Režie:
Martin VadasObsahy(1)
Unikátní dokumentární série Proces H (10 × 52 min.) vypráví o přípravě, průběhu a aktérech komunisty inscenovaného „Procesu s vedením záškodnického spiknutí proti republice se skupinou Dr. Milady Horákové“ z roku 1950.
V dokumentární sérii Proces H nejde v první řadě o „téma Horáková“. Osobnost JUDr. Horákové je celkem známá, ale zkusme si jen vyjmenovat těch dalších dvanáct mimořádných osobností, které se komunistický státní soud rozhodl zničit v jediném procesu. Kolik osobností a jejich osudů se nám konkrétně vybaví? Jaké mechanismy vraždění, které tady KSČ po roce 1948 rozpoutala jen proto, aby vyvolala „nenávist pracujícího lidu?“ Na tyto otázky se snaží dokumentarista se svými spolupracovníky najít odpovědi. Přestože dokumentaristé a historici věděli o zrůdném procesu své, znovu je fascinovaly herecké výkony všech zúčastněných vrahů, kteří se ve filmu tváří, jakoby to, co říkají, byla „pravda“.
(oficiální text distributora)
Recenze (74)
Jistě nadprůměrný dokument, avšak nevidím za ním nijak moc práce, která by byla třeba k lepšímu hodnocení. Jde vlastně jen o komentáře historiků a pamětníků mezi obrovským množstvím sesříhaného dobového materiálu. A co se týče přístupnosti divákovi - je to velmi zdlouhavé pokoukání, občas nudné, občas zajímavé a občas "nasírací", jde o jakousi politicko-právní masturbaci a nejlépe si ji asi užijí právníci současní a budoucí.:-) Kdo ovšem sleduje podobné dokumenty již od sametu, ten zas tak šokován ni překvapen nebude... ()
priiiiserne roztahle ()
Viděl jsem pouze jeden díl a musím konstatovat, že když si uvědomím, že se tohle ve skutečnosti stalo, chce se mně z toho blít! ()
Vypíchnu jen jedinou věc. Předseda KSČM si ČT stěžoval, že tímto dokumentem nepodává vyvážené infomace a je tendenční. Já chci naopak ocenit, že snímek je velmi korektní, bez přehnané ideologizace a nesklouzává k dramatickým morálním soudům. Historikové předkládájí pouze věcné informace a uvádějí viděné na pravou míru. Vnímavý divák si poté může na základě takto předložených skutečností udělat vlastní obrázek o tom, kde je pravda, žel najdou se i takoví, kteří ji prostě nevidí a nevidí... ()
celý tento dokumentární seriál jsem shlédl 2x a mám v plánu jej shlédnout ještě jednou, líbí se mi, jak si komunisté natočili celý proces a nyní jsou fakta, která sami vyrobili, použita proti nim samotným... jeden celý díl, který byl věnován Marii Brožové - Polednové mi dal pochopit, proč musela být jediná přeživší prokurátorka z tohoto procesu ještě v tak pokročilém věku odsouzena, samozřejmě je na tomto dokumentu přínosné podrobné seznámení s jednotlivými osobnostmi "záškodnické skupiny Dr. Milady Horákové", stejně tak jako nastínění tehdejšího názoru většinového obyvatelstva, který byl v kontextu doby a nedostatku informací značně zmanipulovaný dávám 95% ()
mrazí.... ()
Neda mi to nereagovat na Karlose... Puvodne jsem k tomuto dokumentu nic psat nechtela, ale ten jeho vyvod, to je teda paradni ukazka toho, ze takovi Vieskove a Urvalkove tady mezi nami porad jsou. Dokument evidentne vubec nevidel, poreboval si tu jen vylit srdicko na tema Milady Horakove. Ten dokument totiz vubec neni o ni, je to o odpudivosti komunisickeho rezimu v padesatych letech a o tom, jak fungovaly a vypadaly politicke procesy. Ze se to jmenuje Proces H je zcela evidentne z duvodu toho, ze i komuniste si Horakovou vybrali jako vudci osobnost tohoto "spiknuti proti republice" a procesu. To, jakym zpusobem pise o tom priznani u soudu, vypovida o tom, ze vubec nic nevi o tom, jak se tenkrat takove procesy pripravovaly, ze ti lide byli muceni a donuceni odrikavat jako cvicene opicky to, co jim vysetrovatele pripravili. A velmi by me zajimalo, kde bere ty sve zarucene informace, kdyz vse je podle nej prekroucene, vylhane a vybajene. Asi byl primo u toho, ze? Nebo nejake konspiracni weby? Na me to pusobi tak, ze je to jen ubohy bolsevicky nok (abych zde take filmove citovala), ktery se neprenesl pres zmenu rezimu. To, ze se ani nepozastavi nad straslivosti celeho toho procesu (ty manipulativni a populisticke projevy a dotazy soudcu), ale jen kyda na Horakovou, ukazuje, ze jeho srdce je prose rude. ()
Krásný pomník, který připomíná, že komunismus by minimálně tak špatný jako nacismus. Hotová učebnice Občanské výchovy. ()
Dobry, ze neco podobnyho vzniklo. Snad to bude soucast vyuky. Ale 5* dokument si predstavuju opravdu jinak. ()
Bohužel jsem celý projekt zdaleka neviděl a mrzí mě to a doufám, že to v budoucnu co nejdříve napravím. Tyto díla je potřeba podporovat. 95% ()
