Meteora

Ponořte se na dno oceánu, nechte se vynést na oběžnou dráhu, postavte kolem sebe ledové hradby a nebo se uzavřete do kruhu ohně. Dřív nebo později pocítíte, že zde Boha nenajdete. Jak bláhové se schovávat před životem na vrcholu skály, kde na vás vidí z každého koutu svého království. Opravdu hledáte Boha? Tak sestupte na zem a žijte..to život je ten Bůh kterého hledáte...proč je to stále tak těžké pochopit? (08.04.2013)

Sex mezi mnichem a jeptiškou je správný a jistě Bohem požehnaný, áno, děti? Navzdory všemu, co pravoslaví učí, navzdory dvěma tisícům let jiného názoru, bo teď je nová doba, jako okopírovaná z rozkladu říše Římské, kdy se dá okecat jakákoliv špatnost. Stačí to hezky nasvítit, vybrat hezké, artové a dlouhé záběry, dát meditativní hudbu, sem tam záběr na kellu nebo ikony či přírodu, a po duchovnu pražící diváctvo, které tvrdí opak, jakože duchovno nehledá, bude nadšeno. Ten film absolutně nic nechápe z pravoslaví, z mystiky, duchovního života, jen razí pořád tu fyzickou lásku, aniž by cokoliv, o čem vypráví, chápal, a Meteoru, kláštery a ikony si bere jen jako rukojmí své zvrácené postmoderní a liberálně demokratické myšlenky. Fuj, řekl by Nero Wolfe. (11.11.2022)

Kedysi ma zaujal historický príbeh o srbskej kráľovnej, ktorá sa ako jediná žena dostala do gréckeho mníšskeho štátu Athos. Poslal ju tam jej muž, aby ju ochránil pred morovou epidémiou. Jej noha sa však nikdy nedotkla zeme, pretože ju stále prenášali na nosidlách. To len tak od veci, aspoň niečo zaujímavé, keď už nie je zaujímavý tento film. Meteora je krásne miesto, ale toto pôsobí dojmom, akoby sa to tam vlastne ani nenatáčalo. Záujem o statické a rozvláčne filmy ma akosi už začína opúšťať. Hrdinovia iba nahlas hovoria to, čo postavy Terrenca Malicka vyjadrujú šeptom. Čas je vzácny, treba si ho vážiť. (19.10.2017)

Pod spalujícím sluncem a se spoustou skupinek turistů na dohled, se kláštery na vrcholcích slepencových skal jeví jako bez života. Občas ale i tam dojde k něčemu, čemu se říká příběh. Mladý Spiros Stathoulopoulos nám ukazuje jeden z mála možných. Nepodává nám to příliš vlídně, mnoho vlídného se tam za téměř tisíc let sotva co stalo. Nicméně mám pocit, že to tam dnes může chodit bez turistů nějak tak, jak to režisér zobrazil; s pastýři koz, asketou, flétnistou a mniškou putující prostorem. Přesto, že sem dosud nedorazil vynález kadkostroje, ďábel už tu má svoje nástrahy dokonale propracované (viz animovaná část). Na rozdíl od mnohých si myslím, že film svoji atmosféru měl, ta turistická je falešná. (24.04.2023)

Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám... jenže - touha je zázrak, kámo, zázrak..., a tak zmítán mezi asketickým poetičnem a živočišným naturalismem, opět se člověk musí zaobírat myšlenkou, proč dal Bůh lidem instinkty a pravidla stanovil obráceně... Ale i tak máme pořád na výběr, tabu je jen zoufalství... Artový kousek zahalený do oparu melancholie, kde zvuky jsou živé, skutečnost snová a myšlenky animované. (12.07.2014)