Tři tváře Evy

Stejně by mě zajímalo, nakolik se přes vehementní ujišťování studovaný případ doopravdy drží skutečnosti. Působivost civilního, možná zjednodušeně naivního zaznamenání jedné z prvních (počátek 50. let) seriózních psychiatrických diagnóz mnohočetné identity u mladé ženy samozřejmě stojí a padá s vynikajícím, "nepřepáleným" výkonem půvabné Joanne Woodwardové. (15.01.2018)

Joanne Woodward - má oblíbenkyně ukázala světu, že má talent a já před ní smekám, ovšem celý film stojí v podstatě na ní a ty další prvky, které má kvalitní film mít jdou jaksi vniveč. Povětšinou nudné dialogy a nevýrazná dějová linie činí z filmu, na který jsem se tolik těšil slabší průměr. 65% (16.03.2011)

Joanne Woodward nejen, že je nádherná, ale hlavně hraje jako o život. Ovšem k čemu nakonec její báječný výkon je, když režisér i scénárista v jedné osobě nemá koule a smysl pro gradaci a neumí si pohrát se zajímavým zvratem i když atraktivní (hlavně na svou dobu) téma ho k tomu přímo vybízelo. Film tak ve výsledku působí hrozně sterilně (nezachrání to ani Eve Black), naivně a hlavně dané téma až otravně zjednodušuje. Hlavně když Dr. Luther přepínal Evu jak televizní kanály a já měl nutkání vybouchnout smíchy v tom se shodnu s jedním z dalších zdejších komentátorů. Možná by vše dopadlo úplně jinak, kdyby Dr. Luthera zahrál původně plánovaný Orson Welles. Takto Joanna při svém koncertování neměla důstojného spoluhráče (protihráče) a jeden herec velké divadlo (téměř) nikdy neudělá. A vyloženě disneyovský závěr mě naštval. Přes tři a půl se nedostanu. Sorry Eve, tedy Joanno. (30.03.2014)

Role Evy predstavuje takovy potencial, ze snad kazda, trochu kvalitni a zkusena herecka by za tuto roli mela dostat Oscara (presne, jak predvidal Orson Welles) a Joanne Woodward tuto vyzvu splnila nad ocekavani. Vyborny herecky vykon. Film asi neni uplne dokonaly, namet je ale natolik silny a pritazlivy, ze jsem cely film v napeti sledoval az do konce. Sice ve stinu Evy, ale L. J. Cobb v roli doktora Luthera byl taky vyborny. Skvely filmovy zazitek, ktery mohu jen doporucit. (14.07.2013)

K tomuto staršímu snímku jsem se dostala přes knihu Confessions of Sociopath, kde se o ní autorka zmiňovala jako o ilustraci psychopatické osobnosti. Svým způsobem mohou sociopaté působit podobně, protože hrají role, které se od nich zrovna očekávají a z kterých mohou něco vytěžit, takže se může zdát, že nemají jednu statickou osobnost. Pro sociopaty ale není důležité najít nějaké své pravé já, naopak je pro ně klíčové být flexibilní a umět se pohybovat ve společenských situacích. Osobnosti Evy také vznikaly jako určitá kompenzace a reakce na její život. Jedna doplňovala druhou, přičemž vždy jedna osobnost byla ta dominantní, která si vše pamatovala a ostatní stály v pozadí a občas na chvíli přebraly kontrolu. Akorát mi přišlo trochu extrémně jednoduché přepínání mezi jednotlivými osobnostmi, jako když se přepínají kanály v televizi. "Můžu mluvit s Evou Black? Ano, už je tady." To prostě nepovažuji za reálně možné, u schizofreniků sice změna bývá někdy vyvolána nějakým podnětem, ale málokdy se dá takto řízeně kontrolovat. (10.07.2013)