Soom
Dych
Obsahy(1)
„Někdy se v životě dostaneme do obtížného bodu, v němž jako bychom se ani nedokázali nadechnout,“ říká jihokorejský režisér Kim Ki-duk, jehož snímky se Karlových Varů účastní téměř každoročně. V jeho čtrnáctém filmu se v takovém životním okamžiku ocitají dva lidé, kteří by se jinak neměli šanci setkat. Výtvarnice Yeon žije zaopatřený, ale prázdný život v luxusním domě po boku nevěrného a lhostejného manžela. Trojnásobný vrah Jin obývá celu s dalšími třemi odsouzenci a čeká na smrt. Televizní zprávy o jeho pokusech o sebevraždu vyburcují Yeon z apatie. Vypraví se za Jinem do vězení a naváže s ním podivný, nesymetrický vztah. Žárlivý manžel se jej pokusí ukončit, ale i on se jeho prostřednictvím začne měnit. Dech je dalším z Kim Ki-dukových komorních dramat o životních vyděděncích, vyprávěných nezaměnitelně strohým, ale přitom zvláštně poetickým stylem, který se většinou obejde beze slov. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (74)
Naprosto vyprázdněný film - nemá atmosféru, emoce, zajímavý příběh, téma, nic. Spojení "točit se v kruhu" dostává nový rozměr. Napadá mě jediné přijatelné vysvětlení - Dech je dílo Kim Ki-Dukova dvojníka, protože režisér tak silných snímků jako Ostrov, Bad Guy nebo 3-iron zemřel... ()
Kim Ki-duk se dostává tam, kde by ho nechtěl nikdo z nás..do neoriginálních, stále se opakujících a sama sebe obdivujících bahen patosu. Stále ho pokládám za PANA režiséra, ovšem pokud si nesundá klapky z očí a nezačne pracovat na něčem novém a JINÉM, nelze než na jeho filmy postupně zabřednout. Hlavní postavy velmi sporadicky - nebo vůbec - mluví .. to už tady bylo mnohokrát, poetika a symbolika sklouzává k jednoduchosti a obyčejnosti Kim Ki-dukovi nevlastní a režisér sám masturbuje své ego svým obsazením do role velitele dozorců. Příští rok vše se snad v lepší obrátí. ()
Sum je dalším krokem v Kimově minimalistickém pojetí vyprávění příběhu. Otázkou zůstává, jestli je to krok správným směrem. Na druhou stranu by to nebyl Kim, kdyby nešel do extrému. Dostává se tak na hranici (možná kousek za ní) pochopitelnosti "obyčejnými smrtelníky". Slova plýtvající dechem nahrazuje převážně mimikou, výrazem ve tváři, očích, gesty a pohyby. Zvláštní spojení vězně odsouzeného k trestu smrti a podváděné ženy, kterým dochází v jejich životech dech, vyžaduje divákovu obzvlášť velkou pozornost a vnímavost. Kim je prostě o něco složitější :-) ()
Já bych opravdu neházel Dech do odpadu, určitě je to zajímavý počin, jen v dobré společnosti ostatních Kim Ki-Dukových filmů trošku zapadá, působí malinko rozpačitě, včetně toho co by měl vlastně divákovi sdělit - jinak zůstává ta klasická poetika obrazu a symbolu, v tom je pan K. mistr. Ještě popřemýšlím a zauvažuju, zatím 6,5/10 PS: druhý den - na druhou stranu po delším uvažování člověku příjde že je Dech zbytečně odtažitý a jako by se nikoho netýkal - ani postav, ani režiséra a ani diváka... má potom takový film nějakou cenu? asi nemá... za to, že snímek udrží diváka ve zvědavosti jak to dopadne dávám nakonec 5/10 ()
K čemu jsou Kim Ki-dukovi výborní herci, když snímek stojící na poetičnosti jí ve výsledku obsahuje sotva stopové množství? Správně, k ničemu. Již námět o sbližování zhrzené manželky od úplné, byť nefunkční rodiny a k smrti odsouzeného nemluvného zločince, který touží spáchat sebevraždu, neslibuje mnohé, ale mohl z toho být potencionálně dobrý film. Ovšem tentokrát se "djůk" utl opravdu hodně a místy až nesnesitelně. ()
Reklama