Everything Is Crap
Obsahy(1)
Miroslav David žil s Olgou Hepnarovou půl roku před jejím (zlo)činem. Olga Hepnarová byla drobná mladá dívka, která v roce 1973 úmyslně najela nákladním vozem do davu lidí. Osm z nich zabila. Čin vysvětlila jako akt pomsty za celoživotní příkoří, které byla nucena od společnosti nelidsky snášet. Film ukazuje Miroslava Davida jako neustále nespokojeného, nadávajícího, ale i přemýšlejícího „nekropábitele“. Portrét Davida jako osamělého schizoidního protějšku Olgy Hepnarové, který neztratil přes všechno utrpení humor. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (54)
Pocuvat toho pana bolo naozaj zaujimave , tie jeho prirovnania a co by s kym spravil a co si o com mysli ma viac krat rozosmiali. Vzdy som mal rad taketo rozpravania niekoho scitaneho. Viem, ze to nie je ziadne umelecke dielo ale tych 23 minut mi ubehlo ovela rychlejsie ako pri niektorych filmoch. Pacilo sa mi to jeho porovnanie ludi a slepcov. A scenu s kufrikom som nepochopil :-D. ()
Před Tomášem Weinrebem opravdu respect! :-) Už to, že ho napadlo natočit tenhle film s protějškem Olgy, bylo originální. Nevím, proč, ale tyhle lidi jako Miroslav David mě prostě baví. Nekropábitel je přiléhavé víc než dost. ;o) Pokud chcete vědět, co by Miroslav se svým "neurotickým nadhledem" udělal s doktorkou, která nechala zemřít špinavého bezdomovce, je to film pro Vás... ()
Mi se to líbilo. Prvotní reakce sice byla 'co je tohle za sračku?', nicméně sračkou je spíš duševní svět respondenta a hlavního aktéra M.D. než film samotný. A mňoukání Klausa imitoval moc pěkně. Zajímavý pohled do života a myšlenek svérázného zahořklého rozumbrady z okraje společnosti. A to je asi pravý smysl a podstata dokumentárních filmů - nakouknout, nechat mluvit, nevměšovat se, zachytit duši subjekta v přirozeném biotopu jeho snů, bludů, vzpomínek a názorů, zprostředkovat..... ()
Na tento film jsem se dívala s předpokladem, že se dozvím něco o Olze Hepnarové. Mé očekávání nebylo vyslyšeno a celý film (naštěstí krátký) jsem poslouchala řeči zatrpklého, věčně nespokojeného chlapa, který celých dvacet minut nedělal nic jiného, než se vztekal, nadával a pobíhal polonahý po tmavém bytě, navíc tak drmolil, že jsem pochytila každé třetí slovo. Opravdu hluboký zážitek! ()
Film, který ve mě ze všech děl na Famufestu 09 zarezovoval asi nejvíce. Úsporný střih důsledně potlačuje jakékoli možné směřování k citovému vydírání. M. David (a jeho světonázor) sám naplňuje celý prostor, vystačí si sám. Nějaký "všem viditelný tvůrčí vklad", jesli se to tak dá říct, by byl zbytečný a jen by odváděl pozornost mimo téma, Rosomáku. V rámci své funkce skvělá kamera. Vyvážené dílo. Jen by mohlo být (pro mě) (klidně) delší.. ()
Galerie (3)
Photo © FamuFest 2009
Reklama