Režie:
Martin VadasObsahy(1)
Unikátní dokumentární série Proces H (10 × 52 min.) vypráví o přípravě, průběhu a aktérech komunisty inscenovaného „Procesu s vedením záškodnického spiknutí proti republice se skupinou Dr. Milady Horákové“ z roku 1950.
V dokumentární sérii Proces H nejde v první řadě o „téma Horáková“. Osobnost JUDr. Horákové je celkem známá, ale zkusme si jen vyjmenovat těch dalších dvanáct mimořádných osobností, které se komunistický státní soud rozhodl zničit v jediném procesu. Kolik osobností a jejich osudů se nám konkrétně vybaví? Jaké mechanismy vraždění, které tady KSČ po roce 1948 rozpoutala jen proto, aby vyvolala „nenávist pracujícího lidu?“ Na tyto otázky se snaží dokumentarista se svými spolupracovníky najít odpovědi. Přestože dokumentaristé a historici věděli o zrůdném procesu své, znovu je fascinovaly herecké výkony všech zúčastněných vrahů, kteří se ve filmu tváří, jakoby to, co říkají, byla „pravda“.
(oficiální text distributora)
Recenze (74)
Historia magistra vitae. Připomenme, že soudruh Filip žádal stažení tohoto dokumentu z vysílání, protože kazí komunistům předvolební kampan, a doplnil stížnost následujícím komentářem: "Opět se potvrzuje, že Česká televize i v předvolebním období je poplatná pravicovým stranám s jejich vracením se k minulosti proto, aby odváděly pozornost občanů od otázek současných" Ostatně, chtělo by se dodat, takové seriály jsou našemu lidu cizí, ten chce hlavně klid na práci. Co takhle raději pustit Muže na radnici, seriál o Gottwaldovi nebo nějakou hezkou písničku od Michala Davida? A né takovéhle primitivní antikomunistické pořady! Taková byla tehdy doba, soudruzi! ()
Když jsem tento dokumentární pořad v začátku ledna 2013 hodnotil, překvapovala mě především mediální moc, která skrznaskrz prolhanou legendu o hrdinném odboji Horákové prosadila. Dodnes nejsem s to pochopit, odkud se napříč národem bere ta absurdní jistota, že tu média nelžou. Je přitom úplně triviální, že pražští novináři, zvláště z na komunistickém principu přežívajících veřejnoprávních médií, mají často antikomunistickou, případně reformně komunistickou genealogii a jako takoví uvítají každou rituální dekoraci, s níž nám mohou připomínat význam svého prodemokratického tažení podle hesla „novinář = hlídací pes demokracie“. Zřejmě mohou počítat s tím, že je tolik lidí ochotných představovat si staré Řecko jako kolébku liberální novinařiny. Tu a tam se urodili dědicům transformace, tu a tam jsou potomky bývalých prorežimních novinářů, v jiných případech udělali kariéru během transformace a své ekonomicky pochopitelné nadšení z proměny vlastnických poměrů by jako mediální osobnosti té doby rádi předávali i svým praprapraprapravnukům. Proto už jim příliš nevadí, že to byla zhrzená, kariérně neuspokojená národní socialistka, která se neošívala ani při pomyšlení na 3. světovou válku. I tento dokumentární cyklus je sice pojat s plánem balamutit veřejnost kvasivysvětlujícími komentáři ideologicky kvalifikovaných odborníků, ale přece ve všem tom úporném překřikování se, kdo je dnes nejopravdovějším antikomunistou, dává zaznít hlasu samotné Horákové během obhajoby. To samo, aniž odbornou literaturou zpracováno v rozsahu byť jen průměrné knižní monografie, není ani zde provázeno materiálově důkladnými rozbory a porovnáváním výpovědí s dobovými fakty, ale postaveno proti absurdní báchorce čistě vahou toho, co naprosto bez donucení přiznává protagonistka, naleptává falešný obraz fiktivní mučednice, která si tu střihne roli vlastizrádné kariéristické bestie. Bez modřin, nevyhublá, evidentně v žádném zásadním ohledu nedeprivovaná, doznává se, že se pokoušela o koordinaci kontrarevolučních atentátů, na nichž se měli podílet lidé ze Západu. Tedy zvrátit výsledek voleb z roku 1946, jejichž legitimita kvantitativně vzato nemá obdoby (s přirozeně slabším výsledkem na slovenském území se v celém Československu komunistům podařilo přesvědčit 38,1 % populace při volební účasti 93,9 %). To by proti bezpečnostním složkám samozřejmě nebylo možné bez arzenálu, na jehož dodávkách by se podílely cizí mocnosti, a nejspíše by to znamenalo, že na revoluci z roku 1948 by i její poražení sladce vzpomínali. Světová válka se naštěstí neopakovala a Horáková vycupitala z dějin do alba zastydlé ikonolatrie. ()
Další důkaz, že komouši jsou zvrácená a pokřivená banda, která se neštítí ničeho. (9.6.2009) Po shlednutí všech dílů mi vře žluč nad tou zrůdnou kumunistickou cházkou. Pomyslna kudla v kapce je už davno otevřena a vím přesně kam a koho by měla bodnout. Dokument je syrový, drsný a při jeho sledování se Vám honí myšlenky v hlavě jakou hrůzu museli prožívat, protože přesně věděli co je nakonec čeká. Osobně jsem zažíval celé spektrum emocí, od zlosti přes težké znechucení až po lítost a smutek. ()
