VOD (1)
Videa (1)
Recenze (11)
Jeden z nejlepších hudebních dokumentů, který obsahuje život mladého DJe. Robbert van de Corput (DJ Hardwell) si ve svých šestnácti letech dal sen, že se stane jedničkou taneční scény. Tomu se tak později stalo a dokument popisuje příběh jeho kariéry. V současné době všechny jeho vystoupení bývají vyprodané. ()
Je to spíše pro zaryté fanoušky Hardwella jako jsem například já. Přijde mi hrozně super, když dá interpret možnost nahlédnout do jeho soukromí a lépe ho poznat, pochopit jeho tvorbu. Hardwell se tímto otevřel všem fanouškům a ukázal svůj příběh. Aby taky ne, když to je opravdu jak podle scénáře. Mladý klučina, co si jde za svým snem a tvrdě maká a rodiče ho plně podporují. Proč ne, navíc pochází z města jako světoznámý Tiësto. Pro něj je motivací Tiësto, pro nás fanoušky je motivací on. Je to skvělý příběh, co by zvládnul vymyslet asi ledajaký scénárista. Proměnit ho v pravdu je ale věc druhá, a o to se právě zasloužil Hardwell. Jinak zpracování filmu mohlo být lepší, nedávala bych tam asi tolik té hudby jako spíš přidat nějaký rozhovor s ním. ()
In december 2010 I was asked to film a local DJ, In october 2013 this DJ became the #1 DJ in the world. Hardwell, #1 DJ za rok 2013. Stačí kousek jeho songu a hned mám úsměv na tváři a začne to semnou šít, stejně jako tento dokument, u kterého jsem také nevydržel bez hnutí ležet v posteli! Záběry z jeho akcí pro mě mají speciální význam, připomínají mi totiž dosavadní nejlepší zážitek mého života, kterým byla návštěva Ultra Music Festivalu ve Splitu v létě roku 2013, kde jsem měl tu čest vidět Hardwella a ostatní hvězdy současné elektronické muziky naživo. Úžasné, nezapomenutelné! Co se týče dokumentu, dozvěděl jsem se mnoho nových věcí jak o Hardwellovi, tak to různých akcích, tours a věcech s tím spojených. Většina lidí ani netuší, že když přiletí letadlem na vystoupení a odehraje si svou hodinku, musí ihned zpátky do letadla, jelikož za dalších pár hodin musí vystupovat třeba na druhém konci světa. Je důležité si uvědomit, že ne vždy vše funguje tak, jak má - ať už se jedná o techniku, zázemí a nebo zdraví a s tím vším se současní DJs musejí potýkat a věru není to nic snadného. ()
No jo, už je to tak: "Software není Hardware a Hardwell není Softwell. Well!" Jako ortodoxní bluesman jsem postupem času uvykal všem hudebním stylům a postupům, zvykl jsem si i na dechovku a u harmoniky zpívám: "Marjánko, Marjánko, Marjánko má, zavaž mi šáteček na uzle dva...", jako kdysi před 60 lety jsem zpíval tetě z Veselíčka. A tak zbývá ještě přivyknout na hudbu bez hudebníků. A to se mi zatím (po dvou celkem zdařilých DJ-filmech) nepovedlo. Pořád jsou pro mě symbolem této hudby především projíždějící auta, ze kterých slyšíte jen "duc-duc-duc". I dýdžejové jsou pro mě spíš jen úmělé kytky; se svými uměleckými schizofreniemi, rodičovskou podporou, rozhovory podobnými rozhovorům se sportovci a pokřiky, kterým se naučili nejspíš u Ozzyho Osborna. Nicméně citát Neila Younga "it 's better to burn out than to fade away (je lepší shořet než vyhořet (ve smyslu vyhasnout)" platí i zde. A co se týká možné "kardiální otázky", zda "jít za svým snem" nebo být "normálním klukem" pak vězte, že je to jedno, ono to vždycky nějak dopadne. ()
Jelikož hraje přesně ten styl, který je mi prosti srsti, tak z Hardwella extra nadšená nejsem. Respektuju jeho zapálení a dělat to fakt naplno. Myslím, že oslovuje spíše mladší publikum, protože lidi jako já, co mají přes třicet, tak vyrostli na něčem úplně jiném a to, kudy, se ted ubírá taneční scéna celkově, je dost o ničem. Ale je to přirozený vývin a s tím se nedá nic dělat. Holt party, jaké byly před 15-17 lety, už nejsou a je to ted stejně jenom jeden velký byznys a komerce. Ve zkratce - scéna, která která byla kdysi dávno underground, je v současné době málem mainstream. Best DJ for me - John B. !!!! ()
Reklama