Ve svém nejznámějším díle zachytil Viktor Turin nejen výstavbu turkmensko-sibiřské železnice, ale také problémy tamního obyvatelstva s nedostatkem vody, tradiční způsoby dopravy, práci topografů, boj s pouští a skalami, které se budovatelům postavily do cesty. Do obrazu pronikla rovněž etnická různorodost expandující sovětské říše.(MFDF Ji.hlava)
Turksib je dokumentem ruského tvůrce Victora A. Turina. Typickou metodou sovětské montáže zachycuje přírodu a její přirozené pochody, které narušuje stavba první železnice na asijském kontinentu. Ta měla spojit území tehdejšího Turkestánu se Sibiří, aby byla obyvatelům usnadněna zemědělská výroba. Turksib má mnohem blíže k patriotismu než k politice, takže je zejména oslavou lidských úspěchů v boji s nehostinnými podmínkami, nikoliv agitačním snímkem.(Morien)
Měla jsem možnost film vidět za doprovodu živé hudby, kterou obstaral Georgy Bagdasarov, a musím říct, že to byl hodně výjimečný zážitek. Montáž oproštěná od agitačních myšlenek mi dovolila utopit se v nádherně komponovaných obrazech, což třeba u Ejzenštejna prostě nemůžu, právě kvůli tomu podtextu. Dál se mi hodně líbilo, že stopáž nebyla nijak přepálená. No a k tomu hudebnímu podkresu - sledovat umělce při soustředěné práci a slyšet její okamžité výsledky, to taky jednoho nakopne k přemýšlení. Ve výsledku jsem vlastně nevěděla, jestli mám koukat na plátno nebo na hudebníka, jak se slabě podsvícený hrbí u stolečku a vyrábí ty nadzemské zvuky. Jako celek fantastická podívaná.(20.9.2010)
Kombinácia Flahertyho a sovietskej montážnej školy. Nenapadá ma nič, čo by som mohol viac očakávať od umeleckého dokumentu. A keďže v tomto prípade nemého, tak Turin musel zapojiť do hry namiesto hovoriacich hláv iba obraz. A bavilo ma to omnoho viac, ako keby mi niekto doslovne osvetľoval okolnosti výstavby železnice z Kazachstanu na Sibír.(25.4.2015)
Vysoce vizuálně poutavě zpracovaný dokument Viktora Turina měl velký vliv i na tvůrce na západě, zejména na britskou, potažmo anglosaskou dokumentární tvorbu. Richard Leacock viděl film v 11 letech (1932) a způsobil mu velký šok, takže se vnitřně rozhodl vyjadřovat se pomocí kamery. A dle slov Martina Čiháka na promítání v Ponrepu též značný vliv na tvorbu Johna Griersona. Po počátečním rozvláčnějším "etnografickém" a geografickém vymezení problematiky je již divák plně vtažen do boje člověka s extrémní přírodou. Aneb "příroda je houževnatá, ale kdo je houževnatější? - Člověk!"(9.1.2014)
v každém případě nejzábavnější film o žitu a bavlně, čistá montážnická práce bez ideologického balastu, velmi sympatická stopáž a pokud se poštěstí i živá hudba (a něco málo v krvi) nemůžete si to neužít(21.9.2010)
Komentáře uživatelů k filmu (4)
Morien
Měla jsem možnost film vidět za doprovodu živé hudby, kterou obstaral Georgy Bagdasarov, a musím říct, že to byl hodně výjimečný zážitek. Montáž oproštěná od agitačních myšlenek mi dovolila utopit se v nádherně komponovaných obrazech, což třeba u Ejzenštejna prostě nemůžu, právě kvůli tomu podtextu. Dál se mi hodně líbilo, že stopáž nebyla nijak přepálená. No a k tomu hudebnímu podkresu - sledovat umělce při soustředěné práci a slyšet její okamžité výsledky, to taky jednoho nakopne k přemýšlení. Ve výsledku jsem vlastně nevěděla, jestli mám koukat na plátno nebo na hudebníka, jak se slabě podsvícený hrbí u stolečku a vyrábí ty nadzemské zvuky. Jako celek fantastická podívaná.(20.9.2010)
Anderton
Kombinácia Flahertyho a sovietskej montážnej školy. Nenapadá ma nič, čo by som mohol viac očakávať od umeleckého dokumentu. A keďže v tomto prípade nemého, tak Turin musel zapojiť do hry namiesto hovoriacich hláv iba obraz. A bavilo ma to omnoho viac, ako keby mi niekto doslovne osvetľoval okolnosti výstavby železnice z Kazachstanu na Sibír.(25.4.2015)
Dionysos
Vysoce vizuálně poutavě zpracovaný dokument Viktora Turina měl velký vliv i na tvůrce na západě, zejména na britskou, potažmo anglosaskou dokumentární tvorbu. Richard Leacock viděl film v 11 letech (1932) a způsobil mu velký šok, takže se vnitřně rozhodl vyjadřovat se pomocí kamery. A dle slov Martina Čiháka na promítání v Ponrepu též značný vliv na tvorbu Johna Griersona. Po počátečním rozvláčnějším "etnografickém" a geografickém vymezení problematiky je již divák plně vtažen do boje člověka s extrémní přírodou. Aneb "příroda je houževnatá, ale kdo je houževnatější? - Člověk!"(9.1.2014)
Mullholand
v každém případě nejzábavnější film o žitu a bavlně, čistá montážnická práce bez ideologického balastu, velmi sympatická stopáž a pokud se poštěstí i živá hudba (a něco málo v krvi) nemůžete si to neužít(21.9.2010)