10 x naservírované mrazení v zádech. skvělé!! ()
Rád bych takovýto dokument viděl třeba i o procesu s Rudolfem Slánským. Myslím, že by to taky mohlo bejt zajímavý. Jinak tento dokument je vynikající. Ukazuje, že komanči mohli všechno. Kdokoliv se jim postavil do cesty, nebo zbrzdil stádo, tak ho jednoduše odstranili. ()
Záznam procesu je opravdu hrůzný až se nechce věřit že se to skutečně stalo. Justice ořezaná až na samotnou dřeň. Velká poklona tvůrcům a historiků za tento počin. Je to rozsáhle a podrobně zpracované. Na druhou stranu to je i poklona a určité zadostiučinění všem odsouzeným a zavražděným v procesech z 50 tých let. ()
Z toho pocitu, který teď mám, se musím vypsat. Právě jsem shlédla poslední desátou závěrečnou část dokumentu Proces H. Celé tři dny jsem do něj byla ponořená a se zatajeným dechem sledovala jednotlivé díly. Absurdita celého soudního líčení je doslova skličující. Chvílemi jsem měla problém některé části sledovat, protože ta bezmoc, kterou při tom máte, je opravdu těžce vstřebatelná. Několik hodin posloucháte zinscenované výslechy lidí, kteří nic špatného neudělali, a přitom musíte přihlížet tomu, jak se vynuceně musejí přiznávat k velezradě, rozvracení tehdejší republiky, přípravě války a dalším nesmyslným zločinům, které nespáchali. Je mi z toho hodně úzko, a to ani nevidíme, co s nimi ti rudí budovatelé národa prováděli mimo soudní síň. Radši si ani nepředstavovat, co museli snášet od doby svého nespravedlivého zatčení. O to více nepochopitelné to celé je, když víte, že většina ze skupiny okolo doktorky Milady Horákové byla během války součástí protifašistického odboje, trávila válku v koncentračních táborech, nebo byla vězněna a týrána nacisty. Je neuvěřitelné, čeho se po únoru 1948 ještě dočkali. Kašpárci „prokurátoři“ jako Vieska, Urválek, Brožová-Polednová, Havelka a Kepák nebyli lidi, ale zmanipulované bestie přednášející vykonstruované bláboly. A ještě si KSČ celou tu absurdně nesmyslnou propagandistickou „estrádu“ natáčí, pouští rozhlasem do celé země a vybízí děti na základkách k podepisování rezolucí. Jedno se těm rudoprdelníkům ale musí nechat – měli to zinscenované do posledního detailu. Ono braňte se vymyšleným obviněním, když máte proti sobě úplně všechny – vládu, justici, nastrčené univerzální „svědky“ a dokonce i obhájce, kteří vám jsou přiděleni tak, aby vyhovovali scénáři líčení. A ještě si to celé sichrují burcováním a oblbováním dělnické třídy. Milada Horáková, Josef Nestával, Františka Zemínová, Záviš Kalandra, Jiří Hejda, Antonie Kleinerová, Vojtěch Dundr, František Přeučil, Jiří Křížek, Oldřich Pecl, Zdeněk Peška Jan Buchal a Bedřich Hostička neměli proti takové předem rozhodnuté soudní mašinérii nejmenší šanci. Byla to opravdu hodně zvrácená doba, v které vládli zvrácení lidé. Z dnešního pohledu se nedivím, že právě na Miladu Horákovou se vzpomíná nejvíce. Byla bojovnicí za demokracii v tom nejpravějším slova smyslu. Zatímco ostatní z její skupiny pod šíleným nátlakem nakonec povolili, vzali na sebe celou vinu a poníženě žádali o mírné tresty, Milada si stála za svým přesvědčením až do úplného konce. Proces H je unikátním dokumentem o zrůdnosti totalitního režimu v plné síle, a přestože jsem ráda, že se záznam dochoval a že jsem ho mohla vidět, ještě radši bych byla, kdyby nikdy nevznikl – respektive kdyby se celá ta divadelní justiční vražda nestala. Tohle celé by však měli promítat na školách. Je to velmi potřebný důkaz toho, co jsou komunisté zač a čeho jsou schopní. Však i dnes se takoví najdou – viz Marta Semelová. Vím, že dnešní mladou generaci takové vzdálené věci nezajímají, byť se najdou výjimky. Zásadní chyba je ale podle mého ve školních osnovách. Mně je 25 let a musím říct, že jsem se na žádné škole (ZŠ, gymnázium, VŠ) neučila o událostech z let 1948-1989, a to je tři dekády po revoluci opravdu smutná zpráva. Veškeré informace o politických procesech 50. let minulého století jsem si z vlastního zájmu dohledávala sama, a to se potom nemůžeme divit, že Česká televize letos udělá anketu se středoškoláky na téma - Co se stalo v únoru 1948, 27. června 1950, 21. srpna 1968, 16. ledna 1969, 17. listopadu 1989 – a ví to jeden student z deseti. Na takové události nesmíme zapomínat, jinak jsme odsouzeni si je někdy zopakovat. A to by si měla moje, ale i mladší generace, uvědomit. PS Velký obdiv doktorky Milady Horákové a hluboká úcta památce všech, kteří se stali oběťmi komunistického režimu. () (méně) (více)