Baadshah

Od dob bengálského hladomoru v roce 1943 nepostihla Indii větší pohroma, než je Baadshah. Film, vedle něhož se sledování desetihodinové smyčky s Alzákem rozdávajícím sto tabletů týdně jeví jako příjemná a rychle ubíhající zábava. Samozřejmě, v přebujelé indické produkci najdeme tuny bizarních filmových odpadů, jenomže na většině z nich se podepsal zejména zrod v notně partyzánský podmínkách. Baadshah je oproti tomu technicky solidní a evidentně drahý blockbuster, jenž je neskonale iritující především vypravěčským a režijním neumětelstvím. Smrtící směs z něj pak dělá zejména přimíchání snahy být v každém okamžiku (a za každou cenu) cool - což se projevuje například tak, že sebetriviálnější dialog je nasnímaný prostřednictvím neustále se opakujících "dramatických" nájezdů na tváře postav. Akční sekvence naznačují, že tvůrci přece jen příčetnost neztratili úplně, ale za to nelidské utrpení, které Baadshah přináší, rozhodně nestojí. (28.06.2014)