Želvy mohou létat

Film ma uchvátil svojou surovosťou a bezprostrednosťou, ktorá sa vyrúti na začiatku a neprestajne bije do očí každou ďalšou scénou. Pre mňa osobne je nepochopitelné ako je možné vôbec takýto film natočiť, pretože detský predstavitelia evidentne svoje úlohy nehrajú ale proste robia to čo by robili bez kamier. (02.01.2008)

Jako sorry, ale tohle fakt ne. Nejspíš tu budu za lidský odpad, že jsem nedokázal tohle ocenit, ale něco tak strašně umělého, prvoplánového a vyděračského jsem už sakra dlouho neviděl. On je to totiž takový íránský Hrob světlušek, ale ten na rozdíl od tohohle nějak funguje. Želvy mohou létat se řídí jedním takovým "mottem" - natoč válečný film, do hlavní role dej dítě, čím menší tím lepší a jediné oko nezůstane suché. A těm, kterým zůstane, jsou jen odporní lidé bez kousku citu. A tady nejen že je v hlavní roli dítě, on tu skoro nikdo jiný než děti nehraje. Asi bych si tolik nestěžoval, kdyby to mělo aspoň dobrý scénář a slušně představené postavy, ale tenhle film nemá ani to. O těch děckách nevíme skoro vůbec nic (a to platí jen o třech z nich, o ostatních jsem se nedozvěděl už vůbec nic), ale v tom je právě ta vychcanost tématu, protože děti ve válce okamžitě musí vzbuzovat v hromadě diváků lítost a říct proti tomu křivého slova si už jen z principu koleduje o malér. I to bych asi do určité míry překousl. Jenže pak je tady to nejhorší. Na jednu stranu je na tom krásně vidět, že režisér měl celý záměr filmu promyšlený a čiší to z každé scény, ale bohužel tím záměrem bylo neustále citově vydírat. Jen a pouze na tom, že v hlavní roli jsou děti, které žijí v právě probíhající válce a některým z nich i chybějí různé druhy končetin. Opět je v tom vidět ta vychcanost - to si prostě zaslouží lítost už jen z principu. Já to nepopírám, těch děcek mi je líto, válku taky neschvaluji a ačkoli i konec je strašně vyděračský, aspoň hezky ukázal tu absurditu války, to protiválečné poselství se mi taky líbí a věřím, že to muselo být hodně drsné a stejně jako za každé války to odnesla hromada nevinných lidí, ale vůbec se mi nelíbí, jak to ten film sděluje. Z každého záběru ta snaha co nejvíc citově vydírat diváka přímo teče, přičemž ale SKUTEČNÉ a přirozené emoce z toho neplynou ani náhodou. O to víc mě štve, že je to film z Íránu, protože tam a v Rumunsku jsou na co nejrealističtější filmy mistři, ale tohle je jen chladný prvoplánový vyděračský kalkul, který už jen z tématu doufá ve festivalový úspěch. Je mi fuk, jak moc velké odsouzení za své hodnocení a komentář si tu vysloužím, ale myslím že jsem dostatečně vypsal, s čím mám u tohohle filmu takový problém. Ve mě to fakt nezanechalo žádný silný pocit. Navíc mám pocit, že i Vzpomínky na lásku byly přirozenější než tohle. Vždyť už jen ten název svým způsobem vydírá, když ho chápete. Ze dna to ale tahá naprosto skvělá kamera a uvěřitelné civilní výkony všech dětí - velká škoda, že jsou ale využity do vypočítavého plánu režiséra Ghobadiho. A to od něj chci vidět ještě dva filmy, ale po tomhle si od něj asi dám radši pauzu, stejně jako od Terryho Gilliama. Lepší 1* (29.04.2021)

Silné 4 *, téma a jeho zpracování si je žádají. Je sice možné, že někomu může připadat herectví zmrzačených dětí prvoplánovité a citově vydírající, ovšem jak natočit film o nich bez nich?? Mě osobně příběh hodně dojal, vyděsil a znechutil, což hádám byl režisérův záměr. Opravdu si neumím a nechci představovat sebe v jejich kůži. (01.07.2008)

Věřím, že tematika filmu dovede diváka zaujmout a vyvolat v něm nějakou emotivní reakci, zvlášť když se jedná o děti, o kterých se raději bojí přemýšlet. Určitě se jedná o problém, o kterém se v širším povědomí nemluví. Jenže se nedovedu zbavit dojmu, že snímek působí prvoplánovitě a a příliš naivně. Želvy mohou létat totiž nenabízí nic víc než neustálé drásavé scény s dětmi zachycující jejich utrpení. Morbidní příběh se nakonec dostává do roviny, kdy se holčička snaží zbavit dalšího dítěte, aby se o něj nemusela starat. Dále se mi ve filmovém příběhu nelíbil fakt, že sotva desetiletá děcka dovedou hlásat rozumy a jejich moralizování nad světem působí jen jako hezká scenáristická hříčka. To si ty děcka opravdu ani na chvili společně nehrajou, nedovedou zapomenout alespoň na chvíli na realitu a prožívat dětství? Příběh je tak chudý, že si tvůrci musí vypomáhat příběhem o chlapci, který vidí budoucnost. Tato vložená rozvíjející se dějová linie mi ve filmu naprosto neseděla a příběh tím ztrácí na tempu, které je ovšem při akčnějších scénách strhující. Navíc ať je to jak chce, dětští představetelé zkrátka nejsou herci, neumí hrát a jejich strojové opakování naučených replik, pohledů a gestikulace mě neustále vytrhávaly z filmového příběhu. Je mi líto, ale podle mě tento snímek nabízí trochu málo a nehodlám tleskat jen proto, že bych kvůli společenské povinnosti asi měl... (24.01.2008)

Zajímavý a ne zrovna příjemný výlet do kurdského tábora, obývaného dětmi, které mnohdy musí řešit věci dospělých navíc zveličených otřesnými podmínkami. Přesto však film příliš na pilu netlačí, často se naskytnou i úsměvné situace a hlavně krásná kamera dokáže vytvořit ze špinavého a vyprahlého prostředí doslova divy. (28.08.2009)