VanTom

Totální ART. Simon opouští svou milující ženu (asi tak na den), zatímco se do jeho osoby personifikuje Bůh, který se pokouší Rachel svést. Nebo tak něco možná úplně jiného. Jejich city i činy jeden přes druhého komentují sousedé a náhodní kolemjdoucí, zavádějící mezititulky, neživé teatrální aranže či burácivé výpady orchestru. Nesouvisle, hluboce, tiše i hlučně, intelektuálně, absurdně; bohužel pro mě také nesrozumitelně, chaoticky a po krátké době k uspání nudně.

Za mne velmi dobré, už si vše (skoro) sedlo – akorát snad z té hysterie zastydlých puberťáků by postavy mohly slevit. Jinak scénáristé přicházejí s důmyslnými zápletkami a vychytralými nápady, jež jsou plnohodnotně startrekovské, přestože též podvratně parodické (jako vyřešení konspirace z minula nebo přílet na DS9, tam jsem se smál nahlas).

Kouzelný opar při sbližování odtažitého otce (trpícího válečným posttraumatickým syndromem) s malým synkem se na hraní v idylickým "Stokorcovém lese", které vedlo ke genezi fantaskních postaviček či motivů, krásně snášel a filmaři mu šli pěkně naproti. Emoce z předčasného konce dětství při masivní celosvětové slávě jak díla, tak jeho předobrazů, se už ale prodat nepodařilo.

Běžný chod "neubránitelné" vojenské základny hluboko v horách Afghánistánu zachycuje kamera skoro dokumentárním stylem, už chybí jenom výpovědi zúčastněných do objektivu. Stěžejní část tvoří odražení masivního útoku Tálibánu, které dokáže být slušně intenzivní, ovšem přes nasazení či dlouhé vtahující záběry přitisklé na písek a krev plivající vojáky úrovně takového 'Black Hawk Down' nedosahuje (spíš se blíží videohernímu 'Call of Duty'). Lepší 3 *.

Milostná aférka čerstvě vystudovaného mladíka s postarší vdanou paničkou dokonale vystihuje prázdnotu z nejisté budoucnosti, znuděnost z nikam nesměřujících, přestože nalinkovaných životů, ale také trapnost a odosobněnost samotného prázdného aktu. Pevně se opírá o šťavnaté "divadelní" dialogy, do detailu promyšlenou režii, plus samozřejmě o brilantní herecká představení (zejména nervózního Dustina Hoffmana). Vyšponovaná obsedantnost citového vzplanutí v závěru mi ovšem úplně neimponovala.

Sympatická ústřední dvojice nezachází do extrémů a od začátku spolu vychází jako lidi, co si na první dobrou sice nepadli do noty, ale jen trošku… a občas "srandovně" zakopnou, břinknou se(bou) nebo přeberou Xanax. Na tropickém ostrově by na šest dní chtěl ztroskotat asi každý a jeho prvoplánové dobrodružné nástrahy nemají jiného významu, než trošku podmazat a okořenit nevyhnutelnost pohodové komediální romantiky.

Parádní rozlučka se Strážci galaxie (minimálně v tomto složení) se od známých, zábavných charakterů a jejich funkčních vztahů odráží k silným, přirozeným emocím – škádlivě kamarádská, pevná přátelská pouta jsou zde přímo hmatatelná (jak hezky "znovu" poznává nabručená Gamora). James Gunn vyvažuje svůj typický infantilní humor (ne, nezměnil se – a v rozjezdu sem tam drhne) rozmáchlou výpravou s kvalitními triky, zajímavým záporákem či dramatickou akcí gradující ve výborném finále (jednozáběrová týmová řež v chodbě stojí za zmínku). [Cinestar Anděl]

Pořádná komiksová divočina musí zvládnout komplikované představení světa a zákonitostí prastarého řádu "zabijáků osudu", ovšem režijně do toho šlape od začátku naplno, takže se jí to s výhradami daří. Posléze už těch zvratů (a všeho) přichází přece jen moc, což jí drobně podráží nohy. Vizuální efektností, nápaditostí akce nebo skvělým obsazením však kope první ligu… a Pendolino Českých drah nad kilometrovou propastí či Angelinu Jolie za volantem žigulíku jinde neuvidíte. :) 7/10 [napoprvé 3 *]

Jednoduché béčko o nepohodlném agentovi CIA, kterého se jeho prohnilý nadřízený snaží zlikvidovat (i když není moc jasné, kvůli čemu přesně). Wesley Snipes se tudíž tváří drsně suverénně a pomalu roztává v kontaktu s osiřelou holčinou, co mu nedá pokoj, ale zase se vyzná. Potud celkem OK, přetěžko však rozdýchat extrémní klipovou akci s těkavou kamerou, zoomováním, rozostřováním, zpomalováním, zrychlováním, filtry, stroboskopy a epileptickým střihem. Tady někomu ujela ruka.

Steven Spielberg se ve Ztraceném světě oprošťuje od větších ambicí a vědomě vplouvá do žánrových béčkových vod – samozřejmě mistrně zrežírovaných (přívěs nad útesem, útok velociraptorů). Neodvážím se soudit, jestli a nakolik se totéž týká děravého scénáře Davida Koeppa či ironického hláškování Jeffa Goldbluma; faktem nicméně je, že zatímco výzkumníci / ekologičtí aktivisté by zasloužili sežrat, divácké sympatie jasně vyhrává profesionální lovec divé zvěře Pete Postlethwaite.