Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Horor

Recenze (3 164)

plakát

Toy Story: Prehistorický (2014) (TV film) 

V příjemné dvacetiminutovce tentokrát "hledá vlastní identitu" dinosauřice Trixie, k čemuž dostává příležitost v despotou ovládané (ohromné) bojové prehistorické kolekci, se kterou si ovšem nikdo nehraje. Tedy nic extra originálního, ale nápadité zpracování plné fórků a srdíčka znovu boduje.

plakát

Druaga no Tō: the Sword of URUK (2009) (TV seriál) 

Výstup na (druhý) vrchol magické věže pokračuje po několika měsících, vztahy a motivy se zamotávají, jenže tentokrát chybí ona lehká parodická (videoherní) rovina. I proto je výsledkem koukatelné, ale nemastné neslané fantasy anime ve zcela průměrné animaci, o chlup bezvýraznější než předešlá série.

plakát

Spider-Man 2 (2004) 

Dvojka vystihuje esenci klasických „pavoukových“ komiksů, především rozpolcenost mezi superhrdinskou odpovědností a osobním životem, téměř dokonale. Zadržovaná zamilovanost mezi Petrem a Mary Jane má patřičnou naléhavost, vedlejší figury svět skvěle doplňují a tragický Otto Octavius dodnes okupuje post nejlepšího filmového Spideyho protivníka (proto mě překvapilo, na jak malém prostoru vlastně operuje; stejně tak se šetří velkou akcí). Není to bezchybný film (zápletka se ztrátou schopností tu být nemusela), ale je to perfektní naivní Spider-Man.

plakát

Dva papežové (2019) 

Od otevřeného dialogu dvou principiálně i povahově rozdílných nejvyšších představitelů církve jsem očekával něco konfrontačního až kontroverzního. Inu, to zjevně nebylo záměrem, filmařům šlo o zpřístupnění a polidštění reálných Svatých otců, mezi nimiž se (vyz)povídáním tvoří přátelské pouto. Jelikož jejich komplexní názory i pohotové citace pronášejí herečtí matadoři kalibru Anthonyho Hopkinse a Jonathana Prycea, nemají opravdu problém působit jako rozměrné, živoucí bytosti (čemuž dopomáhá též invenční režie). Úplně po celou dobu sice mou pozornost neudrželi, ale chladným mne také nezanechali. 7/10

plakát

Smrtonosné přeludy (2021) 

Nevýrazný, instantně zapomenutelný erotický thriller (samozřejmě bez erotiky) sice úplně neuspával, ale po pár hodinách už nevím, co o něm napsat. Snad jen, že Kristin Davis zahrála velmi nepřesvědčivě (mírně řečeno) a závěrečné céčkové odhalení a konfrontace dokonce nechtěně pobavily, jelikož režijně se dotkly úrovně fláků Eda Wooda.

plakát

Satan přichází (2006) 

Všichni diváci vědí, o co jde (= znají původní zápletku), proč tedy budovat nějakou atmosféru, když přímočaře řazená zlověstná znamení v podobě nespojitých vražedných náhod či hlasitých lekaček postačí, že? Vůbec mě to nebavilo (tudíž mě ponejvíce zaměstnával fakt, že Řím vypadá jako Praha :-)). Hudba Marca Beltramiho je sama o sobě velmi dobrá, ovšem v porovnání s Golsmithovým Ave Satani nemá nárok.

plakát

Sám život (2018) 

Tady si někdo myslí, jak moc je chytrej, takže toto romantické drama dělí na kapitoly, přeskakuje v časech, kříží linie, nahazuje popkulturní reference, a vůbec filosofuje nad samotným životem jako nespolehlivým vypravěčem. Když ho to konečně pustí a z řady tragédií vyroste trocha obyčejného štěstí (barvotisková telenovela na olivových plantážích ve Španělsku), zalkne se sentimentem. Ne, tohle o skutečných lidech či vztazích nevypovídá nic.

plakát

Přes hranici (2019) 

Hlavní hrdinka je sympatická a její vynucený (ne)vztah s vůdcem zločineckého mexického kartelu pochopitelně submisivní, nicméně některé zvraty, a hlavně závěrečný přerod v terminátorku s ákáčkem v ruce, silně zavání béčkovou lehkomyslností, respektive úsměvností. Lze je ovšem nahlížet též nelogickým (ženským, ehm :-)), uhlazeným pohledem nepravděpodobné červené knihovny, o což ale tvůrci nejspíš neusilovali. 50 %

plakát

Night School (2018) 

Mrňous Kevin Hart mi nijak nevadí a tady hraje přiměřeně normálního, školu nesnášejícího tlučhubu, který je okolnostmi motivován si dodělat maturitu ve večerním kurzu, kde se sejde s opravdu unikátní sebrankou. Vcelku pohodová komedie se bohužel shazuje několika fekalitami, trapnou (a zbytečnou) podzápletkou s poruchami učení plus přestřelenou délkou, v závěru se navíc utápí v mravokárném patosu. Proto jen za 2 hvězdy, i když vlastně spokojené.

plakát

Připoutejte se, prosím! (1980) 

Brilantní průkopník parodií si bere na paškál jak tucty konkrétních filmů, tak celý katastrofický žánr. Autorská nápaditost a hravost tria ZAZ v několika plánech je tu cítit na hony, ovšem vlastně jsem se nijak extra nenasmál, na to mi všudypřítomné vtípky a narážky přišly obzvláště suché, až se prášilo. Raději mám dvojku.

Reklama

Reklama