Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Krátkometrážní
  • Horor
  • Akční
  • Krimi
  • Komedie

Recenze (8 569)

plakát

Castle na zabití - Poslední akční hrdina (2014) (epizoda) 

Tady se viditelně tvůrce inspiroval Expendables, akorát mu tu chyběla banda okolo Stalloneho, Stathama a dalších. Místo toho se na place objevila partička céčkových akčních hrdinů, z nichž jeden byl uškrcen, a ti druzí chtěli zavzpomínat na staré časy. Pár vtipných situací by se tu našlo, ale finální rozzuzlení bylo tak debilní (no vlastně i tak trochu ze života, když se to tak vezme) – nicméně Kate v kostýmu archeoložky s bičíkem v ruce – jo tak to bych se klidně podíval. Takhle jen hodně průměrná epizoda.

plakát

Requiem (2021) odpad!

Tak to byla dobrá sračka. Britové se už úplně posrali a stejně jako Američani rádi přepisují své dějiny a zobrazují historické osobnosti úplně jinak, než tomu skutečně bylo. Jen aby se zalíbili dnešnímu zvrácenému trendu. Když už můžou mít ve filmech a seriálech černou královnu, černé rytíře kulatého stolu, teplé prince tak proč ne lesbičky v době pálení čarodějnic. Rád bych pochválil alespoň jednu věc na tomto snímku, ale i ty herecké výkony za moc nestáli. Jedno upálení v závěru už to moc nezachránilo. A jde se blejt velebnosti…

plakát

Le Cauchemar (1896) 

Možná pro někoho prostoduché pro jiné stará kravina s předpotopními triky, ale ani jedno není pravda. Nebýt takových průkopníků jako Georges Méliès a jiní, kdoví jak by to celé dopadlo. Tomuto se prosím říká umění – ať už je staré kdovíjak dlouho…Tehdy totiž neexistovali triky a možnosti jako dnes – to by si měli někteří uvědomit…Já ty jeho groteskní jednohubky miluju.

plakát

Mlíko (2018) 

Ještě že mléko piju jen opravdu minimálně…Santiago Menghini si získal mou pozornost před pár dny celovečerním filmem „Nikdo nevyvázne živý“ a tak když už se ke mně dostalo i něco z jeho krátkometrážní tvorby, nepohrdl jsem. Ani tentokrát nejsem zrovna dvakrát ohromený, ale i zde odvedl alespoň průměrnou práci. Toho malého mi bylo ve finále až líto. V závěru to mělo i vcelku dobrou atmosféru. Opravdu neškodná jednohubka a průměrné tři hvězdy…

plakát

Nikdo nevyvázne živý (2021) 

Další z filmů, jenž vzal pod patronát Netflix, aby uspokojit poptávku a potřeby svých předplatitelů.  Do jaké míry se mu to povedlo, však nehodlám moc spekulovat, protože průměrné ohodnocení napříč filmovými databázemi mluví dost samo za sebe. To samé platí i pro kombinaci – natočeno v Rumunsku, členové filmového štábu z Velké Británie, děj se točí okolo imigrantů v Americe a stejně tak i okolo aztéckého božstva a mytologie. V knižní předloze to možná vypadalo dobře, nu v té filmové už to žádný velký zázrak nebyl.      A to nejsem žádným velkým znalcem bohyně Ītzpāpalōtl. Jen letmo jsem si o ní přečetl ze zvědavosti pár řádků na internetu – takže alespoň trochu chápu tu spojitost s motýli a obětním rituálem. I když si nejsem moc jistý, proč jí tady ztvárnili jako slizké ženské přirození. Ale tak to nechám na posouzení jiným. Přitom zpočátku to vypadalo na docela zajímavou podívanou s prvky duchařiny a dvojicí slizkých majitelů penzionu. Místy to mělo i vcelku zajímavou atmosféru a i když porce násilí nebyla bůhvíjak velká, na nějakou tu brutalitu taky dojde. Dokonce jsem zaregistroval i pár pokusů o nějakou tu lekačku.    Bohužel je tu i hromada nudných pasáží, zbytečných natahování děje a samotný závěr mě taky zrovna dvakrát neokouzlil – to ale neznamená, že by byl vyloženě špatný. Alespoň se v něm řádně přitvrdilo. Představitelka hlavní ženské role byla jakžtakž pohledná, takže to jim přičítám k dobru, ale narovinu říkám, že se z tohoto námětu dalo vymáčknout rozhodně daleko více. V podobné díře bych se však zřejmě neubytoval ani na jednu noc, i kdyby to bylo skoro zadarmo. Pokud by snad někdy někdo uvažoval o nějakém pokračování, dal bych přednost natočení událostí, před tímto filmem. Docela by mě zajímala historie oné aztécké bedny, nenažrané bohyně a obětech za časů rodičů těch dvou magorů.

