Obsahy(1)
„Duševní sílu si člověk uvědomí až poté, co psychická muka překročí fyzickou bolest.“ Tak to vidí kontroverzní režisér Shozin Fukui a zároveň tím předznamenává, že jeho netradiční pojetí filmařiny není pro upejpavé diváky. Ačkoliv jde o Fukuiho neslavnější dílo, nikdy se nestalo populární a neopustilo status undergroundové podivnosti.
964 Pinocchio označuje sexuálního cyborg-otroka, který na požádání plní veškeré perverznosti. Jenže 964 selhal. Není schopen erekce, čímž se stává nepoužitelným a je svými vlastníky vyhozen na ulici. Zde se ho ujme duševně chorá, či spíše nepříčetná bezdomovkyně. S postupem času vyvstává otázka, kdo z těch dvou je šílenější.
Fukui ošidně míchá klidné záběry s hyperkinetickými, výjevy zvracení s futuristickými obrazy. Tím dosahuje překvapení i znepokojivosti. Ohlédneme-li od některých scén, můžeme přistoupit na skutečnost, že 964 Pinocchio vyvolává čisté emoce a ve svém výsledku působí interesantně. (Shadwell)
(více)Videa (1)
Recenze (37)
"/!"!_:!!'"!_*ÝČÁú)§-."!L!KH§// Totální výstřel směrem do vody.. 964 Pinocchio jakožto nejslavnější zástupce (čti: v životě jsem o něm neslyšel) kyberpunku a všech možných jiných vychytávek ze kterých bychom si měli stříknout blahem do nohavic, není až tak "uááá", jak bych očekával. Ano, jsou záběry, které lahodí oku. Ano, robůtek nadrženec je sladký ničema...ale s přibývajícíma minutama už film uklimbává. Mě doklimbal poměrně brzo. P.S. Druhý den jsem si musel pustit Mein Teil od Rammsteinů jako útěchu z předešlého večera s Pinocchiem :D ()
Tuhle hysterickou, nepřehlednou, roztěkanou a nudnou taškařici beru spíš jako takové extrémní filmové cvičení ze kterého vzešly zkušenosti pro mnohem ucelenější, nápaditější a celkově kvalitnější Rubbers Lover. Osekáno na nějákých cca 40minut by tenhle jednoduchoučký příběh mohl fungovat jako relativně slušný undergroundový experiment, ale hodina a čtyřicet minut je uutááhanéé peéklo plné nesmyslně přestřelených scén, nekonečného pitvoření a řvaní... Nic pro mě. Nebudu nadhodnocovat každou japonskou pakárnu jen proto, že je cool koukat na japkoidní cyberpunk(bez ohledu na kvalitu) ()
Filmy sa nerobia iba pre masy. Vedľa hlavnej ulice sú rôzne uličky bočné a tie ukrývajú pre priemerných konzumentov veľké nebezpečenstvo. Ale ono vlastne ľudia, sledujúci mozog vymývajúci stereotyp, by v tých uličkách ani nemali čo hľadať. S tým počítal aj Shozin Fukui a natočil spektákel, ktorý sa s prehľadom vymyká komercii a je ťááážko stráviteľný. Nepatrím k spomínaným masám, mám rád kvalitu aj z jednej aj z druhej strany spektra, ale tento snímok bol pre mňa, ako to povedať...príliš dlhý. Teda aspoň v niektorých scénach, ktoré boli naťahované do extrému a tým pádom prišla nuda a nezájem. Sledovať psychicky narušenú socku, ktorá sa neštandardným spôsobom pohybuje po ulici a iných bla bla bla, je na nervy. Druhú hviezdu dávam za ťažko popísateľnú, extrémne pojatú, poslednú polhoďku, kde sa v plnej poľnej prejavilo to, čo som čakal. ()
Bizarní, klaustrofobické, halucinogenní, nechutné Přestože mi připadal celý film jak utržený ze řetězu, tak já byl naopak neustále pohledem přikovaný k obrazovce podobně jako Pinocchio k tomu svému železnému jehlanu, co s sebou musel vláčet. Ale nechtějte po mě vědět, proč se tahle sexuální hračka bez erekce jmenuje podobně jako ta dřevěná loutka, kterou mám tak rád. Na to bych nepřišel ani s o dost větší hlavou od zprvu sympatické Himiko .. ()
U téhle šílené brutálně-kyberpunkově-fetišistické zvrácenosti se často nabízí srovnání s kultovním Tetsuem, ale musím říct, že tenhle film je částečně hozen do jiného hávu. První co je trochu odlišné je děj, který je narozdíl od Tetsua ucelenější, jednotnější a přímočařejší. Rovněž ústřední motiv je trochu někde jinde. Fukui zde rozvíjí několik až fetišistických scén (lesbické hrátky, ve sklonku filmu taktéž dost bizarní hrátky se slinami, to sem čuměl) a jinak po velkou část filmu probíhá kyberpunkové šílenství - šílené útěky, zběsilá kamera, neustálý křik, mutace, souboje, deformace, poutání, tekoucí sajrajty, odpadky, špína... Jinak teda scéna se zvracející Himiko v podchodu mně dala hodně zabrat, z toho mi opravdu bylo docela nevolno. Závěr je náležitě zběsile šílený a zároveň přece jen může opět trochu odkazovat právě na zmiňované Tetsuo, ale opět zase v rámci Fukuiho koncepce a vizuálu - a ty jsou od těch Tsukamotových trochu někde jinde. Na pětku to nevidím, ale film je to povedenej, takže dávám čtverku a už jsem zvědavej na Rubber's Lover. ()
Galerie (10)
Photo © Anthem Pictures
Reklama