Praha, město věží

Na Preisse jsem nikdy nebyl fanda, ale pořad mám rád... (21.04.2018)

Pražské věže. Les vztyčených káravých prstů. Zlaté spony mezi zemí a nebem. Žebříky po nichž se marně škrábeme vzhůru. Vždycky znovu a znovu nás ohromí. V představách jsou subtilní, ve skutečnosti pevné a robustní. Mámivě nás přitahují a my za nimi jdeme jako smyslů zbaveni. Už od klukovských let nás přitahují věže svým tajemstvím. Jsou nedobytné jako ženy. Přitom stačí mít jen trochu odvahy a vytrvalosti a snadno do nich vstoupíte a vystoupáte jimi až k nebesům. Teď přišel náš čas, čas pražských věží. Budeme do nich stoupat a opájet se pohledy z nich. Bylo na čase. Stojí tu po staletí bez povšimnutí. Přichází „doba věží“, ať prší či sněží, stoupejme do věží… (24.03.2020)

Jak dochází k té proměně? Kde se odehraje? Ta nekonečná krása tohoto města, ten zázrak proměny dřeva, kamene, cihel a malty v tuto podívanou – to je nekonečná, mravenčí práce milionů lidí a stovek generací. Praha je zvláštní místo, kde po staletí dochází k setkání tvořivého ducha a pracovitých rukou. Odjakživa zněly tímto městem cizí jazyky, odjakživa se na této obchodní křižovatce setkávala lidská práce s lidskou tvořivostí. Z napětí mezi lidským pachtěním a lidskou touhou po dokonalosti vznikla tato přehlídka věží – co věž, to jeden velký lidský pokus o přesah sama sebe. A dlužno říci, že přesah úspěšný. Chraňme naše věže, ta zkamenělá poselství budoucnosti! Chraňme je a zmnožujme je! Ať prší či sněží, stoupejme do věží! (29.03.2020)

Naše pátrání po zaniklých věžích pražských opevnění nám potvrdilo základní zkušenost, která musí být obsažena v každé věži – správná věž aby přežila, musí být napjatá jako struna mezi zemí a nebem. A to hradební věže nikdy nebyly. Měly jen jednorozměrné obranné poslání a proto vzaly za své. Správná věž má-li přežít, musí být zkrátka ambiciózní. Musí být projektována s tím, že bude zdaleka a do daleka vidět a že svým vzepětím proti nebi pomůže „těm kdo se bojí.“ Nemá-li věž tyto vlastnosti, bude časem zbourána. To je tajemství stojících věží, to je tajemství, které by měl znát každý architekt, který bude mít za úkol postavit v Praze novou věž. (30.09.2020)

Věž Lorety je notoricky známá, ale do věže strahovského kostela Nanebevzetí Panny Marie pro její nepřístupnost hned tak někdo nevyšplhá. Ale pan Viktor Preiss to zvládl. Schodišťovou věž domu U osla v kolébce asi neznáte, ale rozhodně ji znal Jan Neruda. Dvě zbylé věže jsou pravým opakem předcházejících – větrací věž Strahovského tunelu a telekomunikační věž kdysi nazývaná po zaniklé televizní organizaci „věž OIRT“. Vystoupáte na věž a uvidíte město pod sebou. Podíváte se na to mraveniště osudů a napadne vás jediné: město je gigantický hardware počítače a lidé v něm jsou geniální software. A z měkkých těl lidí vyrůstají tvrdé stavby domů a – věží. Vrcholným produktem toho computeru jsou právě věže. Zdá se vám, že ten příměr se na starou Prahu příliš nehodí? Že tady nenajdete příliš moderních komunikačních věží? Ale computer města fungoval i tehdy, když ho tak lidé ještě nemohli pojmenovat. Z vesmíru lze vnímat města jako procesory počítače značky Země. Mystici říkají, že Praha je jedním z centrálních míst světa, místem, ze kterého lze dosáhnout spojení s vesmírem. Je-li tomu tak, pak to bude jistě z jedné z pražských věží. Tak vzhůru do věží! (03.12.2020)

