Hwal
Luk
The Bow
Režie:
Ki-duk KimScénář:
Ki-duk KimObsahy(1)
Dvanáctý Kim Ki-dukův film, elegicky laděné podobenství, vypráví poetický příběh pozdní lásky šedesátiletého muže, který žije na lodi kotvící na otevřeném moři. Společnicí nemluvného lodníka, a také zdatného lučištníka, je půvabná šestnáctiletá dívka, kterou jako dítě nalezl, vychoval a hluboce si ji zamiloval. Trpělivě odpočítává dny s blížícím se datem jejích sedmnáctin, kdy chystá svatbu. Jejich poklidné, pomalu plynoucí soužití oddělené od civilizace občas narušují vetřelci z pevniny, které sem láká rybolov. Až jednou zavítá na starou, pomalovanou loď sympatický mladík. Pěstoun s velkou nelibostí pozoruje, že jeho mladičké nevěstě padl do oka. Pro starého muže, vyznávajícího archaické rituály, má významnou funkci luk. Nejen jako rychlá a přesná zbraň, jíž si hájí svébytnou existenci, ale slouží mu i k věštění budoucnosti nebo jako hudební nástroj. Luk s ostrými šípy je zástupným symbolem jeho síly i mužství. Film zahajoval letošní sekci Un certain regard v Cannes. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (129)
Tak vlezlý hudební motiv asijské odrhovačky jsem už dlouho neslyšela. Preferovala bych sólo na motorovou pilu. Jinak asi nemám co dodat. Poetika mne minula, resp. jsem ji nezaznamenala. Pokud tím - safra, šmarjá panno, ovšem - nebyla míněna např. deflorace šípem, a tak dále a tak podobně: ... vyvalily se vlny zdola, roztáhnuly se v širá kola... ()
Ač jsem tajně doufal, že tomu tak nebude, musím po zhlédnutí filmu naprosto souhlasit s May a Adrianem. Určitou dobu je Hwal poutavý a poetický, což podporuje krásná hudba, jež mi evokovala Bin-jip, u Ki-duka tradičně fascinující vizuální forma a přesně v duchu Kimových příběhů nemluvní hrdinové, zasmušilý stařec a přelíbezná dívka, osaměle žijící na lodi a čas od času poskytující za úplatu azyl rybářům. Po opakovaném střeleckém cvičení s lukem žárlivého dědy se snímek přetaví ve vznešenou nudu a ani krapet bizarní finální fáze nenapraví dojem únavnosti a prázdnoty. ()
Můj 5 film Kim Ki-duka a musím říci, že jeho rukopis je neoddiskutovatelný, ale bohužel už tak nepřekvapí. Sympatické obsazení a příběh podobný jeho filmu Jaro, léto, podzim, zima... a jaro. I přes to, že se Kim Ki-duk sám vykrádá, tak se jedná o oddychovou podívanou, u které jsem se nenudil. Mé hodnocení 3,5 hvězdičky... ()
Poetické filmy asijské provenience většinou patří k příjemnému zpestření euro-americké tvorby, jež nás ve střední Evropě zaplavuje na každém kroku. Stejně tak i Kim Ki-Dukův Luk, který ovšem pro mne zůstává jen oním zpestřením, nikoliv snímkem, který bych musel vidět znovu. Na celovečerák je děj příliš jednoduchý a předvídatelný (snad až na závěr odkazující k nadpřirozenu), takže se nedaří po celou dobu udržovat divákovu pozornost na patřičné úrovni. Být film krátkometrážním, ocenil bych ho patrně více. ()
Už dlouho sem neseděl u televize tak přiřezanej jako teď. Po hodině sem měl pocit, že tohle bude jasně 5 hvězdiček, protože ta bezeslovná poezie, ty emoce, byly prostě úžasný a já si to fakt naplno užíval. Ale pak najednou přišla svatba a blik, celý se to ňák obrátilo a já se najednou nechytal, nechápal, najednou sem to Ki-dukovi nežral, tak jako celou hodinu předtim a konec sem prostě nepochopil. Škoda. ()
Reklama