Un dios prohibido

„Jesús ya sabes, soy tu soldado siempre a tu lado presto a luchar, contigo siempre y hasta que muera una bandera y un ideal. Šel by tento tragický příběh sporu nevinnosti s nenávistí, vydestilovaný z reality Španělské občanské války, natočit lépe? Možná ano. Jenže zde hodnotím primárně fakt, že se v současném liberalizujícím se (rozuměj „rudnoucím“) Španělsku našel mladý režisér, který připomněl skutečnou tvář, dnes tolik oslavované republikánské strany. Film vypráví o jedné konkrétní hromadné vraždě, vraždě spáchané republikánskými silami na samém začátku občanské války. Milice Lidové fronty povraždili většinu duchovenstva z městečka Barbastro v Aragonsku, bavíce se předtím jejich fyzickým a psychickým týráním. Již z úvodních minut snímku je cítit napětí, Španělská společnost je v létě roku 1936 rozdělena, panuje nedůvěra a zášť. V této situaci přichází do Barbastra zpráva o pokusu armády odstranit disfunkční levicovou „vládu“. Barbastro se ozbrojuje. Aragonské městečko se staví na republikánskou stranu, stranu, pro kterou je Církev nepřítelem číslo jedna. Netrvá dlouho a rudí jednají. Ozbrojená tlupa rudých (revoluční milice výboru Národní konfederace práce, CNT) přepadne klášter klaretiánů, kněží a seminaristé z Kongregace misionářů synů Neposkvrněného srdce blahoslavené Panny Marie jsou zatčeni a uvězněni. Film se soustředí na výpověď o posledních chvílích mladých mužů, kteří se připravovali na misionářskou práci v zahraničí a namísto toho byli vystaveni zkoušce víry přímo ve svém rodném Španělsku. Zhruba měsíc čekají v horkých letních dnech na svůj konečný osud, vysmíváni, ponižováni. Je jim nabízena možnost záchrany, pokud zradí svoji víru, svléknou sutany a přidají se k silám destrukce, všichni odmítají. Můžeme vidět jejich odhodlání, ale i jejich nepochopení, oné šílené nenávisti ze strany rudých, jejich obavy, strach, jejich snahu zanechat svým blízkým alespoň pár slov na rozloučenou. Kontrast k prvním záběrům, které nám představili kolektiv mladých mužů, kteří se dovedou bavit, hrát si. A kteří dokáží přijmout rozsudek svých katů, nepokořit se, neprosit. Snímek upozorní, že vedle seminaristů se oběťmi levičáckého běsnění stali i kněží z Barbastra, rudí zatknou biskupa Barrosa, zmučí jej a zavraždí. Vzpomenuta je oběť španělského Roma, františkánského terciáře a katechety Ceferina Jiménez-Malla, ten se na ulici zastane kněze, je proto prohledán – je u něj nalezen růženec, a to je pro levičáky důvod k jeho zatčení a zastřelení. Jak silná musí být nenávist, když růženec, modlitba dokáží vyprovokovat brutální násilí – jak nepěknou a bizarní existenci vedou ti, kterým zamořila duše. Film vypráví o jedné konkrétní hromadné vraždě, spáchané republikánskými silami – ale je třeba mít na paměti, že likvidace Církve byla pro levicovou republikánskou vládu programem, již od samého jejího nástupu k moci. Je třeba mít na paměti, že republikáni (komunisté, trockisté, anarchisté), vzdorující silám generála Francisca Franca, mají na svědomí vraždy téměř sedmi tisíc duchovních a tisíce věřících křesťanů. Takže děkuji režiséru Morenovi za tento film, za připomenutí konkrétní památky násilně ukončených životů seminaristů a kněží z Barbastra. Za připomenutí levičáckého násilí. Důležité a odvážné dnes, kdy se levice vzmáhá a rozpíná, z vrahů dělá hrdiny, opět znesvěcuje hroby (znesvěcení hrobu Franciska Franka), uvažuje o likvidaci Baziliky Svatého Kříže a benediktinského opatství s monumentálním křížem v Údolí padlých. Viva España! ¡Viva Cristo Rey! (02.11.2020) (méně) (více)