Margarita with a Straw

Tento film so pozerala len kvôli Kalki, bola skvelá a za výkon jej patrí určite poklona. Celkovo ma inak film zaujal, ale nie zase nejako extrémne. Nie je to nič nové, ani svetoborné, áno je to smutné a zároveň plné nádeje a tiež to dokazuje, že aj postihnutí ľudia dokážu byť taký istí bezohľadní ako všetci ostatní a ublížiť tomu druhému bez ohľadu na pohlavie. Celkovo je film prvoplánový a stavia na určitej "atraktivite" danej témy aj s prihliadnutím na realistickosť spracovania motívu filmármi. Zobrazenie reality sexuálneho života postihnutých a ešte v Indickom filme, je určite zaujímavý počin. V podstate je to smutný príbeh bez konca.... (07.06.2017)

Ehm, jedna holka na vozíku, jak řekla máma, je to problém motoriky, ne rozumu... No tak ta byla natvrdlá jak víčko od ramy. To že je postižená ještě neznamená, že se musí chovat jak sobecká mrcha a vychrápat se s prvním, co se na ní hezky podívá. Ach jo... ale bez nějaký tý zápletky by to asi byla nuda, že jo :) (29.04.2016)

"Celou tu dobu lžeš, a pak žiješ s pocitem viny." Jedna Indka, druhá pakistánská muslimka. Jedna v USA žije, druhá tam přijede studovat. Jedna je slepá, druhá po obrně na vozíku. Jedna je lesba, druhá bisexuálka a milují se. Sakra, tohle pustit na festivalu Slušných Čechů, tak se snad osypou. A i přesto mají obě holky ne žádné výjimečné starosti, ale úplně normální, jako my všichni. Stačil jen jeden krátký pohled a úsměv Kalki Koechlin a tvůrci mohli být spokojeni. Protože mě měli. Člověk by se až zamiloval. Koechlin je ve své roli naprosto úžasná, strhující a pohlcující. Krásou, pohledem, úsměvem, herectvím, její role (stejně jako takřka všechny ostatní a vlastně i celý film) je výborně napsaná. A ona v ní sedí naprosto přesně. Protože s ní cítíte, naprosto ji chápete, smějete, milujete a smutníte s ní. A to se nepovede každé postavě. Úplně jsem jí tu postavu věřil. Okamžitě jdu po jejích dalších filmech. Krásný, nádherný a lidský film. (18.03.2016)

Velmi jemně a přitom otevřeně vypráví snímek o stále někdy tabuizovaných tématech: sexualitě a citovém životě postižených. Dívka na vozíčku začíná objevovat svět a začíná experimentovat. Od prvního zkusmého polibku, přes citové vyznání, až k sexu. Podle mě v jejím případě nehraje roli, jaké je orientace. Spíš na ni zapůsobilo, že po ní někdo fyzicky touží, což se jí stalo skoro poprvé. Jak potom odolat? Zvlášť, když je ten člověk i jinak milý a dívka nechce přijít ani o to přátelství. Zkouší a hledá se a vlastně neví, co ve skutečnosti je a co chce. Vždyť i vztah s matkou, jakkoliv si byly blízké a měly se rády, ji někam šponoval, někam směřoval. Jako invalidní vozík, na kterém musí sedět, ji i matčina láska někam tlačila a dívka si není jistá, jestli je to tam, kam by se rozhodla jet i sama od sebe. Proto ten konec, který mi vůbec nepřipadá otevřený. Dívka po všech nových zkušenostech a experimentech konečně vyrazila vlastní cestou a jako první (protože nejdůležitější) se na ní odhodlá objevit – samu sebe. ____ Kalki v roli postižené dívky, která má dobré i špatné vlastnosti, přímo září. (19.01.2018)

Normálně indické filmy nevyhledávám, ale tento film mě zaujal svým tématem a musím říct, že mě nezklamal. Zejména se mi líbil herecký výkon hlavní představitelky která představovala dívku po mozkové obrně a zahrála to velmi přesvědčivě. I když musím říct, že konec byl docela zklamání a i přesto se mi zdá, že to je velmi zdařilý film, který si zaslouží uznání. (28.07.2020)