Το Τανγκό των Χριστουγέννων
Christmas Tango
Režie:
Nikos KoutelidakisKamera:
Yannis DrakoularakosHudba:
Giannos AiolouHrají:
Giannis Bezos, Yannis Stankoglou, Antinoos Albanis, Vicky Papadopoulou, Giorgos Konstas, Eleni Kokkidou, Thanos Chronis, Vassilis Risvas (více)Obsahy(1)
Severní Řecko, Evros, blízko hranic, zima 1970. Vojenský útvar se připravuje na vánoční svátky. Dlouho toužebně očekávané přeložení do Atén se zdá být v nedohlednu, a tak si plukovník Loggos vybíjí zlost na mužstvu. Až do svátků jsou zastaveny všechny opušťáky, kasárna se i přes nikdy nekončící déšť budou znovu malovat, a mužstvo nacvičuje výstupy na besídku. Poručík Karamanidis, chlap jako ze žuly, zodpovědný za celé mužstvo, si k sobě na služebnu jedné noci povolá vojína Lazarose. Chce po něm, aby ho naučil tančit tango. Ve stejné době plukovníkova mladá a v nešťastném manželství uvězněná žena Zoi dostává nepodepsanou zásilku – gramofonovou desku nazvanou Tango notturno. (dopitak)
(více)Recenze (3)
Takový smutný a klidný Tankový prapor po řecku. Kolega rivah se spletl, na konci filmu se nesetká poručík, ale vojín. Děj uvozující a končící vyprávění je trochu zbytečný a hodně matoucí. Film je technicky bravurně zvládnutý, od prvních záběrů se mi moc líbila kamera. Vicky Papadopoulou aktuálně sledujeme v seriálu Storgi, kde ale hraje mnohem mělčí postavu. Než žít v téhle části Řecka, to radši kulku do hlavy a chotusický hranolky (tvrdou rýži) každý druhý den k večeři. ()
Když chcete ve filmu objevovat, případně i něco najít, nehledejte to v Hollywoodu obecně, ani v českých filmech posledních 40 let speciálně. Vánoční tango je milostným příběhem tří vojáků a jedné ženy, odehrávající se v oblasti Evros (nejsevernější část Řecka) v době vlády vojenské junty (1967–1974). "Televizní režisér" Nikos Koutelidakis v něm zpracoval román svého krajana Yannise Xanthoulise s pozoruhodnou bravurou. Přestože - a možná právě proto že - jsou postavy i jejich vzájemné vztahy vykresleny pouze silnými čarami, je děj prosycen chtěním i napětím, aniž by v něm došlo k nějakému většímu či překvapivějšímu zvratu. Vojenské prostředí, i když je víceméně jen kulisou, umožňuje rozehrát i trochu jiné tóny, než by to bylo možno ve (víceméně) civilním prostředí. Film je zasazen do vzpomínky, přičemž současnost je krátkou pasáží roztrženou na začátek a závěr filmu. Jde tedy o jedno z možných řešení, spíš matoucí, než konstruktivní. ()
Starý muž na začátku se na konci setká s milovanou ženou. Mazitím jsou scény z vojenského prostředí. ()