len na smiech, čo predpokladám byť nemali, pretože o adekvátnej splatterovej zábave sa tu baviť rozhodne nemôžeme ani omylom. (14.03.2011)