Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit? aneb Tak to mi ho teda vyndej

Republika se dělí na dva tábory. Na ty, kteří Čtvrtníčkovi nemohou přijít na jméno, a na ty, kteří ho obdivují. Já patřím k tomu druhému táboru. Od dětství jsem ho měl rád za jeho účinkování v České sodě, což byl na dobu svého vzniku opravdu geniální pořad. Člověk mu i odpustil propadák s Posledními plavkami. Při sledování Ivánka se člověk směje, ale zároveň člověka zamrazí, když si uvědomí, že se jedná o smutnou realitu našeho fotbalu a že viníci byli potrestáni směšnou pokutou. Ivánkův slovník pronikl do běžného života a zlidověl. (07.02.2008)

Petr Čtvrtníček je v porovnání s Jiřím Lábusem mnohem zábavnější. Lábus co si v deskách nepřečte to neví. Také bych se obešel i bez hudební vložky. Jenomže to by potom celé představení mělo tak 20 minut a těžko by z toho byl pořádnej vejvar. Je to teda sranda k popukání, jenom pokud nemyslíte na to, že to není vymyšlené, ale je to krutá realita. Některé repliky z tohoto představení už úspěšně kolují republikou a myslím, že jen tak nezmizí....Že ano? Dyť já přeci ten fotbal nedělám pro sebe... (14.02.2006)

Naprosto dokonalá věc vystihující a mapující tuhle zvláštní dobu české historie, tenhle už ne (pseudo)socialismus, ale ještě ne kapitalismus a už vůbec ne demokracii, spíše paralelu pozdně se rozkládajícího římského impéria, protože moc a vliv ve svých rukou soustřeďuje plebs, lidi bez morálky, rozhledu a vzdělání... Smekám a vyslovuji pánům Čtvrtníčkovi a Lábusovi tu největší poklonu za tu odvahu a nápad zdramatizovat tyhle přepisy policejních odposlechů aktérů causy fotbalové korupce. Takhle jasně obnaženou pravdu o lidech, kteří nám tu dnes vládnou a spravují věci veřejné, se z jiných zdrojů než z odposlechů nedozvíte (a že zažívají v Česku renesanci!) a v reflexi si mohou i oni povšimnout, jak směšná je jejich mluva, uvažování i konání. Bohužel podél rysu (absurdní) komičnosti se ukazuje jasně i rys tragiky toho, jak jsou tito lidé nedotknutelní a arogantní... Tito pánové snad tomu všemu, co dělali a dělají, věřili a věří... Blahoslavení chudí duchem? Ona křesťanská pravda tu bohužel nějak neplatí... (problém trochu je, že tahle směsice argotické, slangové a vulgární mluvy zapleveluje náš veřejný prostor - už i já pod vlivem tohoto silného dramatického kusu někdy mluvím podobně jako bafuňářští primitivové...) ,,Volal mi Pelta. - Čurák, co chtěl? - Nic, ty vole. - A cos mu řek? - No nic. - Tos mu řek dobře, ty vole..." (04.04.2007)

Naprosto geniální představení u kterého se vždycky zasmějete. Bohužel se smějete hlavně sprostým slovům, ale škoda, že vlastně je to komedie o skutečné události, která se u nás udála. Korupce bude pořád, i když dnes je v menší míře, pořád existuje a existovat bude. Čtvrtníček tady o něco převyšuje Lábuse. Nelíbil se mi vlasatý „zpěvák“ a konečné vystoupení pana Poláška bylo spíše trapné. Velice se mi líbila tato hláška: „Hele, viděl jsi jak hrála ta Barcelona? Ty vole, to jsem si spravil chuť. Viděl sto Milane. Ty vole, kucí vopálený, vole. Rozumíš.. A hrajou to tam ty vole, šolíchají .. ty kdyby sem přijely, tak nás sfouknou jako svíčku. To bych chtěl viděl vole. Ty by se z nich posraly, vole. Ty krávo. Hele Milane, já tě potom zavolám, jo? Já už na to nemám“. (13.09.2008)

Dle očekávání super zábava . Tyvole, tykrávo, to by se člověk posral, rozumíš mi, ne? To abych jenom zůstal ve slovníku představení, které skládá krásný hold obecné češtině. Nekorektní Čvrtníček se zkrátka na podobný humor hodí a sedí mu  a mistr Lábus dokázal se svým básnickým projevem a smyslem pro recitaci a pro pozorování lidí dát     všem těm vulgarismům nový rozměr. A i Polášek opět  ukazuje, že by si zasloužil využívat víc.. Pouze vsuvky  vlasatého zpěváka mi bohužel  přišly jen jako vata (snad jen na závěrečné Queeny.) Naopak mě hodně pobavily i krátké bonusové materiály. Za chvilku je konec, ještě je neděle, a tejden je v prdeli.  (08.09.2023)