Kličko

Dobrý dokument o dvou radioaktivních chlapících, kteří drtí jednoho boxera za druhým. Škoda, že nemají tu odvahu postavit se proti sobě navzájem. Ale chápu to. Kéž by v dnešní době ještě na rychlo vyrostl nějaký geniální boxer, jenž by byl alespoň vyrovnaným soupeřem. Zpracování dokumentu bylo bez problému, jen bych uvítal kratší stopáž. Myslím, že takových 90 minut by bohatě stačilo. (31.12.2012)

Režisér S. Dehnhardt v rozhovoru pronesl „ nechtěli jsme natočit film, který by oba bratry ukazoval jako hrdiny-ikony. (Ostatně, tou je (zde) pouze jedna osoba,“bájná kobra” Chuck Norris- neuvěřitelné, ten chlap se zná snad s každým). Ani to pojmout jako exkurzi po jejich největších vítězstvích a úspěších. V prvním případě by to byla nuda, v tom druhém, by to nikoho moc nezajímalo resp. pouze skalní příznivce. Je to spíše dokumentární příběh o jedné nekonečné, trnité, namáhavé cestě dvou (ne)obyčejných bratrů s neutuchající vůlí. Nikoliv tedy (Hollywoodská) pohádka o tom, jak chudí chlapci z nuzných poměrů ke štěstí (bohatství) přišli a dobili (to doslova) Ameriku (svět), ale skutečný příběh plný vítězství, ale také pádů a porážek aneb není ostudou (férově) prohrát, důležitější je (viď Maxi) se opětovně zvednout a začít (od)znova. A třeba taky příběh o tom, že přestože prohrajete zápas, odcházíte (někdy) z ringu jako vítěz. Kličko je jednoduše dokument dvou výjimečných sportovců, (stejných a přece tak rozdílných bratrů-přemýšlivého Vladimíra, „hlíny“, která se lépe opracovává, ale podléhá snadněji opotřebení a přímočařejšího Vitalije-„těžko opracovatelné žuly“, mající nedostižnou výhodu v neopotřebovanosti, avšak nic není na věky, že.. ), mapující jejich dětství (na socialistické Ukrajině), přes jejich první boxerské začátky, návštěvu Měsíce (pardon Ameriky ), olympijský triumf, až k metě nejvyšší, (obhajobě) titulu mistrů světa. A troufám si rozhodně tvrdit i dokument, který si užijí nejen Ti, co dennodenně cedí “krev, pot a slzy” mezi provazy, ale i laická veřejnost. To pro jeho sympatickou civilnost resp. lidskost. Tvůrcům se totiž podařil malý zázrak, tj, zachovat si zdravý odstup a přitom se dostat (k oběma bratrům) tak blízko, jak jen to bylo možné. Nejsme tedy svědky „pouze“ efektivně nasnímaných fightů v samotném ringu, ale divák může nahlédnout i pod pokličku (viz chvíle naprostého soustředění v šatně, těsně před samotnými zápasy, reakcí nejbližší rodiny, trenérů, či střípků z osobního života). Jako více než dobrý nápad se také ukázalo, nacpat do jednoho záběru bojujícího Vladimíra (proti nigerijské “nightmare” Samuelu Peterovi) a hned vedle, z první řady, vše prožívajícího a „spolubojujícího“ bratra Vitalije. To aby si divák resp. soupeř zřejmě uvědomil, že nebojuje pouze proti jednomu, ale rovnou oběma bratrům dohromady, protože, aby bylo dostatečně jasno,… oni nejsou zaprvé: „žádné baby“, zadruhé: jsou teď mistři světa a zatřetí: „mají rádi svého bratra“. 90% P.S. to Gilmour93. „Neboj chlape, budu Tě krejt“……z baráku odnaproti. Jak poznáš, že tam jsem? Bude zhasnuto :-) (25.09.2013)

Z dokumentu cítiť obdiv jeho tvorcu k tejto bratskej dvojici, pričom z môjho (boxérskym nadšením nepoznačeného) pohľadu boli obidvaja bratia jemne glorifikovaný. Hoci vzhľadom na to odkiaľ vyšli, čo prekonali a kde sú teraz, si nesporne zaslúžia rešpekt. V informačne a záberovo obsiahlom dokumente ma najviac bavili scény mimo boxérskeho ringu, ktoré prezradili veľa vecí aj medzi riadkami. (16.03.2012)

Oba bouchající bratři, jejichž buňky evidentně byly příznivě ovlivněny černobylskou radioaktivitou, jsou mi celkem sympatičtí, ale tento dokument nikoli. Na můj vkus se totiž málo boxovalo, moc se zpomalovaly záběry poletujících pěstiček a příliš prostoru dostalo tlachání nezajímavých lidí, kolem kterých Kličkovci někdy v životě prošli. Asi jsem potřeboval přímočařejší direkt mezi oči. (02.05.2012)

Dokument mapující kariéru dvou boxujících superukrajinců. Nedělá z nich bohy, poukazuje především na jejich prohry - a přesto k oběma bratrům budete po shlédnutí cítit velký respekt. Oba jsou velmi inteligentní a místo předzápasových řečí nechávají promluvit pěsti. A právě to je odlišuje od velkohubých amerických frajírků. Nechci se tu pouštět do rozborů, jestli mají v současnosti vůbec nějaké rovnocenné soupeře. Nejlepší by stejně bylo, kdyby si to rozdali v ringu oni dva. Jenže právě v tomhle dokumentu zjistíte, že k tomu nikdy nedojde. Skvělá práce. 90% (13.02.2013)