Recenze (8 305)

Das goldene Ufer (2015) (TV film)
Televizní zpracování tohoto historického filmu nebylo zrovna nejvydařenější, ale po dramatické stránce se to dalo překousnout. A to nejen díky slušným hereckým výkonům hlavních postav, ale i několika dramatickým scénám (zvláště pak ke konci filmu). Špinavost, nevolnictví, zrada, láska - které není přáno – no a v neposlední řadě i nahá češka Barbora Mottlová, která na krátkou chvílí ukázala téměř vše ze svých ženských předností. Bohužel je tu i několik slabších a nezáživných pasáží. Tenhle druh filmů moc nevyhledávám a nebudu jej ani nikomu doporučovat. Ale dalo se to přežít až do závěrečných titulků. Slabší průměr.

Mercy Black (2019)
Nikterak lichotivé hodnocení v mých očích vzbuzovalo spíše obavy, že půjde zas jen o x-tou variaci na městské legendy a nejrůznější bubáky, kterých už existuje celá řada. A přestože jsem nebyl daleko od pravdy, tento film nedopadl zas až tak tragicky. Jeho tvůrce se samozřejmě inspiroval, kde se dalo, ale je tu k vidění i několik vcelku vydařených pasáží a scén, které určitě stojí za trochu té pozornosti. V žádném případě však nechci přehnaně vychvalovat do nebes, protože je nám zde naservírovaná i celá řada negativních prvků a okopírovaných nápadů. Mělo to však vcelku snesitelnou atmosféru, okořeněnou propojením přítomnosti a vzpomínkovými scénami z minulosti. Divák byl držen v nejistotě, zda jde skutečně o nadpřirozenou entitu, která se snaží ohrožovat hlavní hrdinku a její rodinu, nebo jde jen o výplody její fantazie a dětské představivosti jejího synovce. Výrazně tomu dopomáhal i vhodně zvolený hudební doprovod a několik lekacích scén. Když už totiž došlo na nějaké to úmrtí, většinou se to odehrálo mimo záběr kamery a tvůrci vsadili na představivost samotného diváka. Teprve v samotném závěru se přitvrdilo a kousky skládačky do sebe zapadly, i tak však zůstal konec lehce zahalen do mysteriózního kabátku. Bohužel ani zde se neobejdeme bez několika nudnějších pasáží, ale i to se dalo přežít. Většina zúčastněných podala docela dobré (průměrné) výkony, takže ani po této stránce neodcházím zklamán. Jak už jsem však poznamenal, filmů na podobné téma existuje celá řada a tento mezi nimi nikterak nevyniká.

Hazard Jack (2014)
Námět vypadal slibně, bohužel zpracování bylo doslova tragické. Očekával jsem další průměrnou teen slasher podívanou s nabušeným magorem v hlavní roli, ale dostalo se mi hodně podprůměrné podívané s trochou toho násilí, chabou atmosférou a až amatérskými hereckými výkony. Bylo to sice okořeněné trochou té nahoty a gore, ale většina scén (vražd) se odehraje mimo záběr kamery a gumová ruka či uříznuté hlavy to už moc nezachránily. Zvláště když je divák nucen sledovat víc jak polovinu filmu pařící omladinu a poslouchat jejich debilní dialogy. Hlavní záporák vypadal v té kukle celkem dobře, namakané hovado, co se rádo ohání mačetou, bruskou či drážkovací frézou, nebo vezme co je zrovna po ruce, jenomže většina vražd se odehraje mimo záběr (to už jsem ale psal) a místo toho aby divák sledovat jak porcuje své oběti, tak kamera zabere vrahův biceps, helmu na hlavě, krev na zdi a rychle se zase přesune na jiné místo. Tím samozřejmě trpěla i samotná atmosféra, která až na pár záchvěvů téměř stagnovala a krčila se někde v koutě. Poslední třetina filmu už byla trochu lepší, ale i tak bude nejeden divák nevěřícně kroutit hlavou, nad čímže to zase ztrácel svůj drahocenný čas. Zázraky se totiž nekonali a já můžu narovinu říci, že tenhle film vytěžil ze svého možného potenciálu úplné minimum. 30%

