살인나비를 쫓는 여자
A Woman Chasing a Killer Butterfly
Woman Chasing the Butterfly of Death
Videa (1)
Recenze (2)
Sedmdesátá léta byla pro korejskou kinematografii dobou největšího úpadku, ale současně i největší tvůrčí svobody. Filmovou produkci definovaly importní kvóty, které každé společnosti, která chtěla dovážet zahraniční tituly, ukládaly povinnost vyrobit určitý poměr domácích snímků. Jelikož největší a nejjistější zisky plynuly kinařům a distributorům právě ze zahraničních filmů (především americké, ale také evropské a hongkongské), výroba byla pro domácí společnosti prostě nutným zlem. Pro filmaře to ale znamenalo, že pokud se dokázali vejít do omezených rozpočtů a vyhnuli se přímým politickým tématům, která by neprošla přes tehdejší cenzuru, měli zcela volné ruce. Příkladem za všechny budiž právě groteskní surreální hlavolam "A Woman Chasing a Killer Butterfly". Snové logice podřízené fantaskní podobenství o nezlomné vůli člověka žít se postupně propadá do stále mysterióznějších a absurdnějších rovin - od studentského výletu na piknik vrcholícího nedobrovolnou účastí na dvojí sebevraždě přes nezničitelného podomního obchodníka s knihami a oživení několik tisíc let mrtvé dívky složením její kostry až po váženého archeologa sbírajícího lebky a jeho frigidní dceru se sebevražednými sklony. Co se zprvu jeví jako humorně vyšinutá (nezapomenutelná milostná sekvence u stroje na křupavé placky) a nonsensová obskurita, se ve finále vyloupne jako důmyslná provokace. Poslední úrovní, do které hrdina propadne, je příznačně všední realita Koreje pod vládou vojenské diktatury, v níž nejsilněji rezonuje motiv nezlomnosti lidského pudu k zachování vlastní existence. ()
Reklama