plakát

Stín samoty (2021) 

Distribuce Netflixu tentokrát do své filmové flotily přibrala i toto španělské psychologické drama, které je lehce říznuté i trochou toho mysteriózního hororu. Opravdu ale jen nepatrnou kapkou, to je potřeba říci hned na úvod. Rádoby historické kousky mi rozhodně nevadí, mají-li hlavu a patu a dokáží nabídnout zajímavou zápletku. Bohužel tady to originalitou zrovna nehýřilo, stejně jako množství opravdu zajímavých pasáží tu bylo obsaženo ve velmi slabé dávce. Nemůžu však říci, že by šlo o vyloženou katastrofu, protože i zde jsem našel několik dobrých momentů a scén, které stojí za pozornost.    Dobrý film se dá natočit i s minimem herců a malým rozpočtem -   o tom jsem se přesvědčil již několikrát, ovšem to by scénář musel být mnohem záživnější, propracovanější a když už má jít i o horor, tak i děsivější. Tady se ale docela dlouho řeší jen rodinné drama naší rodinky, kdy každý z rodičů má jinou představu o výchově dítěte a následný odjezd otce konečně rozproudí alespoň trochu tamní atmosféru. Divák si není jistý, jestli z toho matce jen hráblo, nebo skutečně farmičku začne obléhat nějaká zlá bytost. Pracuje se zde především jen s náznaky – což mi vůbec nevadilo, ale v závěru mi už to neustálé bouchání dveřmi, přítmí a řvaní lezlo trochu na nervy.    Bubák se tu ukáže až v posledních patnácti minutách a to jen na krátký okamžik – jak se ukázalo tak to bylo jen a jen dobře. Navíc mi kupodivu ten malý spratek nebyl ani vyloženě protivný. Mou pozornost si však po celou dobu držela pro sebe především pohledná Inma Cuesta – taky bych se s ní rád vykoupal v kádi. Ta svým výkonem zcela převyšovala ostatní na place. Bohužel jako celek to nefungovalo tak, jak bych si já a asi i sami tvůrci přáli. Pár světlých okamžiků by se tu našlo, ale znám mnohem lepší španělské filmy a dokonce i horory na podobné téma. Lepší podprůměr a nic víc.

plakát

Mimo dosah (2021) 

