Obsahy(1)
Poslední film výrazné postavy autorského španělského filmu Jaimeho Rosalese je založený na přístupu, kdy herci neznají dopředu scénář a nemají k dispozici žádné dialogy. To málo, co bylo dopředu napsané, se ani nesměli naučit nazpaměť. Jejich výkony spočívaly v improvizaci ve chvíli natáčení a scény byly vždy snímány pouze jednou. Děj pak lze shrnout do několika lakonických vět: Oriol a Yolanda žijí v Paříži se svými dvěma dcerami. On je architekt, ona je učitelka. Během prázdnin v Delta del Ebro změní nehoda jejich životy. (La Película)
(více)Recenze (4)
Hrají neprofesionální herci, kteří jsou ve filmu úžasně pravdiví. Film vypráví o tom, jak manželé, on je architekt, ona učitelka) prožívají následky nebody, při níž zemřela jedna z jejich dcer, ta starší. Tichá meditace a brutální mlčení. Film, který nejen že mluví o smrti, ale je také transcendencí bolesti o životě po smrti, o šedosti v duši či spiritualitě téměř religiózní.(recenze Abus de ciné,Flickering wall,Videodromo na IMDb).(70%) ()
Zdaleka nejlepší a nejzajímavější film letošní La Películy. Jaime Rosales sice zvolil zcela jiný přístup než u jeho předchozícho snímku Kulkou do hlavy, ovšem i zde záměrně buduje distanci mezi divákem a filmem, díky níž vystupují nečekané kvality. To, co se zde ukazuje, je intimita filmového média - jeho obrazové i vyprávěcí složky. Postavy jsou uzavřeny ve svém světě, z něhož není úniku; je to ovšem svět, jenž stvořil demiurg-umělec. Jím oživení hrdinové, jež tak připomínají siluety úvodní a závěrečné malby, mohou jednou nehodou o všechno přijít, ovšem stejně tak jedním demiurgovým zásahem opět získat zpět. Více viz Indiefilm. ()
[10. Cinematik 2015] Stret všedného človeka s duchovnom. Pohyby kamery ako ťahy štetcom po plátne. Nový Andrey Rublyov. 100% ()