Wolfskinder
Wolf Children
Režie:
Rick OstermannScénář:
Rick OstermannKamera:
Leah StrikerHrají:
Levin Liam, Til-Niklas Theinert, Helena Phil, Vivien Ciskowski, Patrick Lorenczat, Jördis Triebel, Jürgen VogelObsahy(1)
Dobové drama Wolf Children je inspirováno skutečným příběhem tlupy osiřelých německých dětí, které se mezi lety 1946 a 1947 toulaly po sověty okupované oblasti bývalého východního Pruska a snažily se dostat ke spřáteleným rodinám do Litvy. Dobové drama Wolf Children se odehrává v roce 1946 a sleduje skupinu válečných sirotků, kteří bojují o přežití v rozvalinách poválečné Evropy. Děj se soustřeďuje na čtrnáctiletého Hanse, který se po smrti matky rozhodne vydat se svým mladším bratrem Karlem do Litvy. Oba bratři jsou však na cestě nuceni prchat před sovětskými vojáky a neplánovaně se rozdělí. Hans, poháněný zdánlivě beznadějnou touhou svého bratra najít, se připojí ke skupině sirotků přezdívaných vlčí děti, jež na území cizí země svádějí nerovný boj s hladem, počasím i nemocemi. (Cinemax)
(více)Videa (1)
Recenze (10)
Smutný film, s velmi realistickými rysy děti na útěku. Samotný námět je skvělý, atmosféra taky a herecké výkony taky. Jen mi přijde, jako by tomu film chyběl jakýsi přesah. Něco navíc. Moc se mi líbí hlavní mladí představitelé, kteří v tomhle věku stále ctí hodnoty rodiny, bratrství a toho, že já jsem já. Nebo ne? Je skvělé vidět jak je mladá duše neotesaná a udělá vše jen proto, aby přežila. ()
Nenápaditý režisér a stejný kameraman vyprávějí nudný příběh. 1) Vysoce zajímavé téma doplácí na nedostatek invence tvůrců. Výsledkem je setrvalá větší či menší nuda. 2) Nelze říci, že by se ve filmu nic nedělo. Ale z mně nejasných důvodů nejvíce času divák sleduje krajinu a pohybující se či odpočívající děti. Když dojde k akci, vypadá to, že to režisér chce mít co nejrychleji za sebou, aby se mohl znovu věnovat tomu, jak děti pomalu jdou nebo odpočívají. ()
Silný příběh postavený na skvělém výkonu dětských herců.Precizní kamera při zobrazení téměř neznámé historie západních částí poválečného Sovětského svazu. Tuto historii člověk spíš tuší, ale vůbec nezná. Nicméně, přátelé, jasně si řekněme jedno : Němci NEBYLI obětí 2.sv.války. Byli jejími původci a maximálně doplatili na vlastní hloupost ! Doplatili na to, že se nechali obelhat jedním čalouníkem ! Kde a jak zemřeli otcové dětských postav filmu, to už scénář jaksi pomíjí... Proto jedna hvězda dolů za jinak skvělou, opravdu skvělou filmařinu. ()
Podle mě je to takové nemastné neslané a jednoznačně si mi nelíbí názor, jaký to celé propaguje, Němci prostě chtěli vytvořit svůj idealistický film, který by jim nějak odlehčil od nátlaku, který na ně svět klade po druhé světové válce, ale tady to nefunguje ani po filmařské stránce, hlavně režijně. - 3/10 - ()
Minimalistický snímek vypráví o (z našeho pohledu) méně známé poválečné historii německých "vlčích dětí", které přišly o rodiče nebo se jen ztratily a toulaly se v malých tlupách po celém území středo-východní Evropy „osvobozené“ Rudou armádou. Téma je pro Němce důležité i dnes a vracejí se k němu i ve filmech nejen díky vzpomínkám pamětníků. Jistě, scéna, kdy umírající matka apeluje na své syny, aby nezapomněly, kým jsou a jak se jmenují (Hans a Fritz), v nás může evokovat něco nepříjemně ideologického – ale i tohle k té složité době patřilo a kdyby před tím měl Ostermann zavírat oči, nemohl by podat tak syrové a problematizující sdělení, jaké jeho film přináší. Děti nemohou za hříchy svých rodičů, rozhodně ne takhle malé děti, které nesly na svých bedrech výhradně svou existenci a německý patriotismus byl zcela mimo jejich dětský obzor. Film naplněný tichem a zdánlivě útěšnými obrazy letní krajiny vytvářejícími pozadí pro kulisy poválečného chaosu, v němž sovětští vojáci nahánějí po lesích vyplašené malé děti, které mluvily "špatnou" řečí a jen se snažily přežít... ()
Reklama