DaViD´82

Mesmer(izing) X.

"Do you know the difference between not believing in something and having a little respect for it?" Alkoholová road-movie v rámci několika zaplivaných zapadlých ulic nočního New Yorku, kde se jde až na kost vzájemné důvěry a bratříčkování jednoho buddy (ne)přátelství dua břídilů. A pak že ženy mužská přátelství nechápou, což možná nechápou, ale minimálně Elaine May jim rozumí. Jakkoli to působí, že se jede hodně na improvizační vlně. Ničemu to však nevadí, jelikož Cassavetes a Falk to táhnou neskutečně. Přesto z toho nejzajímavěji vychází postava Neda Beattyho v podobě seriózně pojaté role věčně umručeného nájemného "zabijáka z Wishe", který si stýská, že nemá kde zaparkovat, že za noc projezdí více benzínu než vydělá, že i tak lehkou práci mu jiní kazí čili se rozkřikne, že je snad neschopný nebo co apod. Takovýto svěží přístup by měl v rámci žánru potenciál i dnes.

Feel-good příběh (nejen) o rámenu (o)rámovaný (zdánlivě) naprosto nesouvisejícími "bakalářskými" epizodami o vztahu k jídlu, jeho přípravě a společenském významu. Pokud máte byť jen sebemenší slabost právě pro rámen(y), tak je čiré utrpení to sledovat, jelikož neodolatelnou chuť na něj vám to vyvolá už během úvodních momentů. A tu neodolatelnou chuť na něj v sobě budete dusit po celé dvě hodiny stopáže a dlouho po skončení. Nelidské a k nevydržení, ale čistě jako film nápadité, hravé a povznášející.

Stare down dvou alfa slepců a jednoho maniakálního Nakadaie. Škoda že se "jednozásahová" akce vynahrazuje stylem "Zatoichi vs nás mnógo". Je to tak v akci slabé, nepřehledné, bez nápadu, bez choreografie. Ta je přítomna jen během akce naháčů v lázních. Sice mnohdy oproti vážněji pojatým příspěvkům v série balancující až příliš často na hraně (ne)chtěné frašky, ale nikdy to z oné tenké hrany nespadne. Dobrý díl, ne že ne, ale zkazky o nejlepším v sérii mu dělají spíše medvědí službu.

Pětačtyřicetiminutový ucházející dokument neopodstatněně roztažený na celovečerní stopáž. Ostatně je to "pokračování" osudů rodinky z Naší planety. O orangutanech sumaterských se nic moc nového nedozvíte, a to ani pokud o nich příliš nevíte. Krom několika působivých drony snímaných momentů z korun pralesů neuvidíte ani "dosud neviděné". Ano, tím že v podstatě neslézají na zem, nebylo doposud mnoho záběrů jejich denní rutiny, a zde jich je habakuk, ale to v mnohém pokryla právě již zmíněná původní epizoda. Je to osmdesát minut koukání se na detaily potravu přežvykujících lidoopích tváří a k tomu je vám předčítána wikipedie. Prostě standardní kvalitní přírodopisný dokument pro celou rodinu; nic více a nic méně.

Ritchieho "wannabe Mission: Impossible". A vůbec ne špatná. V sérii by se spíše zařadila mezi ty povedenější (solidní špičkování, akce je bohatá i staromilsky přehledná), jakkoli nejméně invenční, protože se drží až příliš jasně daných žánrových pravidel.

Slay the Spire aneb chtěli bychom být trochu jako Free Solo, ale s heistem a osudovým love/hate vztahem jako The Deepest Breath.

Racionální pohled na migraci s (ne)lidskou tváří.

Kvalita materiálu je nesporná, byť (zatím) spíše tušená. Nejpodivněji sestříhaný film za dlouhou dobu. Jedna věc je, že je to zkratkovité až hanba, že i laik cítí, že chybí celé dlouhé pasáže apod. Jiná věc je, že i ve scénách, které se do kinosestřihu dostaly, je mnohdy očividné, že i ty jsou významně kráceny; nenavazují záběry, dialogy, logika, posloupnost. Nepochybuji, že až to bude ve finální o poznání stopáží delší podobě, že to bude násobně lepší a koherentní zážitek, který sice nebude historicky věrný, ale bude v nejlepším slova smyslu "scottovsky velkolepý". Zatím jsou to však pouze působivé výjevy s prachbídnou charakterizací. Více trailer s celovečerní stopáží než film.

Když už zbytné a nechtěné prequely/remaky žánrových klasik vznikat musí, protože si to producenti a doba žádá (škoda že ne i diváci), tak prosím aspoň s péčí a v podobě jako zde. Dýchá z toho počátek sedmdesátek, umí to navodit hutnou znepokojivou atmosféru i konkrétní výjevy, byť se to laciným lekačkám nevyhne, tak to na nich nestaví, autorka se nebojí vážnějších témat čili to není "jen spotřební hororový popcorn", obsazení výtečné, práce s ruchy a (prostorovým) zvukem příkladná a originálu to v žádném ohledu ostudu nedělá. Být to o půl hodiny kratší, tak to dokonce v posledních letech tolik oblíbeném subžánru "jeptišky v/z horroru" sahá po nižších příčkách piedestalu.