Poslední recenze (2 130)
The Vince Staples Show (2024) (seriál)
Smartass n**** Vince a jeho hood reflektovaný z tradičně inteligentního úhlu. Jeden z nejskromnějších a nejchytřejších raperů na scéně není bohužel stejně nadaný komik jako hudebník a tahle sociálně kritická besídka se mu trochu sype v přemíře ambicí. Když ve druhé polovině uhne k lehce surreálně komořině, je to dobrý, nevypočitatelný a zábavný... ale druhej Jordan Peele to není.
Železní bratři (2023)
Ten film se opravdu strašně snaží vzbudit zdání, že chvaty, které nasazuje a údery, které rozdává, jsou skutečné. Dokonce si s touhle meta-iluzí ran, jež film divákovi zasazuje, invenčně hraje díky motivu wrestlingu coby bolestivého divadla, které je jen na oko, přesto dokáže diváky i aktéry zcela pohltit a zjizvit. Jenže aby tahle iluze byla dokonalá, musel by být Durkin stejně zručný scenárista jako režisér. A to není. Rodinné vztahy se mu rozutíkají pod rukama, jednotlivé linky jsou nedotažené, postavy se trochu nahodile vytrácejí a velká slova ani doslovné symbolické scény iluzi plnosti nevytvoří. Efron nabral he-manovskou muskulaturu, ale jeho herectví je gumové a placaté. Svou tuřínovou hlavou prokletého dobráka, který je silnější, než si sám myslí, film neutáhne. Koncentrace tragédii vinou neuspokojivých elips může nakonec budit spíš cynismus než účast a celá tahle upocená sestava o křehké maskulinitě nakonec sama sebe pokládá na lopatky pitomoučkým závěrem.
Kosmonaut z Čech (2024)
Ano, je to artově pomalé, rozvážné, meditativní, jedním dechem ale taky ploché, plné terapeutických i vizuálních klišé, hypnagogického přednesu Paula Dana a hraničního herectví Adam Sandlera, kterému ten smutek a pytle pod očima nevěřím ani chvíli. Podobně jako režii Johana Rencka, který tentokrát působí víc jako Stakka Bo hrající si na artového filmaře. Chce to být zádumčivá meditace o blízkosti a dálce, o opouštění, novodobý Odysseus v kosmu. Je to ale mnohem spíš nejdelší a nejotravnější reklama na fiktivního českého telefonního operátora, na kterého se můžete spolehnout. Moje iritace tím filmem rostla s každou další scénou, v níž jsem cítil potenciál pro zádumčivou psychologickou sci-fi. A co jsem dostal? Rusalku na kládě, lítající prase a sampl Husáka. Ve vesmíru každý slyší vaše banality, pane Prohasko.