Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Dokumentární
  • Krimi

Recenze (1 286)

plakát

Zlatí úhoři (1979) (TV film) 

Jeden z nejlepších Kachyňových filmů vůbec. Zlatí úhoři jsou filmem mého srdce a nedám na ně dopustit. Viděl jsem je mnohokrát a nikdy mě nepřestali dojímat. Tady je geniální úplně všechno. Od skvostných hereckých výkonů přes geniální hudbu Luboše Fišera, brilantní střih Jiřího Brožka, nádhernou kameru Jana Čuříka až po fantastickou Kachyňovu režii. Malý velký film, na který se nechytá ani pozdější Kachyňova Smrt krásných srnců, natočena taktéž podle povídek Oty Pavla. Závěrečné titulky s Fišerovou hudbou jsou nádherným vyústěním celého filmu. Čistá poezie.

plakát

Srdcerváči (2022) (seriál) 

Znám původní komiksovou předlohu od Alice Oseman a ze seriálové adaptace jsem absolutně nadšený. Autorka si scénář napsala sama a první dvě knížky byly do seriálové podoby převedeny s největší roztomilostí. Je to totální pecka, kterou si nejde nezamilovat. Tvůrci používají pro oživení animované vložky a komiksový způsob vyprávění. Zhltl jsem to jako pověstnou malinu a je to doják jak nevím co.

plakát

Máří Magdaléna (2018) 

Naprosto ojedinělý duchovní zážitek. Marie Magdaléna od Gartha Davise s Rooney Marou a Joaquinem Phoenixem si mě divácky úplně podmanila. Nejen kamerou a geniálními hereckými výkony obou protagonistů, ale taky meditativním hudebním podkresem z Islandu. Tahle zvláštní kombinace na mě fungovala dokonale. Neprávem přehlížený a opomíjený snímek, který nesází na doslovné převyprávění evangelií, ale na duchovní souznění. Výjimečné dílo.

plakát

Maryša (1935) 

Vzhledem ke svému stáří překvapivě výborný snímek. Herecké osazenstvo v čele s geniální Jiřinou Štěpničkovou je fantastické, atmosféra slováckého Vlčnova celé drama krásně doplňuje a ona známá scéna s otravou je perfektně vygradovaná. Naprosto luxusní záležitost.

plakát

Život Briana (1979) 

Viděno poprvé v životě a pro mě jakožto věřícího to byla nádherná zábava. Je vidět, že Monty Pythoni si evangelia a biblické filmy dobře nastudovali. Všechny gagy perfektně fungují a já se neskutečně bavil.

plakát

Seveřan (2022) 

Seveřan od Roberta Eggerse mě nadchnul. Hlavně teda soundtrack, to jsem si užíval ve velkém. Parádní atmosféra mě taky potěšila. Herecké výkony perfektní. Ale stejně nejvíce mě při sledování plátna přepadávaly myšlenky o maskulinitě. Ten film je silně maskulinní, ale nikoli toxicky maskulinní. Fakt jsem Seveřena bral jako film přesně pro mě. Sedlo mi to.

plakát

Ztracené město (2022) 

Po Uncharted tu máme další dobrodružný film, tentokrát připomínající slavnou Honbu za diamantem od Roberta Zemeckise. A nijak nevadí, že Ztracené město má za cíl hlavně pobavit. Alespoň v mém případě se to povedlo. Po dlouhé době jsem se v kině smál nahlas, užíval si přepálených výkonů Daniela Radcliffea a Brada Pitta, pokochal jsem se nádherným tělem Channinga Tatuma, který si navíc ze sebe umí udělat srandu, a Sandra Bullock mě taky docela bavila. Potěšily i krásně nasnímané lokace Dominikánské republiky, svižné režijní tempo a parádně ulítlý písničkový soundtrack. Ztracené město je skvělá zábava, kterou rád uvidím znovu.

plakát

Slow West (2015) 

