Země

Nějak se nemůžu zbavit dojmu, že to celé byl jenom velký vyumělkovaný pseudfilosofický kýč. Všechny postavy jsou víceméně šablonovité a až nechutně "dobré" a všechápající. A Angel ten tomu celému cirkusu kraluje svými "andělskými vizemi" a "komplikovaností"...Jediné, co je v tomto filmu opravdu krásné, je příroda/země. Medemovy postavičky jsou na ní jen vatovou stafáží nevalné kvality a významu...Celé to navíc zavání snahou o uměleckou poetičnost, která ale vyznívá naprázdno a záhy často končí v bahně přízemnosti a chtíče...Nejspíš asi nemám ty správné buňky pro režisérovy filmy - z Milenců ze severního pólu jsem měla podobné dojmy... (20.07.2011)

Dvě strany jedné mince. Dvě tváře člověka s nadměrnou obrazotvorností, jedna prý andělská, druhá pozemská. Ángel nás svými existenciálními úvahami o životě a smrti bezprostředně vtahuje do děje. Ovce zasažené bleskem, dialog s již mrtvým pastevcem a téma stínek a zemité chutě vína pozvolna stimuluje zvědavost a zájem. Až do doby, kdy se děj začíná komplikovat a materiálu je na jeden film příliš. Pro Medema je příznačná symbolika, jméno hlavního hrdiny je Ángel a první dívky, se kterou se u vinic setkává Angela. S ní by jeho jedna část, ta andělská, ráda zůstala a milovala ji, co na to ovšem pozemská část? Ta si vybírá Marii, ženu posedlou sexem, jakožto symbolem živočišnosti, ženu svůdnou, vonící rozkoší. Typický konflikt. Je snad tématika filmu inspirovaná Biblí a přenesená do pozemského života? Andělé, Marie, beránek, víno a vinice… Nevím, ale film ve mně evokuje velmi zvláštní a jedinečné pocity. (26.08.2010)

Tak už mám skoro hotovo. Teď mám na mysli všechny Medemovy filmy. Chybí už jen jeho poslední a ten nevím, jestli vůbec dám. Už i Pokoj v Římě jako by trošku pokulhával, tak nevím, uvidím. Jeho první filmy, ty jsou ale úplně jiné. Čiší z nich uvolněnost, originálnost, což je přesně případ Země. Už jsem tenhle film asi kdysi viděl a tak jsem si ho jen vychutnal znovu až do konce. Příběh, servírovaný způsobem, jakým to snad umí jen Julio a nikdo jiný. (22.01.2015)

První věc co mě při sledování snímku o Angelovi, tajemném muži s dvojí osobností napadla, že ty nádherné scenérie španělských vinic, jako by vypadly z obrazu některého z malířů impresionismu. A stejně tak jako impresionisté, upřednostňuje Julio Medem ( je to mé první setkání s tímto režisérem, ale rozhodně ne poslední ) pocity a prchavou krásu okamžiku před příběhem samotným. To jen posiluje velmi sugestivní atmosféru a nejednoznačnost hlavní postavy zas dodává filmu jistou tajemnost. Úžasnou záležitostí jsou pak erotické scény, jedny z nejlepších, co jsem kdy viděla. Jistě je tu i plno skryté symboliky, ale jelikož to není zrovna má parketa, o ní se rozepisovat nebudu. Já jsem spíš na ty pocity. (18.05.2013)

Velmi neobvyklý "medemovský" pohled na schizofrenii a musím říct, že neuvěřitelně osobitý a chytlavý. Má opravdu každý člověk svého "strážného" anděla, který určuje vaše životní kroky i když ne vždy, tak jak by jste si sami přáli?? Tudíž zajímavý pohled do duše člověka, ve které se perou "dvě já" ohledně budoucí lásky, sám Angel spíše tíhne k promiskuitní místní mladé krásce Mari(no kdo by netíhl:) a musím říct, že i v tomto filmu Medem potvrdil, že erotické scény prostě umí- nádhera) a jeho "druhé já" Anděl tíhne k za despotického, surového zmetka provdané Angele. Konec byl sice celkem celkem průhledný a při scéně v nemocnici jsem hned věděl s kterou z nich Angel nakonec zůstane..Anděl zůstal na vinici:). Prostě velmi zajímavě a citlivě natočený snímek s opět úchvatnou "medemovskou" kamerou, za mě 80%. (03.09.2009)