Film z distribuce Netflixu – byl prvním varováním, nicméně ne všechno, co se pod jejich hlavičkou objevilo, bylo (je) špatné. Jenomže tento kousek je tak zvláštní, že ve mně zanechal opravdu rozporuplné pocity a hlavně obrovskou hromadu otazníků. Označení „znepokojující/depresivní“ je zde vážně zcela na místě. Knižní předlohu jsem nečetl a ani to nehodlám nikdy uskutečnit, takže nemohu porovnávat. Nicméně nemohu tvrdit, že by šlo vyloženě o špatný film – jen si nejsem moc jistý, jestli jsem ho úplně pochopil.    Nešlo si nevšimnout ekologické agitky na pozadí – jo pesticidy jsou svinstvo, to nepopírám. Stejně tak jsem si dlouho nebyl jistý, jestli se v tom neskrývala nějaká forma posedlosti z tamní vody a pořád jsem čekal, co se z toho nakonec vyklube. No vyklubal se z toho takový mišmaš, který mnozí jen těžko stráví. Dokonce to mělo zpočátku i hodně znepokojující atmosféru (vedlejší linka s koněm, záchrana a proměna chlapce dle slov jeho matky). Jenže jak čas plynul, začal mě samotný děj trochu nudit, některé věci mi nedávaly moc smysl – nezachránily to ani celkem pohledné baby v plavkách (nebo i bez nich). V závěru přichází i jistá forma mysteriózna a prazvláštní závěr.    Jako přiznám se, zůstala mi taková divná pachuť v ústech, a když naskočily závěrečné titulky tak mi nezbylo nic jiného, než si říct „WTF?“.  Ženským tvůrkyním nelze upřít jistá originalita a podivnost, ale na můj vkus to celé bylo podivné až moc.  Tento kousek určitě nikomu ve svém okolí doporučovat nebudu, to ale neznamená, že by to byla vyložená katastrofa. 40%

plakát

Cesta bojovníka (2007) 

Tak Vikingové to nejsou ani omylem, co si (ne)budeme nalhávat, ale klidně z toho mohla být vcelku slušná podívaná. Násilí, brutality, mordů, pastí tu bylo požehnaně, sekalo se kde co (hlavy, ruky), vydloubli oči, upalovalo se zaživa – jenže ten kdo měl na starosti kameru a střih – ten by zasloužil nakopat do koulí a zmrskat do bezvědomí. Tak špatně odvedenou práci jsem už dlouho neviděl a ovlivnilo to kvalitu celého filmu – a to myslím, že jsem měl k dispozici vcelku slušnou verzi - žádný xvid a podobné sračky… Karl Urban se snažil, co mohl a co mu scénář dovolil, Moon Bloodgood je pěkná ženská, Vikingové vypadali pěkně drsně, ale neschopnost tvůrců z toho udělala film na hranici průměru a podprůměru. Bohužel.

plakát

Cesta bojovníka (2009) 

Namlsán spoluprací Garetha Evanse, Iko Uwaise, Yayana Ruhiana či třeba Alexe Abbada ze dvou Zátahů (Serbuan Maut) jsem se chtěl podívat na jejich společné začátky. Bohužel tohle se jim moc nepovedlo. Nejen že to nebyla moc originální podívaná, ale ani samotný příběh mě moc nebavil. Akční pasáže (bitky) ještě jakžtakž ušly (ale bylo vidět, že v pozdějších filmech na tom pořádně zamakali), ale jinak obyčejný průměr, který už znovu vidět nepotřebuji. Sisca Jessica je pěkná baba, škoda že nedostala více prostoru.

plakát

La Vida Loca (2008) 

Ač velmi rád cestuji, tak Salvador s největší pravděpodobností rád vynechám. Tahle Středoamerická země toho sice nemá moc co nabídnout, ale i těch pár zajímavých míst nestojí za váš život. Vraždy, násilí, vysoká kriminalita, chudoba – to je tam v takové míře, že vás to od návštěvy odradí už dopředu. Tento dokument ukazuje život v chudinských čtvrtích, kde jsou války gangů a boj o holé přežití na každodenním pořádku. Policie, armáda a hlavně zdravotníci a pohřební služba mají plné ruce práce. Režisér nám chtěl ukázat, že všechno má dvě tváře, ale sám za to zaplatil životem. Spousta aktérů před kamerou během natáčení zemře, nebo sami někoho zabijí. Do vězení jdou i matky malých dětí, které zase pro změnu kradou, když zrovna nepečou v místní pekárně, nebo nekojí děcka před kamerou. Většina z nich potetovaných po celém těle (hlavně na tom ksichtu se mi to vůbec nelíbilo), k násilí jsou všichni vedení již od malých děcek, inu nepěkný dokument z reálného prostředí s reálnými lidmi…