Buena Vista Social Club

To je snad nejkrásnější dokument natočený o lidech. Skvělá atmosféra staré Havany i koncertů. Chan chan je jedna z mých nejoblíbenějších skladeb vůbec, slyšela jsem ji už dávno před shlédnutím filmu od někoho jiného v elektroničtější podobě, to byli týpci tak z generace Rolling Stones. Teď mě napadá, že ti už taky pomalu spějí do věku seňorů a seňoras ze BVSC, tak doufám, že o Jaggerovi&spol k osmdesátinám někdo natočí něco tak pěkného a taky doufám, že se toho dožiju. Jinak mi zatrnulo, když byli pánové na výletě v New Yorku, stáli buď na dvojčatech nebo na ně koukali a jeden říkal, tuším pan Ferrer, že to letadlo, co proletělo kolem, vypadalo, jako by do toho mrakodrapu mělo narazit nebo tak nějak, už si to nepamatuji tak přesně. (08.03.2010)

Když to na začátku dokumentu skupina Buena Vista Social Club rozjede na koncertě v Amsterdamě a Compay Segundo začne skladbu Chan Chan, nevěřili by jste mu ani šedesátku. A tomuto pánovi bylo přitom 91. A pokud si nádhernou úvodní skladbou kubánskou hudbu alespoň trochu zalíbíte, nemůžete se následně nudit. Všichni členové jsou neuvěřitelně čilí a charismatičtí, temperament z nich přímo čiší a jejich chuť do života je nekonečná. Tradiční kubánský doutník v zubech a kytaru v ruce je možno vidět nesčetněkrát. Koncert v podání těchto vynikajících hudebníků musí být nádherný zážitek a mrzí mě, že už nemám šanci to nikdy zažít. Nejvíc mě fascinoval Rubén González, v té době 79-letý, který předváděl na piano něco, na co nikdy nezapomenu. Bohužel v prosinci roku 2003 zemřel, nechť je mu země lehká. Při závěru dokumentu a zároveň koncertu ve slavné a zaplněné Carnegie Hall, při jednotlivém představování všech členů kapely (a symbolicky znovu při písničce Chan Chan), mě upřímně hřálo u srdce. Co se týče samotné kvality Wendersova dokumentu, hodnotil bych ho pouze průměrně, ale vybral si téma, které mě chytlo, zajímalo, po celou dobu ani chvilku nenudilo a takový dokument si představuju jako ideální, proto nemůžu jinak než 5*. (20.12.2004)

magický film. Nepateticky romantické zachytenie Kuby bez politizovania (politické narážky len dotvárajú tamojší kolorit, nie sú objektom komplexnejšieho pitvania) a s dôrazom na krásu obsiahnutú v civilnej každodennosti. Okrem dominantnej hudby, predstavujúcej tamojší najuniverzálnejší neúradný jazyk, vytvára silnú atmosféru filmu na rôzne podnety veľmi senzibilná, s kubánskym prostredím absolútne zžitá, udomácnená kamera, pracujúca ako objímka napĺňajúca sa až po okraj tamojším svetom, ktorý divákovi sprostredkúva v obrazoch evokujúcich atmosféru diel Matissa a Gaughina. (24.04.2014)

Tento typ hudby je mi tak nesmierne vzdialený, že som mu ani pod nátlakom všetkých známych, ktorí boli z neho kedysi bezhranične nadšení, nedokázal podľahnúť. Skôr ma chytal spánok. A to ho natočil ešte intelektuál a občasný pseudointelektuál Wim Wenders, ktorého diela idú stále mimo mňa. Nemohol by si u mňa šplhnúť radšej nejakým rockovým dokumentom? (16.09.2012)

Ja musím dať za 5. Aj keď dokument ako taký by si zaslúžil 4, tú 5. dostane Ry Cooder za to, že vďaka nemu svet neprišiel o takúto neuveriteľné skvelú hudbu, z ktorej mám zimomriavky ............ a samozrejme hudobníci, z ktorých veľa , teraz v roku 2009, už nie je medzi nami................Je jednoducho neuveriteľné, že príde nejaký američan na kubu, pozbiera nejakých zabudnutých dedkov - hudobníkov, ktorý leštia topánky, predávajú žreby a chlastajú, dá im do ruky nástroje a oni vybalia takúto hudobnú bombu.............. Zároveň je smutné, že museli na to čakať tak dlho.............. (12.01.2009)