Tito - Poslední svědci testamentu

První díl a samé přeskoky na různá témata... a jak čtu v komentářích, tak to je v celém dokumentu + je toho podle mě až moc, natočit 13 dílů o jediném diktátorovi Titovi... Obsahově je to skvělé, ale škoda těch skoků mezi událostmi (jeho mládí, rodina a najednou události Velké říjnové revoluce v Rusku...) takhle se fakt dokument nedělá (31.08.2015)

Zajímavé, ale přece jen jsem čekal něco z jiného soudku. Zejména mi vadilo to přeskakování od jednoho tématu k druhému. Od zločinů ustašovských teroristů se během chvíle přesunete ke vzpomínkám nějaké báby, barvitě popisující, jak šla na návštěvu ke svému kamarádovi Titovi, netušíc, že už žije v prezidentském paláci. Tyhle žvásty kolem mě od dokumentu celkem odradily. (02.06.2014)

Hlavnou výtkou proti tejto pútavej ukážke orálnej histórie na pôde TV dokumentu je jej názov - že to vlastne nie je o Titovi. Hlavným hrdinom nie je ten borec, čo donútil Churchilla milovať komunistov a Stalina nenávidieť ich, ale Juhoslávia a samotní účinkujúci, ich príbehy, pokrývajúce to neuveriteľne bizarné a búrlivé 20. storočie. (01.06.2016)

Z Tita jsem poněkud rozpačitý. Na jedné straně je Zafranovićovi nutno přiznat, že shromáždil pozoruhodné množství audiovizuálního materiálu, nad kterým mohou plesat historici, a vytvořil rozsáhlý dokumentární cyklus, kterým se nemůže pochlubit spousta význačnějších postav historie. Na druhé straně tady přímo zoufale chybí nůžky. Z mého pohledu by mělo smysl, resp. jako ideální považuju třídílný cyklus s hodinovou stopáží jednotlivých dílů a dovedu si představit i dvojnásobně dlouhou verzi, která bude podrobně mapovat jednotlivé etapy Titova života, jenže 13 bezmála hodinových dílů už je opravdu opruz. Chápu, že pro obyvatele Jugoslávie a především stoupence jugoslávské formy socialismu představoval Tito výjimečnou osobnost a vidí to zkrátka jinak. Ale Zafranović se ani tady mnoho let po Titově smrti a po pádu systému, který Tito vybudoval, podle mého nezbavil určitého obdivu a příslišného respektu k jeho osobě. Ve výpovědích výrazně převažují hlasy Titových blízkých, jeho přátel, spolupracovníků a stoupenců, takže vytváří poněkud deformovaný obraz o jeho roli v jugoslávských dějinách. Neviděl jsem sice celý cyklus, na to jsem neměl síly, ale z těch dílů, které jsem zhlédl, mi aspoň tenhle pocit jasně vyvstal. Chtělo to dát prostor nějakým objektivnějším analýzám historiků než ryze subjektivním lidským výpovědím. Takhle totiž člověk téměř nepozná, že dlouhá léta byl Tito sice schopným stratégem, konspirátorem a organizátorem, ale v zároveň i tvrdým stalinistou s dogmatickým viděním světa. Celkový dojem: 60 %. (15.03.2014)

Druže Tito, mi se kunemo, da sa iz tvojej puti neskrušemo! 1) Velice zajímavé povídání Titových spolubojovníků, politických souputníků i rodinných příslušníků má jednu vadu. Je určeno domácímu divákovi, který ví, o čem je řeč a zná dějiny Jugoslávie. Režisér komentované události nijak neuvozuje byť jen několika slovy a tak nebohý zahraniční divák musí empaticky vyvozovat, o čem to k sakru ti lidi mluví. V této souvislosti jsem si uvědomil, kolik toho z dějin nám tak blízké země neznám, přestože jsem ji mnohokrát navštívil._____ 2) Osud Jugoslávie a Tita je jedno obrovské dobrodružství, chlapské, čestné, napínavé, plné bojů, vítězství i porážek, úspěchů i proher. Je napínavé odhalovat jiný pohled na nám důvěrně známé události, vidět naše 50. léta v jiném balení s jiným obsazením i jiným průběhem. Na rozdíl od Československa Jugoslávie proti Hitlerovi opravdu bojovala, osvobodila se od fašistů bez významnějšího přispění spojeneckých vojsk a i po válce dosáhla nevídaných úspěchů ve vnitřní i zahraniční politice. Její obyvatelé možná tolik neoplývají českou sofistikovaností, zato však mohou být oprávněně hrdi na svůj boj. Jejich úspěchy i omyly jsou dílem bojovníků, kteří za svobodu a čest mnohdy položili i vlastní životy._____ 3) Neumím posoudit, jak dalece je prezentovaný obraz Titovy osobnosti i historie objektivní. Tvůrci svůj obdiv k Titovi nijak nezakrývají, kritické pasáže se vyskytují jen místy a mají spíš charakter jakéhosi povzdechnutí - to jsme byli mladí, holt bez rozumu..._____ 4) 12 čistých hodin vyprávění v různých jazycích Jugoslávie dá divákovi dost zabrat. Ale nelituji, že jsem vydržel do konce. 68letý režisér a scénárista Lordan Zafranovič, absolvent FAMU v roce 1971 u Elmara Klose, k tomu říká: U početku smo imali skoro 20 epizoda. To nerazumijevanje sa strane HTV-a za dužinu serije, dovela je do toga da je skratio na 13 epizoda. Ostalo je skoro šest epizoda izvan. (26.05.2014)