Recenze (891)
Věčný úsměv Dany Němcové (2022) (TV film)
Těžko hodnotit snímek, u jehož natáčení jsem byl (a míhám se tam polorozmazaně ve dvou záběrech), a to v Lastavici, sdružení bývalých obyvatel Jugoslávie, kde se Dana Němcová setkala s těmi, kterým v době bosenského konfliktu pomáhala při cestě do České republiky.
Písničkář (1932)
Ať žije pokleslý nacionalismus.

Indiáni z Větrova (1979)
Normalizační agitační typičnost, podpořená adekvátní hudbou Deža Ursinyho, nad kterou by myslím jeho příznivci zrovna nejásali.

Opera ve vinici (1981)
Poznámky Merty (hraného fakticky Hartlem, i když i Mišík pro jeho roli dost znamenal) čtenáři jeho "folklorizujících" esejů identifikují poměrně snadno. Jireš scénář posunul k výpovědi nejen o hodnotách života, ale i reflexi dobového folklorismu, který ovšem dostává i zesměšňující (ale ne brutálně, jen laskavě) dimenzi (tak je tomu i u Paradžanova, téměř). Farářův konec, Žert, Smuteční slavnost - a konečně Opera ve vinici. A trochu té felliniovské poezie k tomu. Myslím, že film dozrál jako to víno, které ve filmu taky teče.

Triumf vůle (1935)
Nacistická estetika.
Lyubov k tryom apelsinam (1970) (TV film)
Filmové zpracování Prokofjevovy opery Láska ke Třem pomerančům.

Hezké chvilky bez záruky (2006)
Psychologizující realismus
Taková normální rodinka - Škola manželů (1971) (epizoda)
Humor 19. století.
Bojevoj kinosbornik 7 (1941)
Neuvěřitelná taškařice, Švejk v koncentráku a odboji.
Novyje pochoždenia Švejka (1943)
Snímek samozřejmě pracuje s propagandistickým akcentem ve využití Haškovy předlohy, posunutí k 2. světové válce považuji za logické - expresionistické scény v závěru (Hitler na pozadí svastikyv nasvíceném záběru je krásná scénografie) odpovídají drsnému humoru celého filmu.