964 Pinocchio

Nezdálo se mi to?? Tohle je en typ filmů které mi stačí vidět jednou za x měsíců. Protože takovýhle experimenty prostě nejsou pro mě. Plno zběsilých pohybů kamer, plno zvratek a vyváleních se v nich, plno zběsilých scén. Prostě jsem koukal na Japonce kteří se pohybují v barvičkách. Tohle jen tak nešlo vstřebat. Hlavně plno scén my nedávalo smysl. Japonský film mám rád ale prostě ne takovýhle druh kravin. Polovinu filmu jsem ani nevěděl co se děje. Hlavní dvojice musela být fakt šílená když do toho šla. No radši si to víckrát nepustím, nemusel bych to už unést. (08.07.2010)

Filmy sa nerobia iba pre masy. Vedľa hlavnej ulice sú rôzne uličky bočné a tie ukrývajú pre priemerných konzumentov veľké nebezpečenstvo. Ale ono vlastne ľudia, sledujúci mozog vymývajúci stereotyp, by v tých uličkách ani nemali čo hľadať. S tým počítal aj Shozin Fukui a natočil spektákel, ktorý sa s prehľadom vymyká komercii a je ťááážko stráviteľný. Nepatrím k spomínaným masám, mám rád kvalitu aj z jednej aj z druhej strany spektra, ale tento snímok bol pre mňa, ako to povedať...príliš dlhý. Teda aspoň v niektorých scénach, ktoré boli naťahované do extrému a tým pádom prišla nuda a nezájem. Sledovať psychicky narušenú socku, ktorá sa neštandardným spôsobom pohybuje po ulici a iných bla bla bla, je na nervy. Druhú hviezdu dávam za ťažko popísateľnú, extrémne pojatú, poslednú polhoďku, kde sa v plnej poľnej prejavilo to, čo som čakal. (10.11.2017)

Šílenství na vlně zvratkového fetišismu. Režisér Fukui by se měl nechat vyšetřil velice dobrým psychiatrem, protože jiní kandidáti na svěrací kazajku jako Jodorowsky, Tsukamoto nebo Miike jsou vedle něj docela neškodní. Moc pěkné je ve filmu sledovat "kompars", který vůbec neexistuje a režisér některé své scény točil v plných ulicích, v metru nebo v supermarketu a nechtěnými účastníky jeho roztřesené duševní choroby jsou tudíž i nic netušící lidé, kteří se shodou nešťastných náhod připletli pošahanému štábu do cesty a nezbývá jim nic jiného než jen nevěřícně zírat. A hon na Pinocchia může začít... (13.01.2007)

U téhle šílené brutálně-kyberpunkově-fetišistické zvrácenosti se často nabízí srovnání s kultovním Tetsuem, ale musím říct, že tenhle film je částečně hozen do jiného hávu. První co je trochu odlišné je děj, který je narozdíl od Tetsua ucelenější, jednotnější a přímočařejší. Rovněž ústřední motiv je trochu někde jinde. Fukui zde rozvíjí několik až fetišistických scén (lesbické hrátky, ve sklonku filmu taktéž dost bizarní hrátky se slinami, to sem čuměl) a jinak po velkou část filmu probíhá kyberpunkové šílenství - šílené útěky, zběsilá kamera, neustálý křik, mutace, souboje, deformace, poutání, tekoucí sajrajty, odpadky, špína... Jinak teda scéna se zvracející Himiko v podchodu mně dala hodně zabrat, z toho mi opravdu bylo docela nevolno. Závěr je náležitě zběsile šílený a zároveň přece jen může opět trochu odkazovat právě na zmiňované Tetsuo, ale opět zase v rámci Fukuiho koncepce a vizuálu - a ty jsou od těch Tsukamotových trochu někde jinde. Na pětku to nevidím, ale film je to povedenej, takže dávám čtverku a už jsem zvědavej na Rubber's Lover. (10.11.2010)

Symbolismus, surrealismus, bizár. Ano, přesně takové filmy mám rád, ale tentokrát mě tento, převážně experimentální počin, nebavil. A je mi nějak jedno, že se film snaží předkládat extravaganci, perverzi, zvrácenost a rozličné nechutnosti (jen to zvracení nemusím), co jindy u experimentů či artových snímků vítám. Zde je to poněkud unavující, příliš dlouhé a místy stereotypní. A popravdě jsem čekal poněkud více šokující záležitost, jenže Pinocchio vypadá jak zašlý a ušmudlaný počin vytažený z popelnice, který ztratil náboj a jiskru příliš dlouhým ležením mezi odpadky. A podobnost s Tetsuem by mi nakonec vadila ze všeho nejméně. Performance typu běhám v supermarketu mezi lidmi a řvu na ně mne neuspokojují. Tím ale neříkám, že se mi film vůbec nelíbí, jelikož některé nápady a scény zaujaly včetně závěrečné třetiny, která je rychlá a šílená. Jako informace budiž, toť vše. (14.02.2020)