Podobně jako Síla psa (ve které taktéž hraje Kodi Smit-McPhee) je Slow West výborný antiwestern s nádhernou novozélandskou přírodou, parádní hudbou Jeda Kurzela a výbornými hereckými výkony jak Kodiho, tak Michaela Fassbendera. Celá druhá polovina má tak velké napětí, že ani nedýcháte, jak to vlastně dopadne. Skvělý film.

plakát

Neviditelná nit (2022) 

Skvělý italský snímek z produkce Netflixu o jedné na první pohled dokonalé rodině. Teenager Leone natáčí o svých rodičích školní dokument a přál by si, aby přišel nějaký zvrat. Ten sice vzápětí přijde, ale za strašlivou cenu... Je to takové hodně... italské, takže čekejte výbušné rodinné hádky, hromadu přepjatých emocí, ale také citlivě natočené coming-of-age scény. Závěrečná pointa je sice hodně neuvěřitelná a skoro až over the top, ale jinak bylo sledování Neviditelné nitě hodně v pohodě. Filmově to není ničím překvapivé (každý režisér holt nemůže být Luca Guadagnino), ale své pevné řemeslo je tady vidět a nijak neurazí. Za mě hodně dobrá záležitost.

plakát

West Side Story (2021) 

Nechápejte mě prosím špatně. Původní filmovou verzi slavného muzikálu z roku 1961 jsem dvakrát viděl na velkém plátně a vřele ji uctívám; právem jde o muzikálovou klasiku, která i dnes oslovuje početné divácké publikum. Přesto si dovolím hodnotit Spielbergovu verzi mnohem výše a pokládám ji za lepší film. Než se na mě za tahle kacířská slova vrhnete, dovolte mi to vysvětlit. Steven Spielberg nepochybně znal původní Wiseovu verzi více než dobře, jistě má v paměti každičký záběr a určitě je i jasným fanouškem jak původní inscenace, tak i filmové verze. Proč se tedy rozhodl společně s dramatikem Tonym Kushnerem vytvořit novou filmovou verzi? Nejedná se o předem jasně zbytečný snímek? To si rozhodně nemyslím, naopak. Samozřejmě Spielbergova verze bude vždycky srovnávána s původní verzi a bude mít těžkou pozici při své obhajobě. Pojďme tedy konečně k tomu, proč pokládám novější verzi za lepší. Rozhodně nejde o stejný snímek jako z roku 1961, který by Spielberg přetočil záběr po záběru za použití tehdejších postupů. Zatímco Wiseova verze je výrazně divadelně stylizovaná a byla natočena především v interiérech za použití kulis a malované oblohy (včetně venkovních scén) - jinými slovy šlo de facto o zfilmované divadelní představení -, Spielberg natáčel v reálném prostředí, což sice ubere na stylu, ale ve skutečnosti přidá na civilnosti, která je mi bližší. S tím souvisí i herecké a taneční projevy, které u Spielberga působí naprosto přirozeně a uvěřitelně (porovnejte si píseň America a výmluvnější rozdíl být nemůže). Zatímco v původní verzi byli herci v pěveckých partech nahrazeni profesionálními zpěváky (tehdy běžná praxe), u Spielberga si aktéři písně nazpívali sami. I díky tomu jsou herecké a pěvecké výkony velmi komplexní, zvláště u postav Tonyho s Maríou a Anity s Bernardem. Sledovat chemii těchto dvojic je úžasný divácký zážitek. Dvorní Spielbergův kameraman Janusz Kaminski opět čaruje, ale naštěstí v souladu s tvůrčím pojetím je kamera krásně civilní, barvy jsou tlumené, a přesto je jeden záběr lepší než druhý. Bernsteinovy písně v nových a velmi citlivých aranžích nijak nezestárly a do jednotlivých melodií jsem se zaposlouchal s radostí. O Spielbergově perfektním řemesle nemá smysl mluvit, požehnaný věk 75 let se tu nijak nepojevuje. West Side Story patří mezi ty filmové unikáty, jejichž obě filmové verze patří mezi filmové trvalky, byť to Spielbergova verze bude mít ze začátku logicky ztížené. Rozhodně nejde o marnění tvůrčího času, nová West Side Story má určitě co nabídnout.

Reklama

Reklama