Leonera
Jama levova
Lion's Den
Obsahy(1)
Julia se probere v bytě plném krve, kousek od ní je mrtvé tělo jejího milence a také další muž v bezvědomí. Julia si údajně na nic nepamatuje. Ve svém nejnovějším filmu, uvedeném na MFF v Cannes, se velký talent argentinského filmu Pablo Trapero zaměřuje na detailní popis života v ženské věznici. Autentické herecké výkony, přesvědčivé vykreslení atmosféry a možnost sledovat vězenkyně i v těch nejintimnějších okamžicích vyvolávají u diváka pocit, že se stává součástí života odsouzených žen. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (21)
Nemám nejmenší ponětí jak to chodí v ženských věznících s malými dětmi u nás, natož v zemích pro mě tak vzdálených. Jestli se ta situace nezměnila, jako že asi ne, tak hluboce lituji těch malých dětí, které v takovém prostředí musí po určitou dobu být. Z mnoha statistik vyplývá, že i když se to zdá nemožné, tak prostředí a vše, co je s ním spojené dokáže ovlivnit povahu osobnosti jako dospělého jedince. Musím uznat, že atmosféra vězení s jejich svěřenkyněmi byla velmi uvěřitelná, ponurá a Julii hrála Martina Gusman opravdu velmi dobře. Její rozhořčení v těch nejkritičtějších situacích ve vězení zahrála opravdu přesvědčivě. Osobně bych přivítala víc informací z jejího života před uvězněním, protože pro utvoření si nějakého ucelenějšího obrázku o ní a případné empatie vůči ní, bylo zoufale málo. A to málo co nám Pablo předložil, vedlo zřejmě k ambivalentním pocitům vůči její postavě a to je škoda. ()
Po prvním dni vysílání byly ohlasy diváků na festivalu v KV natolik kladné, že jsem si stanovil vysoká očekávání. Hned opening byl jednou z nejoriginálnějších a nejchytlavějších věcí, co jsem viděl. K filmu už budu trošku zlejší. Nedovedu si představit, jak by se příběh o mateřské lásce z vězeňského prostředí dal natočit lépe a některé scény byly i velice působivé, ale ve větším množství tam byly ty nic neříkající. Tempo se vězeňských filmů také špatně nasazuje a proto mě film až tolik nezaujal, přestože je jinak na velice slušné úrovni. Líbilo se mi napsání dialogů a postav, které mi přijdou daleko věrohodnější, než ve většině jiných filmů. ()
Ostražitá jsem začala být už v prvních minutách stopáže a dodnes opravdu nechápu, že když se probudíte v bytě plném krve, celá zakrvácená a na zakrváceném polštáři, dojedete do práce a tam až si na prstech všimnete, že něco rozhodně není úplně tak, jak má. Pak už vše bylo z mého pohledu v pořádku, hlavní hrdinka budí ty správné emoce, člověk se až vžije do Juliiných mateřských pocitů a společně s ní nenávidí muže, který se na ni snaží shodit vinu, i její matku, která dceři odvede jedinou naději v její beznaději - syna. Celé prostředí, reakce i dialogy působí velmi autenticky, na čemž má nemalou zásluhu právě představitelka hlavní role Martina Gusman. ()
Drama z argentinské věznice, z oddělení pro těhotné ženy a trestankyně s dětmi do čtyř let. I když sotva budete mít o hlavní hrdince nějak vysoké mínění, suverénní herecký výkon Martiny Gusman vás na to nechá zapomenout a ke konci jí už nejspíš budete fandit. Prostředí i postavy vypadají velmi autenticky a příjemně mě překvapil i konec. ()
Toto argentinské drama z ženské věznice s dětmi mě donutilo hlavně popřemýšlet nad tím, jestli je morálně správné nechat vyrůstat malé děti ve vší té špíně, smradu a stísněné atmosféře vězení a pykat tak vlastně za hříchy svých matek? A jak se potom asi taková matka musí cítit, když jí čtyřleté dítě odeberou a ona zůstane náhle sama? Martina Gusman v hlavní roli podala výborný výkon, jen mě trošku rušil fakt, že byla prezentována jako studentka, pracující v knihovně, ale její mluva, vizáž a chování odpovídalo lehké děvě a taky to, že se prakticky nedozvíme pravdu o tom, co se na začátku vlastně stalo. ()
Reklama