Fenomén Gott

C´est la vie!!! Někdo se stane truhářem, někdo lékařem, někdo ekonomem, ale Kája Gott se stal legendou. A že je největší zpěvák v ČR o tom není pochyb. Osobně si ho strašně vážím, mám rád jeho písničky a tento dokument, ačkoli mám k němu různé výhrady, jsem si taky užil. Hlavní jsou písničky, ty jsou nesmrtelné. 70% (24.12.2009)

Klasická novácká vlezprdelkost. O Gottovi jsme se více nedozvěděli, ale novácký účel byl splněn: zazněly tam jeho nejznámnější šlágry, jeho fanynky byly utvrzeny v tom, že Gott je stále po celém světě oblíben, což je dostačující k potvrzení jeho fenoménu. Prostě nic vypovídající dokument. Tím ale nijak nehodnotím Gotta, i když ne všechny jeho písně se mi od něj líbí, pokládám ho za obrovského profesionála. To z dokumentu bylo do jisté míry cítit (proto dávám 2*), ale nebyl na to tak kladen důraz. (10.05.2009)

Natočeno dobře, koukatelné... ovšem když už jsem u toho, jen jsem koukal a koukal... vzápětí se objevují závěrečné titulky a zjišťuji, že mi to vlastně nic neřeklo. Vzhledem k důležitosti tématu velké zklamání. Režisérku projektu dle zdejších referencí považuji za nadanou, avšak si myslím, že tímto filmem si ukrojila pořádně velký krajíc. Jen průměrné hodnocení, které je vzhledem k tomu, jak nám byl tento projekt typicky novácky podsouván, zklamání. P.S. Co se týče zde nastoleného tématu Anticharty, ta je dle mě rozporuplná - na jednu stranu by odmítnutí podpisu znamenalo profesní sebevraždu, ovšem na stranu druhou je mi rozhodně sympatičtější vyjádření jiného signatáře Zdeňka Svěráka než to z tohoto dokumentu. (09.05.2009)

"Kájo musíš,musíš - tohle jááá musím zvládnout sááám"... viz Básníci :). Já osobně ani jeho osobu ani jeho písničky nemusím. Nevím o co se vlastně tento dokument snažil. Nemanželské děti, ke kterým se hlásil až v pozdějším věku. Pro mě "absurdní" obrázek u vánočního stromečku se svými dcerami, kdy ty dvě starší tak nějak smutně koukaly, jak si jejich "tatínek" hraje s těmi malými. Ony samy asi takového tatínka moc nezažily. Nechci, ale nikomu sahat do svědomí a nějak zvlášť moralizovat... To, že má někdo nemanželské děti, není jen výsadou Karla.. Jak v dokumentu pravil sám "velký Karel": "narození Dominiky jsem ani své mamince neřekl". Důchodce, který má malé dcerky, o 30 let mladší ženu. Všichni ho mají a měli rádi jako zpěváka a hlavně "jako člověka". Období normalizace - Výtka toho, že nemá rád, aby byl označován jako "normalizační zpěvák". Fanynky, které mu fandí od 6 let až po zasloužilé důchodkyně. Ano, neberu Kájovi, jeho slávu. Ve své době, byl asi něco "nevídaného" - z vyučeného elektrikáře HVĚZDOU, ale teď už jen přežívá, z těch dob, kdy opravdu byl na výši. Nebyl to dokument v pravém slova smyslu, bylo to něco jako oslavná, křečovitá , nic neříkající "Óda na Karla Gotta". (10.05.2009)

Národní umělec Karel Gott, držitel Medaile za zásluhy a Řádu Jurije Gagarina, ikona pevně svírající prapor opravdové kultury v Kotlince, Sovětském svazu a Říši, se dočkal vlastního celovečerního dokumentu. Nejsem jeho skalním obdivovatelem a rozhodně odmítám názor své velmi staré babičky, že je hrozně krásnej chlap, hlavně když se zpotí. Musím ale tvrdit, že si minimálně za své pěvecké výrony zasloužil něco zajímavějšího a pikantnějšího, než je tahle blábolivá nepocta. Čekal bych, že Mistr zavzpomíná na svou exhibicionistickou pošetilost a vysvětlí, jestli si roku 1962 v tramvaji č. 3 ve stanici Plec-Tyrolka k údivu ostatních spolucestujících zuřivě třel pohlavní úd, protože z okna uviděl Kubišovou, Chladila nebo Karla Vlacha. Místo toho jsem byl svědkem, jak nepřetržitě zpívá i ve svém 42+1 na Bertramce, kouká na vodopády a senilní fanynky ho chtějí líbat, sotva dosedne na ranvej. (14.07.2014)