No a co mám hodnotit? Smysl projektu nebo jeho hodnota jsou samozřejmě absolutní, po tý stránce dokumentární to ale dokonalý neni. Kromě systému "co den procesu, to jeden díl seriálu" mi tam chběla větší systematičnost; ještě bych pochopil, kdyby bez nějakejch větších komentářů odvysílali záznamy procesu, ať si to každej přebere seám, ale tohle ten případ nebyl. Někteří historikové se svými vstupy byli skvělí (třeba Kaplan), jiní byli nudní, bylo jim špatně rozumět, vykládali suše, furt koukali se do papírů atd. (třeba Cajthaml). Tvůrci dokumentu měli přístup ke skvělejm materiálům, který mohli relativně jednoduše systematicky zmínit, představit atd. A ta zelená lampička před tou velkou obrazovkou taky teda nic moc. Škoda. Jinak je to ale samozřejmě jedinečnej a nenahraditelnej audiovizuální důkaz o největšim politickym procesu českejch dějin, a díky Bohu za to, že se to dochovalo a že to někdo zpracoval. Seriál mě ale především strašlivě znepokojil: celej proces byl totiž hodně věcí, jenom ne takovej, jakej jsem si ho kdy představoval. A to ani zdaleka. Teďka totiž musim bohužel říct, že si ale vůbec nejsem jistej tim, jak bych se k tomu bejval byl v tom padesátym roce postavil (samozřejmě jak na místě obětí, což asi neni nic překavpivýho, tak ale i na místě obyčejnejch občanů krmenejch masivní propagandou, v celý tý atmosféře nesvobody, teroru a strachu). Celej proces toiž i dneska (k mýmu nekonečnýmu údivu) působí až moc uvěřitelně, až moc jasně, až moc černobíle; obžalovaní se ke všemu přiznávaj, nic neni sporný, soudci a prokurátoři se ptají a obžalovaní na vše odpovídají atd. Sice tomu z velký míry nahrávala rétorika a interpretace samotnejch zákonů přijatejch po únoru 48 (obžalovaní prostě podle zákona BYLI agenty, přisluhovači, narušiteli, záškodníky, spiklenci proti republice, vykořisťovateli - to nikdo nezpochybňoval, dokonce ani obžalovaní ne - tedy rétorika typu "tito na jedné straně versus nevinný a poctivý pracující lid, tedy vy, na straně druhé" atd.), ale stejně - to, že jsem schopnej ty odsouzený dneska vidět jako nevinný oběti, že jsem schopnej vidět (navzodry výpovědím i obžalovaných) manipulující soudce, mučením získaný přiznání, naučený proslovy, že jsem schopnej vidět v pozadí nitky sovětskejch poradců, to všechno je prostě především proto, že k těm objektivním informacím mám přístup - a to jsem si i během sledování až moc dobře uvědomoval. A tak se bojim, až je mi z toho špatně, že neni vůbec, ale vůbec nepravděpodobný, že by mě propagandistická mašinerie tenkrát nesemelela a že bych nebyl jeden z těch, co se podepsali pod některou z těch tisíců rezolucí žádajících pro všechny nejvyšší tresty. Možná bych si tenkrát i řek, že tu jejich vinu komunisti přece jen trochu zveličujou, možná, ale jak jsem ten proces teď viděl, tak si umim čim dál tim hůř představit, že by mě mohlo napadnout, že by taky třeba mohli bejt nevinní úplně. Nezbývá, než věřit, že Boží mlýny melou - a že navzdory tomu, že za proces nikdy nikdo nenesl žádnou odpovědnost (vyjma Brožový v r. 2007, ale to se ani nedá počítat), tak že všem těm Trudákům, Vieskům, Urválkům, Brožovejm, ale i Cíglerům, Gottwaldům a spol. to jednou Někdo hezky spočítá. Mimochodem, obrat "inscenace procesu/soudu" kupodivu není dnešní interpretace faktickýho průběhu; sami komunisti v pokynech a scénářích k procesům tenhle termín používali (a to i ve zpětnym hodnocení "výkonů" jednotlivých akterů v rámci procesu - prokurátorů, soudců atd.). Tolik jenom (i k dnešním) prohlášením např. soudružky Semelové, která si dovoluje tvrdit, že výpovědi vynucený nebyly atd. () (méně) (více)
Výborný dokument, ukazuje jak fungovalo komunistické divadlo se jménem "Proces s vedením záškodnického spiknutí proti republice se skupinou Dr. Milady Horákové", ve kterém už bylo vše předem rozhodnuto a úkolem bylo jen sehrát divadlo pro masy. Jak už tu někdo zmiňoval, i já měla pochybnosti, jestli bylo správné a mělo vůbec cenu posílat prokurátorku Brožovou - Polednovou do vězení, teď už o tom nepochybuju. ()
Galerie (25)
Photo © Česká televize
Zajímavosti (3)
- V rámci Dne pátého mají diváci příležitost poprvé shlédnout i dobový pokus o interpretaci procesu ve filmovém týdeníku, který se však na plátnech kin nikdy neobjevil. (hippyman)
- Závěrečné řeči obhájců (Den devátý) se dochovaly pouze na stenozáznamu. Filmaři je nesnímali, rozhlas je nevysílal. (hippyman)
- Koncept zpřístupnit sérii veřejnosti vznikl v Letní filmové škole v roce 2005. Zájem projevil ředitel Českého rozhlasu, strhující téma to bylo také pro mladé historiky, kteří se do projektu zapojili. Nejtěžší bylo získat televizní producenty. (hippyman)
Reklama