Somebody Help Me 2

Jednička byla super a měla něco do sebe ale tohle je pokračující blbost která nabízí blbý scénář a nevím proč se sem herci serou škoda času. (13.10.2018)

To jsem takhle zase jednou podnikl společný víkend se svými přáteli, během kterého došlo i na sledování několika filmů (různých žánrů). Během popíjení a žranice jeden z mých známých pustil i tento film a já po pár minutách nabyl dojmu, že jsem to už někde musel vidět. A když jsem zapátral v paměti, došlo mi, že zhruba před osmi roky jsem si koupil zase jeden z kousků nechvalně proslulé DVD edice s názvem Chata smrti, na který jsem následně napsal i recenzi a tohle je jeho pokračování… To bylo v době, kdy se stále větší počet afroamerických režisérů snažil procpat na trh a plodili jednu větší sračku za druhou a ani tento paskvil toho nebyl výjimkou. Zatímco první Somebody Help Me nám nabídne alespoň podprůměrnou slasherovou podívanou, okořeněnou o prvky duchařiny a trochy toho béčkového gore – tak dvojka už byla neskutečný odpad bez špetky potřebné atmosféry i alespoň trochu zajímavého děje. Maskovaný vrah /chirurg sice postupně unese všechny do opuštěné továrny, kde si zřídil nový brloh pro své zvrácené choutky, ale jaksi zapomněl své oběti mrzačit a zabíjet. Pořád jen šaškoval s chloroformem, zatímco jeho oběti se jedna po druhé dostaly na svobodu a pak už nastala jen nudná naháněčka. Hoňka s třepotající se kamerou rozhodně není žádné terno, zvláště když nikdo neumírá, přitom dojde k několika situacím kdy, buď oběti můžou zabít svého věznitele, nebo naopak ON je může naporcovat, místo toho se ale „teleportuje“ někam pryč, nebo po pár úderech zase nastává další honička v opuštěných chodbách. Napětí si vzalo volno, herecké výkony většiny zúčastněných jakbysmet. Z nudy jsem si málem začal hryzat nehty a nervózně pokukoval po časomíře. 20% (19.11.2019)