Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Krimi

Recenze (1 187)

plakát

Zóna zájmu (2023) 

Přestože oceňuji originální nápad o banalitě zla, kdy veškeré explicitní scény, které jsou k vidění v hromadě jiných filmů či dokumentů, tu absentují, tak si přesto troufám tvrdit, že onen znepokojující prvek v podobě zvuků v pozadí není dostačně silný, aby se skrz na skrz obyčejné žití vedle největšího vyhlazovacího tábora přeneslo v hutný zážitek. Neustálé znění lomozu ve formě přijíždějících transportů, křiků a krematorií vzbuzuje v divákovi nepříjemné pocity, avšak jako hlavní pilíř filmu je poněkud slabý a nepodpořila jej ani práce uklízeček v dnešním osvětimském muzeu...

plakát

Noc patří nám (2007) 

Rádoby drsný příběh, na němž je sakra znát, že to neměl pod palcem velmistr Scorsese. Chybí ostřejší vykreslení zločinců a ani druhá strana zákona toho moc nenabídne. Byť je tu k vidění hvězdná sešlost, je obtížné si vybudovat kvůli mizernému scénáři nějaký vztah k postavám, tudíž i jejich osudy mi byly jaksi lhostejné. Vesměs nudný a lehce předvídatelný snímek, který si max. zaslouží jednu hvězdu navíc díky rajcovní Evičce Mendesovic.

plakát

Charley Varrick (1973) 

Občas je potřeba brát v potaz dobu vzniku filmu, nicméně i tak se jedná o protřelé úderné krimi v prostředí, kde není kladného hrdiny a nedá se věřit ani ještěrce, která přeběla přes palouček. Atraktivní lokace a přesvědčivý W. Matthau. Možná tu duo Coenů našlo inspiraci v jednom ze svých slavných snímků...

plakát

Sobibor (2018) 

Pokud by nebyly mizerně vykresleny charaktery postav, což je za mne dosti důležitý parametr, obzvláště v takovémto žánru, byl by Sobibor ukázkovým prototypem toho, co si představuji pod pojmem válečný film z prostředí nazi camps. Chabenskij si v mnoha scénách nebral servítky a autenticky ztvárnil ve vyváženém poměru jak utrpení židů, tak brutální řádění nejen zkorumpovaných nacistických důstojníků, přičemž neopomenul ani pověstné kápy. Lehký poetický závěr je pak poctou jednomu z mála úspěšných útěků z vyhlazovacích táborů, které se za 2SV uskutečnily.

plakát

Všichni moji blízcí (1999) 

Téma, jakožto hodnocení i věnování siru N. Wintonovi ve mně vyvolalo přesvědčení, že tento film patří mezi zapomenuté klenoty naší kinematografie. Bohužel již během první půl hodiny jsem prozřel. Jakkoliv může být radost sledovat ansámbl prominentních herců, nevyžehlí to poněkud nudné zpracování. Ono místy až poetické vykreslení jedné židovské rodinky, která se s příchozí okupací vyrovnává po svém, mne zkrátka nedokázalo zaujmout. O to víc jsem však byl překvapen, jak na mne zapůsobila poslední třetina, která je jedním slovem strhující. Velmi emotivní a s patrnou výpovědní hodnotou.

plakát

Red Rooms (2023) odpad!

Pokud by obsahová stránka filmu byla alespoň částečně zajímavá, jako ta formální, nebyl by problém s lepším hodnocením. Bohužel dějová náplň mne minula mílovým obloukem. V podstatě tu máme ujeté duo nesourodých úchyláků a ve zktratce nastíněnou machinaci s bitcoiny a sdílením dobytčího obsahu na netu. Vlastně žádný aspekt filmu není dostatečně rozvinut a celý film působí jen jako zabiják zajímavého potenciálu. Po hutném úvodu v podobě zahájení soudního procesu přišel další, za pozornost stojící okamžik až po hodině a půl, což mne jen utvrzuje, že v tomto případě nemá smysl hledat důvod k jinému hodnocení.

plakát

Mission: Impossible Odplata - První část (2023) 

I s ohledem na všechna drobná klopýtnutí v dialozích, ději a postav samotných, se v mých očích jedná o jeden z nejlepších dílů poslední dekády. Zápletka "magor se supermocnou zbraní, která ovládne celý svět" samozřejmě nikoho z trenek nevystřelí, ale díky zručnosti režiséra, sympatické party, totálnímu nasazení Toma Cruise a neuvěřitelně hutného dynamického děje, vznikl skrz na srkz zábavný snímek, který potěší vytříbenou akcí a nejednou ikonickou scénou. Pravda, některé z nich jsme už někde viděli, ale to je aspekt, který vzhledem k množství vznikajících filmů jsem ochoten přehlédnout. Naopak jsem překvapen, že film, který má 164 minut ani na vteřinu nenudí a už jen to má velkou váhu.

plakát

Equalizer 3: Poslední kapitola (2023) 

Ukázková série, v níž je zastoupen tradiční nešvar druhých a třetích dílů. První díl byl v lecčems originální s dynamickou atmosférou, na níž měla největší zásluhu tajuplnost hlavní postavy. Druhý díl, který už tento aspekt postrádal, však ještě nabídl prohnilou vládní agenturu s nemilosrdnými zabijáky. A v této závěrečné epizodě už klesající kvalita vzala za své. Nudný, chaotický vývar z vody, kde je McCall odsunut na vedlejší kolej, chybí charismatický záporák a jednotlivé dějové linky působí roztržitě a neuceleně. Ačkoliv tato série rozhodně nemá šanci stát se legendou ve svém žánru, rozhodně si zasloužila důstojnější zakončení. 40%

plakát

Into the Inferno (2016) 

Vypadá to, že dokumenty s delší stopáží, než 50 minut si s sebou nesou už tradiční neduh, který spočívá v tom, že autor často odbočuje od tématu a ztrácí tak divákovu pozornost. Což je bohužel tento případ. Názorným příkladem je scéna, v níž vulkanolog Clive Oppenheimer stojící vedle jezera Toba vypráví o gigantické erupci stejnojmenného supervulkánu, což jsem sledoval s velkým zaujetím. Záhy však přišla nepříjemná studená sprcha v podobě hledání fosilních pozůstatků hominidů v Africe. O mytologii kolem sopek,u kterých Herzog až příliš dlouho zachytává tradice lidí žijících v tamních oblastech, ani nemluvě. Z technického hlediska Inferno vůbec nestrádá, ale přesto ho musím označit za podivný bizár, který se primárně nevěnuje tomu, co jsem očekával.

plakát

Rekviem za manžele Krafftovy (2022) 

O něco komplexnější, než Erupce lásky s častějšími a delšími záběry na úchvatný živel. Archivní záběry i po letech jsou dechberoucí a jen potvrzují fanatismus slavného páru, který nejednou unikl při pořizování snímků smrti o vlásek, až do onoho osudného dne, který tu je rovněž mysteriozně zmapován za asistence skvělého Herzogova vyprávění (na německý akcent je potřeba si zvyknout). Mistrně jsou nastíněny pokroky v jejich práci, kdy se od čistě vědeckých zájmů přesouvají k natáčení míst, které byly zdevastovány sopečnou erupcí a dalšími doprovodnými jevy. Ze záběrů je více cítit snaha o humanitární dopad a sdělení, že vulkán není jen fascinující přírodní síla, ale i nemilosrdná. Operní hudba činí z Rekviemu víc, než jen dokument. Mnohem více přiblíží vztah toho legendárního páru, který byl pro své hobby zapá....no, raději použiju Katiin výrok: "Bez sopek bychom nemohli žít"