Čtvrtá revoluce - energetická soběstačnost
Die 4. Revolution - Energy Autonomy
Obsahy(1)
Film 4. revoluce přináší příspěvky vědců, držitelů Nobelovy ceny, politiků, aktivistů, ekonomů a podnikatelů do diskuze o budoucnosti energetiky. Na příkladech průkopnických projektů z deseti zemí světa tvůrci dokumentu ukazují, jak můžeme energii získávat, využívat a distribuovat. Od rodin v Mali a Bangladéši, přes revoluční využití alternativních energií v automobilovém průmyslu, až po kancelářskou budovu v Německu, která vyrábí více energie než sama spotřebuje. Všichni mají jeden společný cíl: Energetická Autonomie - tedy úplný přechod výroby energie od fosilních a jaderných paliv na 100% energie z obnovitelných zdrojů. Tato změna je tak radikální, že se hovoří o vznikající revoluci: po průmyslové a zemědělské revoluci a revoluci informačních technologií přichází čtvrtá - energetická revoluce. (oficiální text distributora)
(více)Diskuze
Mo.: Já se obávám, že klid, o kterým mluvíš tu jen tak nebude. Jedním z důvodů proč Evropa kolabuje je právě energetická závislost, že za každou cestu do práce, do školy, za každou rosvícenou žárovku platíme peníze do Ruska, Arábie atd. Máme smůlu, že jsme si naše nerostný bohatsví skoro vyčerpali. A není to jenom o tom, že budeme nezávislí, existují studie, že během několika desítek let se rozběhnou naším přičiněním procesy, kteý naší planetu udělají do roku 2100 asi z 60% neobyvatelnou. Bohužel se nás tyhle problémy týkají moc málo na to aby jsme pochopili, že naše "malicherný" ekonomický problémy jsou jen něčím nepodstatným oproti tomu, jak ničíme svět kolem sebe.
Energetická autonomie by byla super, ale v současné době je to sci-fi. Celý vtip je v tom, že jen málokdo dnes bude investovat peníze do nějaké energetické soběstačnosti, když je stále ještě efektivnější (především finančně) staré dobré uhlí a ropa. Evropa je na pokraji ekonomického kolapsu a to poslední, co mají lidé a firmy chuť, čas a prostředky, řešit, je jestli dům, ve které lidé bydlí nebo v němž nějaká firma sídlí, bude energeticky soběstačná. To je problém, který přichází na řadu zhruba po sto dvaceti jiných problémech, z nichž prvním je pro mnoho lidí a subjektů existenční přežítí. Snažit se v současné době o "energetickou autonomii" je jako přemýšlet, jestli na poušti postavím barák za dvě mega nebo za čtyři. Podstatná je přitom v prvé řadě voda (to, jestli lidi budou mít, co žrát a za co utrácet a firmy co prodávat).
Ekologie, ochrana přírody a medvídci na polárním kruhu se můžou řešit, až bude větší klid.
V dokumentu jsou nastíněny možnosti úplného přechodu na obnovitelné energetické zdroje. Např. kdyby mrakodrapy v LA měly místo skla solární panely, které by jim zajistily energetickou soběstačnost. V Dánsku se snahy o vytvoření energeticky nezávislé společnosti nastartovaly po ropné krizi v 70.letech. Na přechod z konvenčních na obnovitelné zdroje máme podle odhadu 30let. Můžeme, ale zároveň shlédnout neúspěšný pokus o tento přechod v Kalifornii, kde zůstaly zastaralé a nefunkční větrné elektrárny (z neschopnosti x neochoty přejít na moderní turbíny).
Otázkou je, zda je vůbec možné bojovat s tak mocnými protivníky jako jsou ropné koncerny?!
U obnovitelných zdrojů je důležité zabezpečit vytváření použitelných zásob (třeba pro ohřev vody). V dopravě je hlavní alternativou a řešením energetické krize elektromobil. Jako úsporné řešení pro výstavbu budov se ukazuje synergie el.energie s plynem.
Jako další příklad nám bylo ukázáno využití solárních panelů k veřejnému využití na Mali, sice v malém měřítku ale proměňuje život vesnice, tak proč by to nešlo ve velkém ve zmiňované LA?! Přechod na obnovitelné zdroje je nezávislý na regionu a je jedno odkud se rozšíří i přes čínské a indické hranice. Stále jsou lobbované snahy o odklad přechodu a využití CO2 a uskladnění energ. Přitom problémy s en.soběstačností nelze zjednodušovat pouze na klimatické problémy se skleníkovými plyny. Osvobození automobilového průmyslu od závislosti na ropě je přitom tak blízko při zapojení nejmodernějších technologií, tak proč neustále odkládat tuto nastupující revoluci? Nebo jsou snad ekonomické zájmy hlavních politicko-průmyslových aktérů přednější před konsolidací životního prostředí na planetě?!