Cut
Strih
Režie:
Amir NaderiKamera:
Keidži HašimotoHrají:
Hidetoši Nišidžima, Takako Tokiwa, Takaši Sasano, Šun Sugata, Denden, Takudži Suzuki, Ikudži Nakamura, Rjósuke Takei, Satoši NikaidóObsahy(1)
V Japonsku, zemi, jejíž legendární filmová tvorba Naderiho zásadně ovlivnila, se rozhodl íránský tvůrce usazený v New Yorku natočit svůj nový snímek. Příběh mladého filmaře a milovníka klasické kinematografie Šudžiho, na kterého dotírá mafie požadující zaplacení dluhu jeho zavražděného bratra, umístil na terasu mladíkova bytu, sloužící jako filmový klub, a do baru, kde se scházejí členové jakuzy. Nevábně vyhlížející podnik se stává dějištěm bizarního spektáklu, který je Šudžiho jakýmsi dalším „režijním počinem.“ Sveřepý milovník filmu ze sebe totiž nechá udělat boxovací pytel coby kratochvíli agresivních gangsterů a zároveň způsob splacení dluhu. Svůj rozhořčený výkřik na obranu uměleckého filmu Naderi koncipuje jako metaforický pamflet o příkoří, kterými si v dnešní době musí projít filmař, pokud se rozhodne nekompromisně zachovat věrnost vlastní vizi. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (13)
Dost šokující a v podstatě jednoduchý snímek, u kterého zcela chápu rozporuplné reakce u publika. Hlavní hrdina, afektovaný milovník klasického filmu, jehož prostřednictvím se režisér Amir Naderi snaží vyjádřit svůj názor na stav současné světové kinematografie, dostává jednu ránu za druhou od mafiánských goril a tímto způsobem se snaží splatit dluh po svém bratrovi. Buďto nejsem až takový pesimista, filmový labužník anebo tolik nechodím s popkornem do multiplexů, ale zas tak černě bych to neviděl - že by se za posledních dvacet let nenatočilo nic, co by stálo za to vidět, mi připadá jako hodně silné a ukvapené tvrzení. Tvůrce je sice fanatik, nicméně výsledný film za to stojí - atmosféra, japonština, schopnost vtáhnout diváka, syrovost a divná chuť po krvi, kterou nechá na patře. Nezafunguje na každého, to je mi jasné. Na mě ale ano. ()
Ač natočený íránským klasikem, Amirem Naderim, působí film "čistě japonsky" (jako kdyby na režisérské židli seděl Sono nebo Kitano). Velice zajímavý příběh mladého neúspěšného režiséra a cinefila, který si nechává rozbíjet ústa za peníze, aby splatil dluh jakuze (jedna rána za 5000 jenů, no, nekupte to). A taky film, kde je sebedestruktivní chování povýšené na umělecký manifest. Pocta velkým režisérům minulosti, film pro milovníky klasik. ()
Hlavní hrdina i režisér tvrdí, že film má spojovat zábavu a umění, podle mě Cut nesplňuje ani jedno. Film jehož dění se dá shrnout jako dvě hodiny záběrů na mlácení hlavního hrdiny, má hlubší myšlenku, která vyplyne až z posledních slov filmu. Chápu, co chtěl autor říct, a chápu i jeho názor, ale formu jakou zvolil...?! ()
Art-Film 2012 Dá sa povedať že film je natočený klasickým kitanovským štýlom, dlhé zábery, rozbieha sa veľmi pomaličky, ale ako vždy koniec stojí zato! Naviac film riešil práve veľmi aktuálny problém, dnes sa už netočia filmy pre umenie ale pre peniaze! Vďaka tomuto námetu som sa dokázal stotožniť s hlavným hrdinom a určite kvôli tomu hodnotím ako hodnotím... Je to síce dráma ale viac rán ste určite nemohli vidieť ani v iných akčných fimoch ;) ()
Je to zvláštní pocit (a velmi nepříjemný), když vám před promítáním představí režiséra filmu (podle všeho mezinárodně uznávaného íránského tvůrce), a vy pak trpíte (snad téměř stejně jako podivný hlavní představitel) celých 133 minut v sále, který opouští jeden odevzdaný divák za druhým. A když to pak opravdu vydržíte a zvednete se ze sedadla, zjistíte, že režisér celou dobu seděl přímo u vchodu, kterým prošly v průběhu filmu snad desítky diváků. 47. MFF KV. 2/10 ()
Reklama