Cesta do pekel (2010)
Kanadská režisérka a scénáristka Penelope Buitenhuis točí většinou pro televizní účely a její filmy mnohdy nedisponují příliš velkým rozpočtem a i z toho důvodu se většina z nich netěší příliš velké divácké oblibě ani hodnocení. Nejde ani tak o to, že by byli svým příběhem až tolik nezajímavé, ale jejich finální zpracování bývá dost často opravdu slabé. A tento kousek je toho bohužel zdárným příkladem. Přestože se tu objevilo několik známých tváří, ani ony nedokázaly film posunout alespoň do vod průměru. Objeví se tu sice místy vcelku slušná atmosféra a ani gore není vyloženě marné, bohužel atmosféra i tempo filmu byli jako jízda na horské dráze. Některé pasáže neskutečně nudily, jiné byly docela zajímavé, nechybí v nich násilí, krev a nahota, umře tu i většina postava, ale stejně tak se zde dočkáme i celé řady otravných dialogů, hysterických výlevů a dost věcí je tu vyloženě překombinovaných. Už jsem si zvykl, že v Texasu žije asi nejvíc nejrůznějších magorů (tedy alespoň co se filmů týče) a zdejší motorkářský gang taky nevypadal úplně marně. Jen si to chtělo s nimi více pohrát. Všechno ale vsadili na ujetost prodavače nožů, který patřil k tomu nejlepšímu, co nám tento film nabídl. Rozhodně se mi líbil víc, jak uječená postava Katharine Isabelle, která mi lezla neskutečně na nervy. Nebyla však jediná.

A Perfect Vacation (2015)
Tento film je na internetu možné nalézt hned pod třemi názvy. Na úvod je potřeba říci, že ač se zde objevila celá řada známých tváří, tvůrci zrovna velkým rozpočtem nedisponovali a bylo to znát. Kvalitou neoplýval ani samotný scénář a na nás tak čeká dosti podprůměrná akční podívaná, okořeněná o několik bojových scén, přestřelek, pěstních soubojů, ale fandové hororového žánru doslova ostrouhají. Hororových prvků tu je minimum, atmosféra taky za moc nestojí a těch pár zlomených končetin a vazů, kulek do čela a jeden útok žraloka to už moc nezachrání. Ve vedlejších rolích se tu objevila celá řada známých herců a hereček (Edward Furlong, Daryl Hannah, David Keith, Michael Paré, Robert Davi, Christa Campbell a další), ale ti neměli pořádně co hrát. Prostoru dostali minimum a tak celou pozornost pro sebe vzala Natalie Burn, její dva společníci a proti nim hlavní záporák filmu boháč Jason London a nekompromisní velitel vojáků Vinnie Jones, kteří zajistili alespoň nějaké procentuální ohodnocení. Jinak to totiž byla především podprůměrná záležitost. Bez špetky originality a alespoň několika záživných scén, však dnes už nelze pomýšlet na nějaký úspěch. Linka s lidskými orgány byla odbytá, stejně jako finální rozzuzlení. Jediné co opravdu zachraňovalo situaci, bylo pěkné exotické prostředí a hudební doprovod, který nebyl zas až tak špatný. 30%

Jacob (2011)
Máte-li rádi nízkorozpočtové horory, ve kterých krvavě úřaduje obrovský hromotluk, který zabíjí nejen holýma rukama, ale vším, co se mu připlete do cesty, možná vás Larry Wade Carrell dokáže svou prvotinou oslovit. Já se přiznám, že první polovinu filmu jsem měl několikrát chuť tento kousek prostě vypnout a jít raději na pivo, nebo rovnou do postele. Začátek byl totiž dost nudný a až amatérsky provedený a jediné co dokázalo zaujmout, bylo „řádění“ trojice výrostků, kteří ztrpčovali život obyvatelům městečka. Herecký projev většiny zúčastněných byl chabý a nebýt vedlejší linky (vzpomínkových scén z minulosti rodiny, ve kterých se objevil kdysi uznávaný herec Michael Biehn – ten zde měl vedlejší roli), tak tu nebylo k vidění vůbec nic. Pak ovšem přišla druhá polovina filmu a s ní i jistá forma zlepšení. Žádný zázrak se nekonal, ale kvalita filmu šla určitě nahoru. A to nejen díky výkonu samotného režiséra, který si tu střihl rovnou dvojroli (zástupce šerifa a samotného ožralého otčíma), ale především samotný Jacob se konečně přihlásil ke slovu. Nejprve si pohraje s kočkou a následně započne krvavá cesta za pomstou. Budou se rvát ruce, trhat ohryzky, polezou střeva, sekat hlavy, porcovat těla. Gore nebylo nejlepší, ale splnilo i tak svůj účel. Počet mrtvých se začal rapidně zvyšovat a k tomu přispěla i jedna vzpomínková scéna z hospody, která rovněž stojí za pozornost.

