mchnk

Nádherné...neuvěřitelně jemné a drsné zároveň. Náhražka zajišťující uspokojení sexuální potřeb hledá své místo v tomto světě...asi tak jako my všichni, každý zřejmě potřebujeme čas od času vyfouknout a znovu nafouknout, abychom pochopili, v jakém úžasném světě žijeme. Pohlceni každodenním stereotypem a marností lidského snažení rezignujeme na vše morálně poctivé a naše snahy většinou končí na smetišti v pytli na odpadky, jako zde...ale stále je zde naděje a také zodpovědnost za své činy...naše životy. Klasicky lidský Kore'eda, jen toto jsem chtěl vlastně napsat...

Film, fungující jako smuteční řečník, jenž se snaží minulost nebožky i pozůstalého zrekapitulovat co nejjemnějším a nejcitlivějším způsobem, aby vyhovoval všem, tedy té mrtvé a jejímu synovi, naráží na překážku. Ti dva si toho mají stále co říct...možná víc než před tím. Hmatatelná realita se mění v imaginární a pokecat si lze prakticky s každým, kdo nám běhá v naší mysli. Vlastně jen další skandinávská klubovka, která je tak trochu o ničem, a zároveň o všem, co považujeme za nutné, zábavné a lidské. [Filmový klub Citadela]

"Mám pohřbít nenarozené, nebo ho nechat žít?" "Ty huso pitomá, tak chcípneš hlady i s tím parchantem..." Nenápadná inscenace, jež nabízí několik pohledů na život. Skvěle nasnímaná a zrežírovaná...lehce teatrální, nicméně plná skvělých dialogů, které stojí za slyšení...další skvělý kousek od režisérky Anny Procházkové.

Úžasné...strašná škoda, že film neskončil po devadesáti minutách a nezachoval si tak svou důstojnost...hollywoodský art servírovaný stylem McDrive...

Zdánlivě jednoduché téma a nastínění příběhu, který předurčuje převážně lechtivou legraci, obsahuje vulgarismy či povrchně cynický způsob, jak se na celou záležitost dívat, se úžasným způsobem změní v obraz naplnění osobní svobody, ve kterém se ovšem nezapomíná na ty nejbližší. Korzetem a samotným životem svázaná žena, započne revoltu vůči falešnému stereotypu. Vše skvěle zrežírováno a sehráno, Kiti Mánver skutečně úžasná...na hodinku a půl v kině bych chtěl být ženou. [Filmový klub Citadela]

Další sezení u Bergmana...nicotné a přitom tak silné a skutečné, že by mu člověk tu jeho šalbu i věřil...šalbu jménem život, přinášející naději a svůdnost...ty ženy...a hlavně porozumění, kam to všechno máme směřovat. Šalba, nic víc, to je to, co po nás Bergman chce, abychom vstřebali...kdo rozpozná jeho dvorního herce do deseti minut, nechť se mi ozve...jeden z nejlepších, nádherná podívaná...

"Nejsem mrtvý, dokud na mne nezapomenete..." Excelentním způsobem odvyprávěný film, v němž....umírá dětství a dospělost je jen kruté vězení. Postupné odhalování minulosti a zároveň pohled na přítomnost, je skutečně velmi skličující a tíživá záležitost, která nemusí diváka vůbec těšit...artová depréze par excellence... [Filmový klub Citadela]

Podivná, agitační, zpívánková podivnost, která ovšem nabízí neskutečně sexy Jitku Molavcovou... :)

Lehce teatrální...z dnešního pohledu, vnímání filmu, ale to lze očekávat. Ve finále vše vidím jako výborný velkofilm své doby. Válečné scény jsou srovnatelné s filmy o desítky let mladšími, děj se odehrává hned na dvou různých frontách napříč staletími a závěr skutečně skvěle graduje, jak obraz inkvizičního soudu, tak samotný nevyhnutelný konec svaté Panny orleánské, válečné vévodkyně francouzských vojsk. Natočeno nádherným, nezaměnitelným způsobem...

Nádherné filmové zjevení...dokumentárně hraný film o ďáblovi a jeho činnosti na tomto světě...planetě...v mysli lidské. Bývaly doby, ve kterých byl ďábel nepopiratelnou součástí lidských životů, byl tu, skoro v každém z nás, něco jako epidemie, bylo potřeba ho vymýtit...jak, to nám zde tvůrci názorně zobrazují pomocí dobových maleb a kreseb. Zprávy své doby plné bolesti, utrpení a smrti. Vše, o čem se v Kladivu na čarodějnice pouze mluví, zde máme názorně sehráno. Znepokojivě přesvědčivé bizarní výjevy v čele se stejně vyhlížejícím ďáblem, nahé, zotročené hříšnice, pekelné orgie hned vedle kotlů, do kterých jsou vhazovány...nelze to ani napsat...i když bych také uvítal větší hardcore, jak píše Ixbalanke, tito filmaři v mých očích zkrátka strčili dnešní filmově digitální dobu do kapsy již před více jak sto lety a zcela nekompromisně nám servírují důsledky ďábelské moci (propagandy) i na dnešní svět...