Soom
Dych
Obsahy(1)
„Někdy se v životě dostaneme do obtížného bodu, v němž jako bychom se ani nedokázali nadechnout,“ říká jihokorejský režisér Kim Ki-duk, jehož snímky se Karlových Varů účastní téměř každoročně. V jeho čtrnáctém filmu se v takovém životním okamžiku ocitají dva lidé, kteří by se jinak neměli šanci setkat. Výtvarnice Yeon žije zaopatřený, ale prázdný život v luxusním domě po boku nevěrného a lhostejného manžela. Trojnásobný vrah Jin obývá celu s dalšími třemi odsouzenci a čeká na smrt. Televizní zprávy o jeho pokusech o sebevraždu vyburcují Yeon z apatie. Vypraví se za Jinem do vězení a naváže s ním podivný, nesymetrický vztah. Žárlivý manžel se jej pokusí ukončit, ale i on se jeho prostřednictvím začne měnit. Dech je dalším z Kim Ki-dukových komorních dramat o životních vyděděncích, vyprávěných nezaměnitelně strohým, ale přitom zvláštně poetickým stylem, který se většinou obejde beze slov. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (74)
Kim Ki-duk se dostává tam, kde by ho nechtěl nikdo z nás..do neoriginálních, stále se opakujících a sama sebe obdivujících bahen patosu. Stále ho pokládám za PANA režiséra, ovšem pokud si nesundá klapky z očí a nezačne pracovat na něčem novém a JINÉM, nelze než na jeho filmy postupně zabřednout. Hlavní postavy velmi sporadicky - nebo vůbec - mluví .. to už tady bylo mnohokrát, poetika a symbolika sklouzává k jednoduchosti a obyčejnosti Kim Ki-dukovi nevlastní a režisér sám masturbuje své ego svým obsazením do role velitele dozorců. Příští rok vše se snad v lepší obrátí. ()
Filmový básník Kim Ki-duk tentokrát narazil. Dech bohužel neobsahuje nic nového a celý film je jenom laciná báchorka o tom, kterak se citově vyprázdněná žena zamiluje do vězně odsouzeného na smrt. Nijaký scénář a rádobypoetické okamžiky dávají pocit, že tohle natočil někdo, kdo se za Kim Ki-duka jen vydává. ()
NIe je to dobré. Hoci je to lepšie ako Time. Celé mi to príde ako keby Kim prišiel na námet a potom si povedal poďme to točiť. Lenže vždy keď sa ho štáb a herci spýtali.. čo budeme točiť teraz? Kim povedal... Hmmmm skús mu spievať a dáme do cely tapety... a bolo to. Je to fajn, lebo rozpráva viacej obrazom a nekazí do dialógmi, ale je to v zásade o dvoch deštruktívnych ľuďoch, čo ja moc nemusím. Miera poetiky je už naozaj vyprázdnená a na tých pár symbolov ( anjel, sneh atď.:) nemám vôbec náladu. Jediný kto tam stále hrá dobre a to bolo aj v prípade filmu Time je Jeong-woo Ha. ()
Pokud potřebujete doma vyměnit tapety, pozvěte si Ji-a Park, nepochybně vám ráda pomůže. Pokud ovšem máte i karaoke, nepouštějte ji k němu :)... Příběh filmu je velice dobrý, sám o sobě přímo vybízí ke zpracování. Stejně tak je to ale příběh (již podle tématu) o emocích a to považuji za zásadní kámen úrazu, neboť Dech působil nesmírně chladně a odtažitě, jakoby se režisér bál nechat diváky ponořit se do mizérie hlavních hrdinů. Tehdy by si s nimi mohl začít pohrávat, což by celkový dojem nepochybně zvedlo. Nemluvě pak o veskrze plochých postavách (charakterově plochých, jistě) a neúprosné umělosti určitých situací - věčná škoda promarněného potenciálu. Ale i tak to stálo za zhlédnutí. ()
Kim Ki-Duk se po Čase, který byl pro jeho tvorbu dost netypický, se opět vrátil ke svým málomluvným dramatům. Nejsem si ale jist, zda je to dobře. Dá se říct, že znalce Kim Ki-Dukova díla film ničím nepřekvapí, s výjimkou několika bizarních pěveckých čísel hlavní hrdinky, která jsou úmyslně směšná (aspoň doufám, že úmyslně). Pokud jsem v komentáři k Luku napsal, že onen sivý lučištník by měl podstoupit ústavní léčbu, zde totéž platí o obou hlavních postavách. ()
Reklama