M3GAN (2022)
Film, do kterého jsem šel trošku s obavami. Slyšel jsem o něm ledaco a dost mě odrazoval finální rating PG-13. Jsem si říkal, že zase půjde o rádoby horor pro malé děcka. Kousky o vraždících panenkách či robotech mi nevadí, ale většinou jde jen o laciné napodobeniny Chuckyho. Tady jsem však byl docela mile překvapený. Sice bych uvítal více brutality a většina mordů (kterých tu už tak bylo málo) se odehrálo mimo záběr kamery, ale mělo to i dramatickou vložku, nechyběly emoce, obě hlavní ženské herečky podaly slušný výkon a samotná M3GAN taky nebyla úplně k zahození. Takoví Japonci jak je znám, by určitě vymysleli spoustu prasečinek, co by se s ní dalo dělat. Oficiální premiéru měl tento film už v prosinci roku 2022, i z toho důvodu je tento rok výroby nejčastěji uváděn. Do většiny kin v USA a po světě šel však až v roce 2023. Nejčastěji jeho tvůrcům vytýkáno, že začátek se nese v dosti pomalém tempu a po úvodní autonehodě docela dlouho trvá, než se v něm začne dít něco opravdu zajímavého. Nebudu-li počítat dramatické chvíle mezi Gemmou a její neteř Cady, pro kterou byla malá holka spíše přítěží. Jakmile je však M3GAN uvedena do provozu a začne svou svěřenkyni vychovávat a chránit, výrazněji se zlepšila i samotná atmosféra. Žádné hororové orgie, přemíru brutality, litry krve či gore nečekejme. James Wan se podílel jen na scénáři a produkci, ale jinak do filmu zřejmě moc nezasahoval. Z čehož byla část diváků i trochu zklamána. Film si však na sebe dokázal viditelně vydělat a již se připravuje jeho pokračování. Zdejší panenka sice nebyla tak brutální a nenaháněla hrůzu jako Chucky, ale i tak si dokázala získat mé sympatie. Nevinná tvářička, postupná míra agrese – přesto měla své osobité kouzlo. Její taneček před naháněním šéfa firmy a následná pasáž u výtahu, jo to se mi líbilo docela dost, stejně jako výchovná lekce mladého kluka v lese. Jasně že se mohlo daleko více přitvrdit, nějaká ta lekací scéna by taky nebyla od věci, ale i tak nakonec odcházím docela spokojený. Čekal jsem to totiž daleko horší. Žádná pecka M3GAN není, ale lehce nadprůměrná záležitost v mých očích přece jenom ano. 60%

