Baryshnya i khuligan
The Young Lady and the Holligan
Obsahy(1)
Jevgenij Slavinskij, jeden ze zakladatelů ruské kameramanské školy, debutoval roku 1918 jako režisér hraného filmu. V těsné spolupráci s básníkem Vladimirem Majakovským, který napsal scénář i ztvárnil hlavní roli, zrealizovali dramatický příběh mladého chuligána, jenž na první pohled propadne citu k učitelce večerní školy. Děj přepracované povídky Edmonda de Amicise přitom Majakovskij zasadil namísto Itálie do předrevolučního Ruska a hlavnímu hrdinovi dodal tragický rozměr, zesílený vlastním dynamickým hereckým projevem. Ve 20. letech se film hrál se změněným koncem a pod původně pracovním názvem Učitelka dělníků, pod nímž byl rovněž uveden u nás. (Seminář ruských filmů)
(více)Recenze (3)
Idealistická taváryš učítělnica a třída plná sígrů všech věkových kategorií. V americkém bijáku by šel hlavní grázl postupem času do sebe a šprtal jako zjevený, aby si získal uznání dámy z lepší třídy. V ruském filmu se jde přímo na věc a skončí to tak jak to skončit musí. Film zaujme absencí průvodních mezititulků, což mu přidává na atmosferičnosti. Majakovskij byl ukázkový zjev. ()
Největší devizou filmu vzniklého coby adaptace románu italského autora Edmonda de Amicis (přenesené ovšem do ruského prostředí) Učitelka dělníků je Vladimir Majakovskij. Ten byl nejen autorem scénáře (spolupráci s filmem věnoval poměrně značnou část svých tvůrčích sil) a spolurežisérem snímku, ale jeho hlavním hereckým představitelem (v roce 1918 hrál ve třech snímcích firmy Neptun) - jeho démonický zjev ho přímo předurčoval pro roli pouličního raubíře (i když stále v rovině romantického pojetí než nějakého pivního ranaře), na nějž je radost se koukat i po těch skroro sto letech od jeho vzniku. Novou improvizovanou hudbu na pomezí freejazzu, minimalismu a východoevropské lidové hudby k němu představilo trio Malé dechové cvičení ve složení Michal Hrubý {klarinety, jinak Jazz Kohnspiracy, dříve Kapitán Kajman}, Jan Střížovský {tuba} a Jan Grunt {saxofon} 10. 12. 2012 v Galerii města Loun. Ta vystihla jednotlivé charaktery postav v jisté kontrapozici (romantický nápřah syžetu dostal futuristický hudební doprovod, jímž by Majakovskij, který jako básník futurismus vyznával, musel být nadšen) k romanticko-realistickému (točilo se v plenéru, z nějž na nás dýchá typická ruská ulice s traktirem - nálevnou, před níž tančící prostituka za doprovodu balajky se ihned nabídne Vladimirovi s cigárem v koutku úst) pojetí obrazové stránce díla. ()
Mladá dívka (učitelka, i když o ruské báryšně zde panuje jiní mínění) a chuligán (rovněž mladý, i když už ne týnejdžr, Majakovskému bylo 25) je oblíbené téma ruské kinematografie - ani ne před dvěma lety bylnatočet dokonce TV seriál. Seriozní informace poskytl raroh ****, já přidám jen jednu neseriozní: fenomén Majakovskij básník a Majakovskij herec (jeho scénář a režie nejsou příliš objevné) se v mozku spolují v bizarní útvary a když k tomu ještě přidáme nedávnou revoluci, pak raději rychle z kola ven. ()