Grbavica

Pointu jsem naneštěstí znala předem, jelikož jsem ji někde vyčetla, přesto jsem se v kině rozsypala. Krom způsobu, jakým je děj vystavěný, si cením civilní formy a skutečnosti, že budí emoce bez explicitního násilí nebo jakýchkoliv extrémů. Potom odvahy Mirjany Karanović, vzhledem k tomu, že je Srbka, hrát ve filmu, který staví na opačném hledisku, a tím ho i podpořit svým dost známým jménem. (05.11.2007)

problemy zaradenia sa po vojne v juhoslavii su vdacnou temou pre filmarov, preco by aj nie, ked si to po vacsine odzili aj oni sami. my divaci zase na druhej strane vieme ocenit detailne postrehy z tohto nie prilis stastneho obdobia pre tuto destinaciu..taky je aj tento pribeh. spamatavanie sa z vojny, problemy s najdenim prace, klasicke trable matka (bez muza) vs. pubertalna dcera. pekny pribeh fakt. 80% (28.03.2007)

Pre mňa osobne veľmi osobný film, ktorý možno nedokážem vnímať úplne objektívne.....o to viac dokážem ale oceniť režisérkino vykreslenie súčastnej atmosféry v Sarajeve, vzťahu matky a dcéry, boj Esmy o to, aby zostali nad hladinou, aby ich život pokračoval čo najnormálnejšie, aby sa dokázali preniesť cez všetky tie strašné veci.... predstaviteľka Esmy svoju rolu zahrala výborne. Koniec filmu bol, ako som si všimla, pre viacerých prekvapujúci, čo zas prekvapilo mňa. Veď predsa už v jednej z prvých scén ("boj" matky s dcérou ma zemi) a Esmina reakcia predsa dával viac než tušiť, čo sa tetjto žene stalo a kto asi tak bude Sáriným otcom.... (04.04.2008)

Jakkoli se Grbavica v průběhu sledování jeví ve všech ohledech jako docela nadprůměrný film, po skončení a chvilkovém přemítání viděného v paměti, se celkový dojem rozmělní a zbude poněkud průměrný a občas velmi nedotažený pokus. Režie, střih, práce s hudbou, to všechno je na debutový film zvládnuto opravdu dobře. Problém se však objevuje u scénáře. Jakkoli se Žbaničová snaží stavět snímek na velmi jednoduché premise, tak zde má paradoxně několik velmi nedotažených, nereálných a zbytečných linií. Příkladem budiž "gangsterská" linka, ke které se během filmu neustále vracíme, aby jsme ji nakonec bez jakéhokoli rozuzlení opustili v potenciálně nejzajímavějším momentu. Prvek, který velmi hrubě hraničí s realistickým záměrem filmu je postava, jíž hraje Leon Lučev. Romantický, jemný, pozorný, pohledný, v nejlepších letech, starající se o starou nemocnou matku, kategoricky odmítající navrhovanou nájemnou vraždu...a přitom drsný a neohrožený gangster! Navíc vážně zajímající se o mnohem starší hlavní hrdinku. Tedy v reálném světě neexistující charakter. Problematická byla pro mne také dětská hrdinka, nejsem si totiž jistý, nakolik bylo záměrem režisérky, aby Saru divák hned po několika scénách začal nenávidět. U tak rozmazlené, nevděčné a frackovité bytosti bylo opravdu těžké se tomu ubránit. (07.05.2013)

Hovorí sa, že americké filmy realitu prikrášľujú. Ja vravím, že európske ju zase neskutočne zhoršujú. Nedokážem sa preniesť cez poloamatérsky vizuál, množstvo účelovosti a absenciu logiky a miestami strašné herecké výkony, často spôsobené prázdnym scenárom, ktorý sa snaží niečo povedať, ale je to tak okaté, samoúčelné a natiahnuté na neskutočnú dĺžku (v pomere k obsahu), že celé to vyfučí niekde do povetria. Od filmov čakám, že budú mať aspoň jeden moment, scénu, motív, kde si poviem, že toto je tá vec, kvôli ktorej sa to točilo. Nič také Grbavica nemá. To, že film "hovorí" o vojne, nie je nič samo o sebe originálne... už by si to mohli balkánski filmári uvedomiť. (21.07.2009)