Hergetova cihelna, Klarův ústav, Strakova akademie. Co dům, to věž, co věž, to cesta do dějin. Musí to být opravdu už silná osobnost, když dokáže ze své věže sestoupit dolů na zem a tady pomáhat lidem. Mecenáš, lidumil, dobroděj. Kde je jim konec? Nebo se snad ještě někdy objeví? Najde se někdo, kdo dokáže i dnes postavit v Praze svou věž a pak pod ní pomáhat postiženým? Zdá se, že cesta k lidem začíná věží. Ta propojí nebe se zemí a svede na zem vesmírnou energii. Tak vzhůru do věží! (07.12.2020)

Pověst vypraví, že v Praze žil mladík, který si myslel, že některou z pražských věží lze vystoupat až do nebe. Celý život takovou věž hledal. Lidé se mu smáli, ale on na to nedal a hledal tu správnou věž. Nakonec se ztratil. Pak kdosi našel na ulici pohozený sešit. Byl to deník tohoto mladíka. Zapisoval si do něj své poznatky z výstupu do věží. Zápisky neprozradily, do které věže se chystal, než zmizel, a tak dodnes nevíme, skrze kterou věž vystoupal do nebe. Často jsem na tu pověst myslel, když jsem stoupal po schodech vzhůru do věže a otevíral poklop ve střeše. Zatím jsem cestu do nebe nenašel, ale při každém výstupu na věž myslím na nebe. I proto je dobré stoupat na věž. Vzhůru do věží! (05.01.2021)

Žijeme pod ochranou věží. Věže staré pět set a více let jsou jako ohromné menhiry roztroušené po krajině města. Jejich rozmístění, natočení, tvar, osvětlení – to všechno může mít pro mystika nějaký význam. Jenomže kdo se dnes vyzná ve světě středověké mystiky? Všechna znamení jsou dnes dávno zapomenuta. Věže jsou staré klíče od dávno ztracených zámků. Nafotíme si je, vyšplháme do nich a myslíme si, že tím o nich všechno víme. Ale nevíme o nich nic. A nikdy se o nich všechno nedozvíme. Nezbývá než se s tím smířit. Lidé, kteří postavili věže, jsou dávno mrtví. Tajemství a významy, které do nich uložili, jsou zapomenuty. Věže stojí jako osamělá písmena neznámé abecedy. A budou stát dál. Hle, zázrak se koná! (05.01.2021)

Jak dlouho trvá, než se tržiště promění v náměstí? A kolik kostelů a věží u toho musí asistovat? Věže Staroměstského náměstí symbolizují rozložení sil české společnosti v dějinách: dva kostely, jedna radnice a jeden měšťanský dům s věžovitou nástavbou. Jaké věže by dnes stály, kdybychom tržiště měnili v náměstí my? Jedna věže supermarketu, dvě věže bank, jedna věž telekomunikační a jedna věž větrací, protože pod náměstím by bylo podzemní parkoviště. Žádný kostel, žádná radnice. Takové instituce nepřinášejí prosperitu. Uf. Až se orosím hrůzou při takovém pomyšlení a volám silným hlasem: pojďte ke mně vy všechny věže kostelů a chrámů, zvonic, radnic a domů! Zachraňte nás a pozvedněte ke hvězdám. Potřebujeme to stále víc. Tak vzhůru do věží... (21.07.2021)

Ať si kdo chce co chce říká, náměstí bez jediné kostelní věže je jakési neúplné. Věž jako projev prosperity, síly, převahy je jen arogantní, prázdný symbol. Taková věž může být jistě také krásná, ale je hodna úcty a obdivu? Václavské náměstí má v sobě zvláštní paradox: bezvěrečtí Češi se na něm shromažďují pod sochou svatého Václava, ale za celých těch sedm set let na tomto náměstí nedokázali postavit jediný kostel. Proto je Václavák takový, jaký je. Profánní, upatlaný, opotřebovaný koňský trh. A dokud se nad ním nevzepne věž kostela, jiný nebude. (02.06.2021)