Predátor: Kořist (2022)
Predátoří sérii mám docela rád, stejně jako tu Vetřelčí, takže jsem se na tento nejnovější přírůstek docela těšil. První a druhý Predátor patří mezi moje nejoblíbenější filmy, Predators a Evoluci řadím spíše mezi průměrné kousky a po zhlédnutí Kořisti musím uznat, že ta je někde mezi nimi. Sledování tohoto filmu jsem si docela užil, spousta nápadů a scén se mi líbila (stejně jako hlavní hrdinka), ale dá se tu narazit i na několik tvůrčích kiksů, nepříliš povedených digitálních efektů (hlavně u zvířat) a samotný závěr byl taky spíše úsměvnou záležitostí, než abych u něj oněměl úžasem nad jeho provedením. Určitě jsem neměl problém se zasazením děje mezi indiány, francouzské kolonizátory a lovce bizonů – nádherná kanadská příroda nikdy nezklame. Sice trošku pochybuju, že to u Komančů takhle fungovalo (ale já mezi nimi nikdy nebyl, takže nemůžu soudit), ale to je vedlejší. Tady šlo hlavně o Predátora a jeho lovecký apetit. Nejprve musíme překousnout pár soubojů s digitálními zvířaty (ty bohužel moc dobře udělané nebyli), abychom se následně přenesli k masakrování lidí. A to už šla kvalita filmu nahoru. Gore tu bylo dost, stejně tak krve, useknutých končetin – hlav, jo to jsem si opravdu liboval a vrněl blahem. K vytvoření potřebné atmosféry pomáhal i solidní hudební doprovod a slušná porce brutality. Když k tomu připočítám i pohlednou představitelku hlavní hrdinky, měl bych být sakra spokojený. Jenomže samotný závěr na mě zas až tak úžasný dojem neudělal. Přišlo mi to zbrklé, Predátor se choval jako blbec a mladá indiánka najednou rovněž dostala téměř nadlidské schopnosti, hlavně se až neskutečně rychle naučila porozumět cizím technologiím, které dosud neznala. Ale srát na to. Líbilo se mi i několik odkazů na předešlé filmy (hlášky z jedničky, zbraň ze dvojky). Jako celek to rozhodně bylo lepší než Predators či Evoluce, ale k prvním dvěma dílům se to nepřiblížilo. Přestože to mnoho lidí tvrdí. Já zůstávám při zemi. Určitě jde o lehce nadprůměrnou záležitost, která nám nabídne několik povedených scén i tvůrčích myšlenek, ale má to i své zápory. 60%.

Alien Predator (2018)
Původně jsem měl v plánu, si dneska pustit nejnovějšího Predátora (Kořist), ale během hledání v přeplněném disku, jsem náhodou narazil na tento kousek. Hned jak jsem zjistil, že jej má na svědomí společnost Asylum ve spolupráci se Syfy, mi bylo jasné, že tady o nic světoborného nepůjde. Ba naopak. A opět jsem se nemýlil. S Predátorem či Vetřelcem to nemá skoro nic společného, snad jen to, že se skupina vojáků vydává na záchranou misi do „džungle“ – no tady to byl spíše les. Děj samotný moc kvalitní podívané nenabídne, stejně tak originální zápletku nebo dech beroucí speciální efekty. To je všem asi jasné. Místo toho jde o přehlídku chabých hereckých výkonů, nudných dialogů, špatných efektů a téměř nulové atmosféry. Lidi v hadrách z army shopu a s chrániči co se používají při jízdě na kolečkových bruslích či skateboardu, pobíhající sem a tam, světelné (laserové) střely, trocha toho spáleného masa a rádoby mimozemské stvoření v černém brnění. Inu další podprůměrná céčková podívaná. Postavy se chovají debilně, následuje jedna hloupost za druhou, že u toho bude divák jen kroutit nevěřícně hlavou, nad čímže zase ztrácí svůj drahocenný čas. Tyhle ty levné mockbustery vznikají jen z důvodu toho, že se blíží premiéry očekávaných titulů a tak se jejich tvůrci snaží parazitovat na známých názvech a vydělat nějaký ten dolar pro sebe. Ona se vždycky najde nějaká ta duše, která si jejich filmy koupí – nebo jde prostě jen o příznivce levných céček.

Kung Fu zabiják (2014)
Velmi solidní Kung Fu filmeček, kterému jsem i já chtěl vlepit čtyřhvězdičkové ohodnocení, nebýt těch několika nepovedených (až směšných) digitálních efektů ke konci filmu (srážka člunů atd…). Bojové choreografie byly pastva pro oči, opravdu hodně jsem si akční scény (bitky) užíval, herecké výkony obou hlavních hrdinů super – zjizvený záporák si rovněž získal mé sympatie, příběh sic ne zrovna nejoriginálnější, ale určitě zajímavý. Souhlasím, že jde o nadprůměrnou záležitost, ale ten závěr to trochu pokazil. 60%