Recenze (301)
Barbie (2023)
Buď je to jen komedie o hračkách – pak to má chabý (vč. vydřeně vtipný) scénář, který nedostatek invence skrývá za komodifikované odlesky seriózních společenských témat (až na úvodní scénu); nebo je to společenská alegorie – pak to nestojí za nic, protože je to jen komedie o hračkách (kdyby to bylo o lidech, byla by to urážka mužů i žen). Cokoli "mezi tím" vede ke stejnému závěru. Je trochu škoda že feminismus upadá tímhle způsobem. Věřím, že GG má na víc.
Jízda smrti (2023)
Snímek nese dvě důležitá poselství: (1) V italských autech jezdí pouze bezskrupulózní zločinci a (2) pokud vás manželka požádá, abyste alespoň jednou vzali místo ní děti do školy, neustupujte jí za žádnou cenu, je-li vám život vašich potomků milý.
Studená válka (2018)
Pawlikowski natočil inverzní film k Amour fou – zatímco J. Hausner romantický ideál absolutní lásky dosažitelné jen skrze společnou smrt milenců dekonstruuje, Pawlikowski ji přesouvá do moderních noirových kulis, v nichž jej neironicky stvrzuje. Naivismus Studené války tak může fungovat jen za cenu žánrového potlačení psychologie.
Rod, zvíře (2020)
Ve scénách vražd hodně teatrálně divadelní, v interakcích postav ovšem převažuje spíš realismus, což zp. zvláštní rozpor a nejsem si jist, nakolik funkční/koncepčně zvládnutý.
Žena na střeše (2022)
Geniální. Možná trochu akademický přístup k tématu, ale ve své působivosti, promyšlenosti a smyslu pro detail nemá chybu – jak scénáristicky, tak herecky.
Hranice lásky (2022)
Kdyby tohle natočil Hřebejk s Jarchovským, tak bych to chápal jako nevyhnutelnou boomerovskou moralitu, která se snaží opatrně nakoukávat za plentu své vlastní konfortní zóny. Jelikož se Wiński tváří hrozně fresh, je to celé o to horší; Hranice lásky jsou po všech stránkách bohužel naprosto debilní.
Hadí plyn (2023)
Dobrý adaptační nápad - v detailech funkční, bohužel nedotažený. První polovina velmi promyšlená a dobrá, druhá o dost slabší - jakoby Jařab improvizoval v rámci toho, co si za málo peněz může dovolit - ve stylu: vyjeďme do divočiny a nějak už toho Conrada zkoulíme. Motiv s identitou bratrů ve společném šílenství a násilnické představy hrdiny působí spíš směšně (nemyslím si, že to téhle míry záměrně směšně). Škoda; Jařab má na víc.
Jeho dívka Pátek (1940)
Snaživě vtipná screwball comedy, kde Walter Burns reprezentuje dobový americký ideál (rozhodně ne v takové míře podvratnosti, jak si nejspíš tvlůrci mysleli): sebestředný a vulgární psychopat, který s lidmi jedná prasácky a bezskrupulózně, tudíž dostane vždy to, co chce. Slabota je to zejména proto, že nemá soupeře - Hildin nápadník (Bruce Baldwin) je idiot, tudíž je easy jej zesměšnit a ukázat převahu; nikdo od začátku netuší, proč si jej chce Hilda vzít - ani divák to netuší, ani Hilda, ani Bruce samotný si tím není jistý. Scénář tudíž neobsahuje žádný konflikt, pouze potvrzuje urč. klišé o tom, kde přirozeně leží sympatie (hrdinky i diváků), tudíž se jedná o kýč.
Nikdy nejsme sami (2016)
Malý Quinquin. Bohužel slabší než Dumont.
Černé zrcadlo - Série 6 (2023) (série)
Joan Is Awful (4*); Loch Henry (4*); Beyond the Sea (2*); Mazey Day (3*); Demon 79 (4*)