To je a zřejmě vždy bylo pro Prahu příznačné: vedle rušného tržiště, kde se obchoduje a bojuje o zisk, vypjaté ticho klášterních zdí, zahrad a věží. Na jedné straně dravost a touha po úspěchu, na druhé straně tiché soustředění modlitby, usebrání a askeze. Zdálo by se, že taková mohla být jen Praha středověká. Stačilo však vystoupat na několik věží v okolí Národní třídy a hned je nám jasné, že „středověk trvá“. Církevní věže tu vítězí nad světskými věžemi tři ku jedné. A to je poznání tohoto dílu. Když vystoupáte do věží, uvidíte věci v nových souvislostech a zahlédnete pravdy, které ze země není vidět. A tak „ať prší či sněží, stoupejte do věží“... (27.06.2021)

Zůstává otázka, zda má něco takového, jako je věž, ozdoba města a meta architektury, zda má být zapojeno do shonu směny a zisku. Věže se už svou výlučností něčemu takovému vzpouzejí. Nejsou konstruovány, nebyly stavěny proto, aby jimi davy lidí prolézaly od sklepa po střechu. Už svým ustrojením naznačují jistou výlučnost. V něčem se blíží ideálu. A na ideál se nesahá, na ten se celoživotně dosahuje. Nechme jim tedy jejich hrdost citadel. Jejich výlučnost, nepřístupnost. Není dobré vylézt úplně do všech věží. Je dobré ponechat si nějaká tajemství. Vždyť v jejich makovicích jsou ukryta poselství předků, což z nich činí nedotknutelné nositelky přesahu s posláním a to jim nejvíce sluší. (21.07.2021)

Stavění věží byl a je mezinárodní obor a stavitelé věží byli a jsou nadnárodní specialisté. Musí to být krásné, jezdit z města do města a stavět věže. Tu pro větší slávu Boží, onde pro lepší tlak vody. V Benátkách si zkusit věž svatého Marka a v Praze věž svatého Mikuláše. Potom se ve Vídni sejít s kolegy, vyměnit si zkušenosti a zavzpomínat, jaké to kde bylo. Potulní stavitelé věží. Věžoví kočovníci. Doma všude a nikde. Nabízejí městu svou vizi věže. A odjíždějí, když věž stojí. Je na nás, na místních, hospodařit se svými věžemi. Přepočítat je a pak si pozvat někoho, kdo nám postaví takovou věž, která nám chybí. Na něco takového nestačí Ministerstvo obchodu nebo místního rozvoje. To by chtělo nové ministerstvo – Ministerstvo věží! Autoři dokumentu vynechali jednu věž na Karlově náměstí s tím, že o ní není nic známo a tak ji ponechají její tajemství. Jedná se o věž domu na adrese Odborů 287/14-18. (18.11.2021)

Stavění věží byl a je mezinárodní obor a stavitelé věží byli a jsou nadnárodní specialisté. Musí to být krásné, jezdit z města do města a stavět věže. Tu pro větší slávu Boží, onde pro lepší tlak vody. V Benátkách si zkusit věž svatého Marka a v Praze věž svatého Mikuláše. Potom se ve Vídni sejít s kolegy, vyměnit si zkušenosti a zavzpomínat, jaké to kde bylo. Potulní stavitelé věží. Věžoví kočovníci. Doma všude a nikde. Nabízejí městu svou vizi věže. A odjíždějí, když věž stojí. Je na nás, na místních, hospodařit se svými věžemi. Přepočítat je a pak si pozvat někoho, kdo nám postaví takovou věž, která nám chybí. Na něco takového nestačí Ministerstvo obchodu nebo místního rozvoje. To by chtělo nové ministerstvo – Ministerstvo věží! (31.05.2022)

Voda to je moje... Tvůrcům se nepodařilo dostat do chátrající Vodárenskou věže Mazanka, stojící na rozhraní pražské čtvrti Libeň a sídliště Ďáblice od roku 1904.  Situace se ale od té doby změnila, ve věži vyrostl vyjímečný mezonetový byt,který je na prodej za 95 milionů kč. (16.09.2020)