Obsahy(1)
Muniyandi (Sreenivasan) je prostý pasák skotu, špatně placený a stále šikanovaný správcem farmy. Jednoho dne se svěří jednomu ze svých nadřízených Mohanovi (Gopi), že by se rád oženil. Mohan mu půjčí peníze, a dokonce mu pak na svatbě s Shivagami (Smita Patil) udělá sérii fotek. Mladý pár pak žije sám na farmě uprostřed přírody a Shivagami objevuje okolní lesy a zahrady. Nemá však práci a místo pro ni podmiňuje správce farmy větším Munivandiho výkonem. Munivandi však ani nechce, aby Shivagami pracovala – stačí mu, když její přítomnost prozařuje jeho dům a jeho život. O Shivagami se však začíná zajímat Mohan. Natočeno podle povídky Ch. V. Sreeramana. (garmon)
(více)Recenze (3)
Dílo hluboce věřícího puristy. Velmi přímé, prosté. Krávy prchají, žena se bojí a oddává. Tady nejsou žádné ornamentíky navíc, žádný lidový záchodkový humor a Marx zůstává taky vzadu v knihovně pominut. Přestože nejsem ani trochu etnograf, zapůsobily na mě obrazy i éthos, zapůsobilo na mě umění, ars tohoto. Přestože nejsem věřící (a hinduismus už vůbec neznám), bylo mi vše jasné. Běda mi - pro mě není spása ani v bohozvířeti na vrcholu hierarchie. Možná bych si takový film necenil tolik v evropském prostředí - přeci jen folklorismus není úplně má doména ani záliba. Tady se nám ale různé obyčeje příliš necpou. Zato když zazní hudba, je překrásná a je v ní tolik toužení a oddanosti! Scény z počátku filmu kde zní a pak posledních dvacet minut po "rozuzlení" byly pro mě asi nejsilnější. Dávám pět ačkoliv dojem je vlastně na čtyři - beru to tak, že toho nejsem práv. Anglické titulky kopie, kterou jsem viděl, má. Rivahova poznámka je 6 let stará. ()
Zkouším psát recenzi při filmu, a musím říct, že napětí je velké. Munijadi se žení a manželku si vede domů. Jsem rozechvěn jaká bude a bude-li vůbec k něčemu. Krav se bojí, ale telata ji přitahují, doma na dvoře zametá prach proti větru. Šivakámi je plachá, krásná a ráda se zdobí; a to dohromady nevěstí nic dobrého. Když vidí, jak ženy primitivními hráběmi vrší seno do kupek, povzdechne si muži, že by také chtěla pracovat. Muž jí to pěknými slovy rozmluví. Tím ale od pohromy neuchrání ji ani sebe. Poblíž Čidambaramu je Šivův chrám, a taktéž celé tamilské prostředí je laděno šivaisticky, stejně jako krávy i hudba. Svůdce a svůdnice se nakonec (ne)překvapivě setkávají, aby (spolu?) smířili trestem svůj zločin. - V posteli jsem si pak ještě promítal, jak by tento film asi zpracoval světový a jak český režisér. Naštěstí je indická literatura tak rozsáhlá a tak málo dostupná, takže to byla stejně jen pošetilá fantasmagorie. - A přitom mě napadla ještě jedna kritická poznámka: Govindan Aravindan zobrazuje pěkné stádečko krav, které se buď promenuje krajinou nebo je ustájené, případně svými zadky ukazuje na viselce. Nikde však nevidíme zpracování mléka či mléčných produktů, ani nikoho kdo mléko dojí, zpracovává či přepravuje. Přitom jsem si uvědomil "český" současný trend přeměňování stád z chovu na mléko na chov masa. Nemilý a málo reflektovný trend, kterým jsem postižen i já sám; hovězí (nejsem vegetarián, ale anti-hamburgerista) nejím a mléčné produkty denně. - Ale ať už je to tak či onak, mulier est hominis confusio, platí i zde. ()
raritní recenze a informace -titulky nejsou dostupné v žádném jazyce- : https://voicethrower.wordpress.com/2017/03/13/chidambaram/ https://en.wikipedia.org/wiki/Chidambaram_(film) ()