Led Zeppelin: The Song Remains the Same

Zeppelíni z nakrúcania tohto snímku, poznačeného dlhými puazami a ťahanicami, veľmi nadšení neboli, najmenej ich manažér Peter Grant (to je ten stotridsaťkilový obor s orlím nosom a vizážou piráta, ktorého vo filme vidíme o. i. "fuckovať" ostošesť) a s výsledkom sa tiež dvakrát nestotožnili. Dokumentárna časť, najmä záznam z koncertov v Madison Square Garden je ozajstným výstupom po schodoch do neba, všetko ostatné je (nielen) z dnešného pohľadu bizarnou, nesúrodou a neujasnenou mozaikou "rádoby" experimentálnej, no vo výsledku rozpačitej filmárčiny. Platí to aj o sekvenciách zo súkromia členov kapely, snažiacich sa v skratke povedať o každom z nich to, čím boli v civile: Robert so svojou blond anjelskou hrivou a narcistickými gestami zosobňuje akéhosi kríženca stredovekého bájneho rytiera a zároveň ikonického predstaviteľa detí kvetov, šantiaceho so svojimi deťmi v bukolickej krajine. Jimmy Page - najtajomnejší člen kapely, okultista, fetišistický zbožňovateľ mága Alistaira Crowleyho a zberateľ umenia a starožitností vo filme absolvuje o.i. symbolickú cestu na vrchol kopca, kde naňho čaká jeho dvojník vo veku starca. John "Bonzo" Bonham sa predstaví ako farmár, chovateľ dobytka a milovník a zberateľ rýchlych áut a veteránov ( tým všetkým fakt bol - z jeho portrétu však naprosto vypadla Bonzova výbušná povaha, v súkromí tu pôsobí ako vidiecky inštalatér, pre ktorého je najväčší "odväz" zájsť si po práci na pivo). No a na záver tu máme najnenápadnejšieho člena, Johna Paula Jonesa, nielen na pódiu introvertného, domáckeho a papučového tichošlápka, za ktorým boli vždy vidieť a poču skôr výsledky práce, než image, škandály či nejaká ozaj výrazná črta. Škoda, že počas existencie kapely nemali chalani nablízku nejakého "svojho" Scorseseho, ktorý by o nich natočil to, čo nedávno o Rolling Stones. To, že nakoniec dávam Song Remains the Same plný počet, je naprosto neobjektívne hodnotenie doživotného puberťáka, pre ktorého je pohľad na "živých" Zeppelínov tým istým, čo pre Muldera UFO vznášajúce sa na dosah blízko. (23.06.2007)

Velkolepé a naprosto famózní představení rockových titánů v plné, čarovné kráse. Hrůza vůbec pohledět na rychlost prsťíků neprůstřelného Jimmyho " narodil jsem se s kytarou v ruce" Page. Každý člen Zeppelinů je kouzelníkem ve svém oboru a spolu tvoří jednu z nejvlivnějších, nejnepochopitelnějších a vůbec nejlepších rockových skupin historie. (14.07.2009)

Do prohlédnutí tohoto snímku jsem Led Zeppelin vnímal jako legendu, která mě minula, ale po té co jsem tento snímek na vesnici, v sále, na plátno o rozměrech 3x3m, s ozvučením zábavové kapely, promítnul starším bigbíťákům, kteří u toho křepčili jako by byli v Madison Square Garden, si mě Cepelíni definitivně získali. V atmosféře jakoby koncertu byly zvláště vizionářské vsuvky úplně o něčem jiném než doma u televize. (26.09.2007)

Richard Cole vo svojej knihe, ktorú napísal spolu s R. Trubom, napísal, že veľký Jimmy Page svojho času krátko po vzniku filmu The Song Remains the Same vyslovil nespojnosť s ním, neskôr film dokonca vyslovene nemal rád. Inde zaznelo (myslím, že to bol manažér Led Zeppelin Peter Grant), že to je "najdrahšie domáce video na svete". Ja ale nesúhlasím. LED ZEPPELIN je gigant rockovej hudby. A tento film je klenot medzi DVDčkami. Plné hodnotenie. "You need coolin', baby, I'm not foolin', I'm gonna send you back to schoolin', Way down inside honey, you need it, I'm gonna give you my love, I'm gonna give you my love. Wanna Whole Lotta Love! Wanna Whole Lotta Love! ..." (08.08.2010)

Kdyby šlo čistě jen o záznam koncertu v MSG v roce 1976, nemělo by to chybu, a bylo by to za 5, ale dojem z toho vystoupení dost hatí ty pro mě dnes naprosto nepochopitelné hrané pasáže, které tu jsou zcela zbytečné a samoúčelné. Beru to tak, že v tý době to asi mělo působit avantgardně či jak (srovnání s Magical Mystery Tour Beatles se nabízí hned), dnes už to působí jen trapně. Geniální hudba nepotřebuje žádné berličky, vystačila by si sama. Vystoupení perfektní. (05.02.2013)