Grzeli nateli dgeebi
Die langen hellen Tage
Eka et Natia, Chronique d'une jeunesse georgienne
V rozpuku
In Bloom
In Bloom
Scénář:
Nana EkvtimishviliKamera:
Oleg MutuHrají:
Lika Babluani, Mariam Bokeria, Zurab Gogaladze, Data Zakareishvili, Tamar Bukhnikashvili, Temiko Chichinadze, Ani Mrelashvili, Nino SoseliaVOD (1)
Obsahy(1)
Snímek se odehrává na začátku devadesátých let v Tbilisi, hlavním městě Gruzie, která je po pádu Sovětského svazu konečně svobodná. Země však trpí násilím, Abcházii na pobřeží Černého moře zmítá válka a vrtkavá spravedlnost rozděluje společnost. Pro Eku a Natiu, dvě čtrnáctileté nerozlučné kamarádky, právě začíná život – v ulicích, ve škole, s kamarády. Jejich životy jdou dál, ačkoli už se setkaly s mužskou dominancí, předčasnými vdavky i rozčarováním z lásky. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (14)
Nepríjemne realistické, charakteristicky dokumentačné vyobrazenie následkov a vyrovnávania sa so skutočnosťou v povojnovom Gruzínsku ako sociálny portrét dvoch mladých dievčat. Prvotný záber na frontu na výdaj pečiva a scéna svadby sú kontrastom medzi materialistickým "každý sám za seba" a sklonom k združovaniu sa (mimo iného aj detské pouličné "gangy"). Zaujímavá je kamera a herecké výkony ústrednej dvojice. Raz stačí. 75% ()
Dusivá atmosféra národního i kulturního úpadku ovlivňující většinu společnosti a v ní rozpuk mládí v několika podobách. Nedobrovolný sňatek a následné nelehké soužití se mění v pocit nutné svobody a morální čistoty. Silná dávka velmi slušně zrežírovaného dramatu s kouskem národního folklóru (Eka a její svatební tanec je výborná záležitost) z filmově neznámých končin. ()
"V rozpuku" (hezčí původní název zní "Dlouhé jasné dny" či tak nějak) nesporně obstojí jakožto chmurná podobizna země rozvrácené válkou a bídou a svědectví o tamní nerovnosti pohlaví ; jako příběh o dospívání a přátelství má své slabiny. Manželsko-režisérská dvojice oslnivého vzhledu Ekvtimišvili a Gross líčí Tbilisi roku 1992 přesvědčivě, do převážně skličujících detailů. (Bohužel si přitom vypomáhá redukcí barev na padesát odstínů šedi s nádechy modré, zelené, pískové a růžové, kteroužto metodu pokládám za prostředek nadužíváním značně omšelý.) Nelze mít tvůrcům za zlé, že zahraničnímu divákovi nijak neusnadňují vhled do situace, ale ve vztahu k postavám si nemuseli udržovat podobný odstup - tím překvapivější, že film čerpá z dětských zážitků scénáristky/režisérky. Nejen děvčata, s nimiž strávíme víc než půldruhé hodiny, ale i dospělí okolo nich si své nitro úzkostlivě střeží. A pokud jde o dějové napětí, místo lidí ho nese na bedrech symbolicky zatížená pistole. P. S. 2024: Kéž by si tenhle vzkaz nezletilé Gruzínky vzali k srdci všichni chlapi světa! (I když nám, obyvatelům důchodkyně Evropy, jsou bližší jiná témata, třeba střežení dosažené životní úrovně a takřečené komfortní zóny jedince.) ()
Očekávání a zklamání - toť krátká charakteristika tohoto filmu. Režisérské duo rozvinulo striktně dokumentaristický scénář bez náležité propracovanosti a utnulo jej tak neobratně, že si divák z filmu neodnese jakýkoliv pocit rozuzlení. Dynamika zde téměř neexistuje a film vede příběhově odnikud nikam. Přesto je ale herecky a technicky dobře zvládnut a podává autentické svědectví o gruzijských poměrech. Za tento hořkosladký koktejl dávám 5/10 [KVIFF 2013] ()
Takhle mohl vypadat Mustang, kdyby chtely jeho autorky udelat dobry film. Tradice se srazi s vlastnimi predstavami o stesti nekolika lidi, ktere navic jdou casto proti sobe na pozadi vyhrocene doby kratce po rozpadu SSSR. Mistrne natocene, skvela kamera, vyborne vybrani herci. To vsechno dohromady vytvari zivy a uveritelny obraz. ()
Reklama