Vtorostěpěnnyje ljudi
Second Class Citizens
Obsahy(1)
Neurotická pošťačka Věra obývá se svým narkoleptickým manželem prázdnou novostavbu uprostřed nových čtvrtí města. Protože je její manžel obtížně zvladatelný, rozhodne se jej otrávit a s jeho mrtvolou v kufru pak absolvuje kalvárii napříč městem. Na své pouti potkává retardovaného chlapce Míšu a celou řadu bizarních postaviček současné Ukrajiny. (garmon)
(více)Recenze (1)
Tohle je hodně podivný a čím dál ke konci, tím složitější film. Protože jsem ho viděl v originále, unikla mi řada detailů scénáře. Každopádně jsem pochytil, že název "Druhořadí lidé" zde patrně slouží ve více rovinách - jako ironický komentář k "Novým Rusům" (vlastně Ukrajincům), obývajícím uvnitř vybydlené paláce na způsob Rudné u Prahy (akorát jim mezi nimi běhají prasata) a dále už vážněji jako označení pro lidi retardované, případně pro lidi staré. Pro Muratovu typický spletitý děj (chytnete se hlavní postavy a ona se vám po dvaceti minutách nadobro vypaří) je šperkován typickými "muratovismy" (postavy hovoří stále tytéž repliky, někdy přes sebe, často v brutálních gradacích), "zcizováky", kdy lidé náhle vystoupí z role a pějí operetky na kameru, okatě špatnými záběry (kamera je na stativu, zabírá z 80% nebe nad Černým mořem a v pravém dolním rohu se handrkují dva mafiáni, přičemž vidíme jen toho, který mlčí, jednající je v zákrytu), "šokantnostmi" (francouzáky od opice jsou podivná věc) a ke konci i velmi výtvarně výraznými momenty (závěrečné titulky). Připočtu-li k tomu ještě trochu číselné symboliky ("konečná" hlavní hrdinka dostane zpět "svou" "Sedmičku" a chudákovi retardovi Míšenkovi zbyde v albu jen "Třináctka"), jsem z toho PAF! Film je zjevně na nepříliš kvalitním materiálu a herecké výkony jsou až na čestné výjimky (Natalia Buzko je profík) fassbinderovsky hrozné. ()